„Vnímám velký pocit zodpovědnosti. Poslední čtyři roky jsem působila jako starostka městské části a práce pro pospolitost pro mne není novinka. Ale odlišnost je teď v tom, že práce pro celé Brno je rozsáhlejší. Bude teď hodně záležet na mně, jak si zorganizuji čas, abych ji stihla," říká.

Kancelář jste si přebírala až po zvolení zastupitelstvem, nebo už dřív?

Připadá mi netaktní pokoušet se prohlížet si prostor, který není můj, do té doby, než opravdu můj je. Ale vzhledem k tomu že bývalého náměstka Olivera Pospíšila znám, mne sám pozval a některé věci mi ukázal. Byla to taková neformální návštěva. Navíc jsem už dřív jako starostka v této kanceláři jednala. Věděla jsem tedy, do čeho jdu. Jsou to pěkné prostory dýchající historií. Dávají mi pocit, že je třeba na ni navazovat a smysluplně pracovat tak, aby se naši potomci nemuseli stydět.

Takže se nepotvrdily obavy, které někteří vaši kolegové z nové koalice měli? Báli se, že členové staré koalice vám nástup do funkcí znepříjemní.

To možná záleží na tom, jak s kým. Záleží na osobních vztazích. S Oliverem Pospíšilem problém v komunikaci nemám.

Budete se na něj obracet s žádostmi o spolupráci i po té, co se stal členem opozice?

Nevylučuji to. Nejsem pyšná. Pokud bude ochotný a budu potřebovat nějaké historické souvislosti či důvody rozhodnutí, nebudu váhat požádat ho o informace. Byl v této pozici dvě volební období.

Jaké jsou vaše první povinnosti ve funkci?

První tkví v posouzení rozpočtu Brna na rok 2015. Magistrát ho musí vyvěsit do druhého prosince. A to je málo času. Kvůli tomu, že o volbách rozhodoval soud, se termín zkrátil o čtrnáct dní. Máme tak na úpravy rozpočtu připraveného předchozí garniturou tři pracovní dny. Nelze tedy očekávat, že budeme nějak přehnaně inovativní. Změny uděláme spíš až rozpočtovými opatřeními v příštív roce.

Máte na starosti poměrně závažnou problematiku majetkovou a školství. Jak se dají skloubit? Podle opozičních zastupitelů to půjde jen těžko.

To je nesouměřitelné. Nikdo se nezamýšlel nad tím jak skloubit kulturu, sociální oblast, sport, zdravotnictví a památkovou péči. To je pět velkých odvětví v gesci bývalé náměstkyně. Jen kultura je třičtvrtěmiliardový moloch. Teď je odštěpení jednoho rezortu a převedení ke mně vnímané jako velký problém. Náměstek pro kulturu měl pět velkých ranků. Naopak majetková oblast je mnohem konzistentnější. Přibude k ni jen další. Nehledě k tomu, že je zřejmé, že na náměstkovi není, aby přímo fyzicky konal práce odborů, ale aby věci pojímal koncepčně, hledal vize a udílel impulzy. Konají pak úředníci. Navíc lze najít souvislost mezi oběma oblastmi. Školství v současnosti bojuje s otázkami modernizace budov či nedostatečnou kapacitou. A to s majetkovými poměry města souvisí.

Váš předchůdce Pospíšil upozornil na to, že nové rozdělení náměstkovských ranků nekopíruje rozdělení úseků na magistrátu, což je nepraktické. Buď zasáhnete do jiného magistrátního úseku, nebo bude nutné organizaci magistrátu změnit. Jakou možnost zvolíte?

Úsek má pod sebou ještě odbory. A nevím, proč nemůže jeden vedoucí odboru spadat ke mně. Rozumím, že je jednodušší jednat s jedním vedoucím úseku, než se dvěma, ale podle mne to je ten nejmenší problém. Přesouvat nic nebudeme.

Dáte jedné z oblastí přednost? Máte nějakou představu, kolik které věnovat času?

To si zatím nedokážu moc představit. Selský rozum říká, že majetek byl samostatný úsek a školství jedna pětina. Jevilo by se to tedy tak, že majetek bude obsáhlejší problematika. Ale ukáže až realita. Nechci ošidit ani jedno ani druhé.

V majetkové problematice lidi zajímá hlavně osud další privatizace městských bytů. Jste pro její pokračování?

