„Debata byla překvapivě velice živá a lidé se ptali na otázky, na které běžně neodpovídám. Bylo vidět, že je zajímá i náboženský pohled na danou problematiku a taky, že někteří mají strach z islámu, což bylo nosné téma diskuse,“ popsal své sobotní prostějovské vystoupení Tomáš Zdechovský.

Je strach z islámu to, co spojuje všechny vaše přednášky v České republice?

Ano, Češi nejsou žádní xenofobové, Češi mají pouze strach a chtějí informace. To je také důvod, proč na přednášky chodí poměrně veliké množství lidí. Oni chtějí o těchto věcech diskutovat, protože mají přirozený strach.

Jaké vy osobně vidíte řešení? Co by nyní měla Evropská unie udělat, aby utečencům pomohla, ale zároveň zastavila ten obrovský příliv lidí?

My se musíme hlavně domluvit s Tureckem. Turecko je klíč k současné imigrační krizi. Takže jen s jeho pomocí zastavíme příval těchto lidí. Musíme také jasně říct, že ten, kdo zneužije azylovou proceduru, bude poslán nekompromisně zpátky. To musí být tvrdý a jasný vzkaz lidem, kteří se rozhodují, že by přišli do Evropy.

Ve vaší přednášce jste nadhodil i téma ekonomických uprchlíků. Taky jste uvedl příklad vašeho souseda ze Sýrie, který je inženýrem, ale u nás prodává kebab. Když už ti lidé v Evropské unii jsou, nebylo by lepší, kdyby se věnovali svým profesím?

Je potřeba je, co nejrychleji naučit náš jazyk. Klíčem k tomu, aby tady mohl vykonávat povolání chemického inženýra, je dobře ovládat češtinu. Proto musíme dávat peníze hlavně na vzdělání. I Češi, kteří těmto lidem pomáhají, by se měli zasadit o to, aby je naučili česky.

V Evropě se bojíme kultury těchto migrantů. Na druhou stranu celou uprchlickou krizi vyvolalo tzv. Arabské jaro a vývoz naší kultury do zemí jako Egypt, Lybie či Sýrie. Vidíte v této době základní problém?

Určitě ano, mělo by to být pro nás do budoucna velké poučení. Měli bychom dvakrát měřit, než budeme jednou řezat. Dřív než pošleme někam naše tanky a letadla, tak bychom opravdu měli zvážit, čím pomůžeme a jestli situaci spíš nezhoršíme.

Zeptám se i na vaši osobní zkušenost. Vy jste jezdil po utečeneckých táborech po celé Evropě. Nyní se hodně mluví o našich táborech a jejich úrovni. Dá se to nějak srovnat?

Naše tábory, když je srovnám i se západními zeměmi, třeba s Itálií nebo s těmi rakouskými a německými, tak mi přijdou na velmi dobré úrovni. Myslím si, že jejich kritika je absolutně neoprávněná. Měli bychom srovnávat srovnatelné. Měli bychom se taky někdy kouknout na uprchlické tábory v Maďarsku nebo Bulharsku. Oproti nim jsou české tábory, řekl bych špičkové hotely.

Jak vidíte otázku s budoucí repatriací uprchlíků zpět do vlasti. Přece jen je v Dánsku či Francii největší problém až s druhou či třetí generací utečenců. Kdyby podle vás měla přijít například repatriace do Sýrie?

V momentě, když skončí válka, tak bychom jim měli dát nějaké období, řekněme tří až pěti let. Za tu dobu by se s naší ekonomickou pomocí měla obnovit tamější krajina a poté musíme otevřít otázku návratu zpátky. Musíme si také uvědomit, že když tady budou mít dejme tomu patnáctitisícový plat, tak je to syrská tříměsíční mzda, tito lidé by pak přišli domů s určitou ekonomickou silou a měli by být schopni vlastními investicemi dát zemi do pořádku.

Zeptám se také na vojenské řešení syrské krize. Do bojů se nově zapojilo Rusko, vítáte tento krok?

Já s tím souhlasím, myslím si, že Rusko se mělo zapojit už daleko dříve. Rusové už od začátku školili Asadovy vojáky a pracovníci ruských tajných složek byli dlouhodobě přítomni na území Sýrie. Myslím si, že bychom měli společně usilovat o porážku Islámského státu, zaměřit se na to. Potom hledat klíč k usmíření a hledat východisko pro zemi, která potřebuje charizmatického vůdce. Nemůže to už ale být Bašár Asad.