* S jakým stanoviskem jste do Českého Krumlova přijel?

Točna je nedílnou součástí jihočeské divadelní scény. Druhý úhel pohledu je čistě památkářský a z hlediska UNESCO. S projektem barokní zahrady je myšlenka otáčivého hlediště méně slučitelná. Rozumím oběma. Existuje kompromisní řešení. Točna není nevratným zásahem do barokní zahrady. Ve chvíli, kdy není sezona a nehraje se, tak tam nebude. Existují různé možnosti, buď zapuštění, nebo odstranění mimo sezonu.

* Myslíte, že na demontovatelnou scénu na současném místě přistoupí Výbor UNESCO?

Podle informací, které z UNESCO mám, je toto pro Výbor rozumné řešení. Dočasné využívání části zahrady k divadelním účelům určitě není v protikladu k úctě a ochraně památného dědictví. Mám neoficiální zprávy z prostředí UNESCO, že budemeli se touto otázkou seriózně zabývat, tak se to setká s pochopením. Za co nemůže UNESCO ani otáčko, je nestabilita a diskontinuita na naší politicko-společenské scéně, která zabrzdila práce pracovní skupiny. Teď snad nastává příznivější situace.

* Co vás v poslední době z jihočeské kultury zaujalo?

Obnova ambitů Dominikánského kláštera v Budějovicích. Znal jsem budovu v době, kdy byla v tristním stavu. To, že bylo možné ji navrátit do původního gotického lesku, je naprosto mimořádné. To člověka naplňuje radostí. Nebo jak rozkvétají malá města jako Třeboň či Prachatice. Nebo obnova Sladovny v Písku a kulturních akcí, které se tam konají. Některé výstavy jsem tam otevíral. Například fotografie z roku 1968.

* Máte na jihu nějaké své oblíbené místo?

Samozřejmě. Jedno, které je blízko mému srdci, leží na Šumavě v hlubokých lesích pod horou Stožec. Je to Stožecká kaple postavená na konci 18. století nad pramenem vody, který tam stále vyvěrá. Chodil jsem tam přemítat o mnoha svých životních krocích a pevně věřím, že se tam v dohledné době opět vypravím. Už jen ta cesta hlubokým lesem je nesmírně inspirující. Takových míst je tu ale celá řada.

* Pro spoustu lidí jste po dlouhé době nadějí jako ministr kultury, který nebude už jen „nastavovat procesy“. Jak si novou roli užíváte?

Snažím se nezklamat. Studoval jsem latinu, slovo ministr pochází ze slovního základu minstrare, což znamená sloužit. Nemyslím to jako frázi, vnímám to jako veřejnou službu. Můj pracovní den je málokdy kratší než 16 hodin, často je to bez jediného dne volna. Chápu to jako smysluplnou a čestnou misi.

Celý rozhovor naleznete v deníku MF DNES.