Jsem přesvědčená, že si Brno byty musí držet a prostřednictvím nich dělat sociální a bytovou politiku. Na druhou stranu rozumím, že lidem, kterým byla privatizace slíbená, by se měly byty prodat. I pokud má někdo k bytu citový vztah a chce si ho koupit, nebudu bránit v privatizaci. Ale byty se už nesmějí prodávat pod cenou. To bych se vystavila i trestnímu stíhání pro porušení povinnosti dobrého správce. Městské byty musejí přinášet užitek všem občanům Brna, ne jen těm, kdo v nich bydlí. Ale nejsem samovládce. Rozhodování bude věcí celé rady a zastupitelstva.

Je tedy podle vás správná cesta stavět startovací a sociální byty? Chcete v ní pokračovat?

To ano. Každopádně bude také třeba se soustředit na výstavbu domu s pečovatelskou službou. Populace totiž valem stárne. A i když se to v Brně jako studentském městě nezdá, zanedlouho budeme jedno z nejstarších měst. Už teď je převis poptávky nad nabídkou. Měli bychom se zamyslet i nad případným sdíleným bydlením pro důchodce. V centru jsou velké byty, které jsou kvůli velikosti nepronajmutelné. Zvažme možnost přestavět je pro ty, kdo v jednočlenných domácnostech nedokáží byty sami utáhnout, nebo pro mladé rodiny. Pokud se penzistům v centru zalíbí, skloubí se to dobře i s nedostatkem parkovacích míst. Starší lidé podle mne využívají spíš než auta hromadnou dopravu.

Podaří se vám vyřešit problémy z vašeho ranku, jako je spor o chodníky blokující vydání stavebního povolení pro fotbalový stadion za Lužánkami, nebo Jaselská kasárna?

Nemám křišťálovou kouli. Náš úkol je hlavně to, aby míč nezůstal na naší straně hřiště. Ve velké míře jsme závislí na rozhodování soudů. Při čekání nemůžeme sice nic konkrétního dělat, ale na druhé straně je třeba být nachystaní na to, abychom v okamžiku rozhodnutí mohli ihned zareagovat. Bude vhodné pro ten okamžik uvolnění mít nachystané koncepce. Pokud to bude v silách mého resortu.

Jaká je pro vás největší výzva v oblasti školství?

To, co se skloňovalo před volbami. Babyboom a to, že se v některých oblastech nedostává mateřských škol pro pokrytí potřeb obyvatel. Otázka je, jak se s tím vypořádáme. Často se mluví o přestavbě zbytných prostor. Ale přestavba třeba základní školy na školku není levná. Přitom počet dětí má kulminovat letos nebo příští rok. Pak zase budou chybět školy. A můžeme přestavovat pořád dokola.

Jaké je tedy řešení?

Zdá se, že nebude nutné zahajovat masivnější výstavbu. Když jsem si to počítala, teoreticky by stačilo mít v každé třídě o jedno dítě víc a dostane se na všechny. Tím ale nechci říct, že v částech Brna, kde se na školky nepamatovalo, je nepostavíme. Hodně se skloňuje především sídliště Kamechy, kde chybí. Nechceme aby rodiče museli děti dávat do školek daleko od bydliště. Kde školky chybějí, je nutné je postavit. Ale je třeba to dělat v souladu se zkušenostmi městských částí. To je princip subsidiarity. Tedy řešení problému nejdřív v domácím prostředí.

Tím se dostáváme k volání starostů po větších pravomocech a víc penězích do rozpočtu. Podporujete je jako bývalá starostka?

Ano. Měli by mít víc peněz i pravomocí. Samozřejmě je nutné to promyslet a provázat se statutem města. Jako ekonom vím, že některé záležitosti je úspornější dělat centralizovaně a samospráva a subsidiarita něco stojí. Jenže pokud bychom třeba v Maloměřicích a Obřanech nebyli samostatní, nevypadáme tak, jak vypadáme. Kolikrát bychom se s menšími problémy nedovolali. Při centralizovaném řízení by byly některé městské části opomenuté a město by se pak vyvíjelo nevyváženě. Nepůsobilo by kompaktním dojem.

Vraťme se do doby po volbách. Lidovci původně nebyli moc naklonění ke spojení s nezkušenými novými hnutími. Proč jste nakonec šli do současné koalice?

Jednali jsme se všemi stranami a ukázalo se, že se dokážeme domluvit právě s těmito uskupeními. Roli hrála i výzva novosti.

