Je šest hodin ráno, první paprsky slunce sice začínají ozařovat Václavské náměstí, ale všude kolem lze vidět postavy, kterým tu patří noc: prostitutky, pasáci, vulgární taxikáři, agresivní opilci. Do toho všeho přichází muž v černém saku a černé kravatě, jenž vypadá jako jeden z šéfů místní mafie. Což by stvrzovalo, že k němu jde na blízkost paže přitisknut statný doprovod, který mu co chvíli něco říká a působí jako ochranka.
On sám se však s nikým do hovoru nedává. Rázným krokem přejde náměstí a zamíří před jedno ze zdejších největších kasin Happy Day. Ještě než do něj vstoupí, zabrzdí před vchodem několik aut, z nichž vyskakují ozbrojení celníci. Doprovod sděluje muži v černém, že “všichni už jsou tady“. Akce může začít. Na běžná jednání chodí s nevidomým náměstkem ministra financí Ondřejem Závodským obvykle jeho zlatý retrívr Chico. Teď ale kolem sebe potřebuje pobočníka, který ho v nepřehledném terénu provází a popisuje, co se kolem právě děje, aby mohl operativně reagovat.
Závodský ví, že nemůže udělat nejmenší chybu. Právě totiž spustil velký zátah proti hazardní mafii, která je zvyklá hrát hodně tvrdě a dokáže využít jakéhokoli zaškobrtnutí. “Éra podvodů skončila,“ pobízí Závodský své podřízené, aby vtrhli do kasina. “Buďte rázní. Zákon je na naší straně.“
Život nekončí
Ondřej Závodský vždy poutal pozornost. Už před deseti lety vyšel v Respektu jeho profil, když jsme jej zařadili mezi osobnosti, které v Česku boří hranice možného. V té době totiž vůbec nebylo běžné, aby nevidomí lidé pracovali ve státní správě (působil jako referent na ministerstvu vnitra) a spřádali velké plány. Závodský snil o tom, že jednou bude soudcem. “Je mi teprve pětadvacet let a počkám, jak se situace vyvine. Nic pro mě v tuhle chvíli nekončí, mám čas,“ řekl tehdy Respektu.
Mírná skepse byla namístě. Česká justice nebyla elektronizovaná, řada spisů kolovala v písemné podobě, což byla pro Závodského komplikace. Moderní technika by mu sice jejich čtení již tenkrát umožňovala, na rozdíl od dneška však nebyla tolik dostupná. Proto si nakonec řekl, že se raději zkusí realizovat jinde.
...
Místo katarze vyhazov
Ondřej Závodský působí klidným dojmem, nijak zvlášť se nehlásí o slovo a vzhledem k handicapu se nabízí myšlenka, že leccos unikne jeho pozornosti. Realita je však odlišná. Zvlášť v posledních letech mu moderní technika umožnila udělat z handicapu přednost. Zatímco další úředníci přeskakovali stohy nudných papírů, on se jimi naopak pečlivě probíral, aby mu nic neuniklo a nikdo ho tak nemohl zaskočit nepřipraveného.
Díky tomuto svému “ponoru“ začal postupně zakopávat o různé nesrovnalosti, které byly v dokumentech skryté. Závodský si brzy všiml, že při zadávání veřejných zakázek jsou oslovováni stále ti samí dodavatelé, přičemž někteří poskytují výrazně předražené produkty, jež navíc neměly nic společného s jejich činností.
Závodský v té době už vedl právní oddělení jedné z organizací ministerstva vnitra, pod niž spadala část jeho majetku. Nechal udělat hloubkový audit a na jeho základě pak podal několik trestních oznámení. Tehdy zrovna ministerstvo řídil Radek John, který na něj nastoupil se silnou protikorupční rétorikou. Závodský proto očekával, že u něj najde podporu. Místo toho ale přišla studená sprcha v podobě vyhazovu ze šéfovského místa a anonymní vyhrožování jeho rodině, protože, jak se později ukázalo, ministr ani jeho lidé o žádné skutečné rozkrytí nepravostí nestáli.
Pád dolů ale vzápětí odstartoval Závodského strmý vzestup. Díky tomu, že před nadřízenými necukl a začal o jejich selháních mluvit veřejně, si ho všimli zástupci protikorupčního fondu miliardáře Karla Janečka a jeho výkon ocenili. Závodský rozdal sérii rozhovorů a začal tak být veřejně známou osobou. To mu ulehčilo vstup do politiky a vyšvihnutí se až do současné pozice vlivného náměstka.
...
“DOBA, KDY MĚL HAZARD NAVRCH, SKONČILA. TEĎ MÁ NAVRCH ZÁKON"
Že tematika hazardu padla právě na Závodského, nebylo zase takové překvapení. Po svém konci na ministerstvu vnitra totiž začal více spolupracovat s několika neziskovými organizacemi, které se jím zabývaly. Jako jednu z priorit pak toto téma prosadil i do předvolebního programu lidovců. Od Babiše přitom na začátku dostal, jak tvrdí, jednoduché zadání - “chci z hazardu do rozpočtu více peněz“. Něco na tom skutečně je, jak totiž ve svých zprávách opakovaně uvádí kontrarozvědka BIS a řada dalších pozorovatelů, Česko bylo pro různé hazardní mafie donedávna zemí zaslíbenou.
Stát jim umožňoval neplatit daně, obcím bránil i po opakovaných podpůrných nálezech Ústavního soudu rušit výherní automaty a nijak nereguloval nelegální hazard. Nejčastější vysvětlení bylo, že benevolence úředníků krytých politiky byla způsobena především tím, že hazardní mafie tajně sponzorovaly politické strany. Nikdy se to sice nepodařilo prokázat, existovala však pro to řada podezření. Například když několik politiků kývlo v testu MF DNES na předstíranou lobbistickou nabídku, že když budou torpédovat zákon znemožňující reklamu na hazard, dostanou úplatkem milion.
“Něco takového dnes nepřipadá v úvahu,“ říká náměstek Závodský. Podobně silná slova pronášeli i jeho předchůdci, v tomto ohledu je tedy důvod být obezřetný. Na druhou stranu, náznaky, že tentokrát by nemuselo zůstat jen u obecných tvrzení, tu již jsou. Bezprostředně poté, co Závodský nastoupil, nechal zrušit dva a půl tisíce výherních automatů, což do té doby obce na ministerstvu neúspěšně urgovaly. Kromě toho padlo několik desítek trestních oznámení na nelegální provozovatele hazardu, především v Praze a Brně.
...
“Chtěl bych, aby třeba pobírači sociálních dávek nebo dlužníci nemohli peníze v automatech utrácet a propadat se tak do ještě svízelnější situace,“ říká. Každý automat by proto nově měl mít zdířku na strčení občanky, kterou by se nejdříve hráči museli prokázat. Systém by pak měl být propojen s dalšími registry a snadno by tak detekoval, jestli dotyčný státu právě něco nedluží. Když ano, automat by mu odepřel hraní. Do připomínkového čtení jde norma teď a do konce roku do vlády. Pak by ji chtěl Závodský protlačit skrze parlament.
Plné znění článku si můžete přečíst zde.