O lidovcích se často říká, že jsou strana, která se za každou cenu snaží být přitom. Co byste řekla těm, kdo za tím vidí i vaši účast v současné koalici?

To lze ale přece říct o každé straně. Přece nedělám politiku pro to, abych šla do opozice. My děláme politiku léta letoucí, máme program, pracujeme dlouhodobě, máme členskou základnu. Samozřejmě, že chceme být u toho. Pokud bychom nechtěli, tak to nedělejme. Co se týče výtek, že lidovci jsou u všeho, je přece regulérní, že máme větší koaliční potenciál. Jsme středová strana a čestně to přiznáváme. Tím automaticky ztrácíme část voličů. Lidé chtějí černobílá řešení, která nenabízíme. Vše rozmýšlíme. Platíme za to nižším volebním potenciálem. Je to něco za něco.

Brnem kolovaly fámy, že už před volbami je vše dané a vaše strana jen doplní dosavadní koalici. Měly pravdivý základ?

Ne. Slyšela jsem různé fámy. Chodili za mnou lidé a říkali, že už máme upečenou koalici s tím a oním. To pro mne jako lídra bylo velké překvapení. Brno je velké, ale zároveň malé a šeptanda se šíří rychle. Na těch řečích ale nebylo zbla pravdy. Samozřejmě nějaké námluvy mezi stranami probíhají dlouhodobě. Ale rozhodně nebylo nic s nikým domluvené. Koalice vyplývá až z výsledku voleb. Ukazuje to právě současná koalice, kterou asi nikdo před volbami nečekal.

Co byl hlavní problém při jednáních o nové koalici? Vím, že jste zmiňovali přesun nádraží.

Možná nádraží a problematika referenda. Ale problém v rozdílném pohledu na to, zda referendum ano či ne, odstranil soud. Žádná strana se nechce chovat protiprávně. Ohledně termínu byly pohnutky stran různé, ale výsledek shodný. Pro mne je priorita, aby se co nejdřív začalo stavět v jakékoliv poloze a ne dalších sto let odkladů. Proto pro mne bylo těžko představitelné odsouvání termínu až na krajské volby v roce 2016. Jenže významný argument je to, že musíme čekat na studii proveditelnosti, která nebude dřív, než právě v roce 2016. Takže se není o čem dohadovat.

A jaký je váš názor na polohu nádraží?

Po diskuzích se zelenými se mi jeví, že všechny strany mají různé názory vyplývající z odlišných informací, kterým věříme. Moje informace jsou z Jihomoravského kraje, kde jsem zastupitelka. Tam odborníci jasně řeknou, že takzvaná přisunutá varianta je dopravně špatně. A já jako neodborník tomu věřím. Také je argument, že odsunuté nádraží by stáo o deset let dřív. Pokud je to pravda, jsem pro něj. Pro vyřešení neshod je nutné znovu otevřít diskuzi. Ale ne mezi námi. Je potřeba na sebe pustit odborníky a nechat je vyargumentovat, co je nejlepší.

Váš volební výsledek je až třetí nejlepší, přesto máte post prvního náměstka se strategickými oblastmi působnosti. Čím to je?

Jsme tradiční strana s jasným programem a směřováním. Jsme personálně zakotvení a máme lidi připravené na politiku. To hrálo roli.

Věříte, že spojenectví se dvěma nezkušenými stranami vydrží až do konce volebního období?

Bylo by špatné, kdybych tomu nevěřila. Podle mne někdy víc, než názorová shoda muže být dobrá vůle se dohodnout a hledat spravedlivá řešení. Pokud to tak bude, tak proč ne?

Jste místopředsedkyně strany. Plánujete ve stranické hierarchii jít ještě výš?

Nemám pocit, že by moje kroky měly v nejbližších letech vést do Prahy. Určitě se k útoku na předsednický post nechystám.

Ale jižní Morava je pro křesťanské demokraty tradičně jeden z nejsilnějších regionů. Přesto už roky předsedu strany neměla. Proč?

Je to daleko do Prahy. Hloupá odpověď, ale pravdivá. Klíčové dění je tam, kde sídlí centrála. Rozhoduje se i kuloárově, takže je nutné být přítomný v Praze, abyste mohl být hybná síla. Ale jen dvouhodinové jednání znamená kvůli cestování ztracený pracovní den. Buď se tedy přestěhujete do Prahy a stanete se Pražákem, nebo máte těžiště v regionu a v Praze nemůžete plně pracovat."

Zdroj: www.denik.cz