------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Luxova harmonika je i 15 let po smrti legendárního politika v KDU-ČSL tím, čím kdysi bývala v ODS Klausova tenisová raketa nebo je dnes v TOP 09 knížecí dýmka. Když třeba Věra Luxová, vdova po Josefu Luxovi, kandidovala do širšího vedení strany, získala největší počet hlasů.

Přitom teprve až dnes, po 15 letech, mění „mladá lidovecká garda“ kolem Pavla Bělobrádka lidovou stranu v „klidnou sílu“ přesně podle vzoru, o nějž v 90. letech tolik usiloval Josef Lux. Chtěl, aby lidovci napříště nebyli jen malou středovou stranou, vysmívaným jazýčkem na vahách, nýbrž silnou formací po vzoru CDU, německých křesťanských demokratů. Kvůli tomu se už tehdy Lux snažil oslovit osobnosti mimo vlastní stranu ochotné kandidovat.

„Jakkoli byl člověk věřící a praktikující katolík, mám dodnes v archivu Luxův článek ze začátku 90. let, který nese nadpis: Kdo nás volí, nemusí chodit do kostela,“ vzpomíná dnešní šéf lidoveckých poslanců Jiří Mihola. Do KDU-ČSL vstoupil právě díky charismatickému Luxovi – na sjezdu v září 1990, kde coby osmnáctiletý působil jako skrutátor sčítající hlasy.

Tehdejší Luxovy vize dnes působí jako samozřejmost. Vidíme, že úspěšně fungují společné kandidátky s liberály ze Strany zelených, kteří například podporují adopce pro homosexuály. Bělobrádek má podporu kolegů změnit značku KDU-ČSL ze strany pro starší lidi na moravském venkově. V podzimních volbách už lidovci bodovali i u liberálnějších voličů z měst.

S čím Lux narážel, má nyní úspěch Přitom když totéž před lety prosazoval Josef Lux, i se svou autoritou často narážel v KDU-ČSL na odpor. Těžce v roce 1998 prosazoval vznik čtyřkoalice, tedy spojenectví s US, DEU a ODA, jako společné obrany proti kartelu Klaus–Zeman.

Konzervativnímu křídlu se ne vždy líbilo, když Lux ke straně přitáhl lidi jako někdejší šéfku vinohradské nemocnice Zuzanu Roithovou, liberála Martina Bursíka nebo děkana evangelické fakulty Jakuba Trojana. Narazil také s Petrem Pithartem, pozdějším šéfem Senátu, jímž se lidovci stále chlubí jako vlastní hvězdou. „Někdy v srpnu 1996 mi Josef Lux nabídl, abych na kandidátce KDU-ČSL kandidoval do Senátu,“ vzpomíná Pithart. „Vůbec nemluvil o mém členství ve straně, jen říkal, že nebude snadné najít pro mě volební obvod, kde si moji kandidaturu osvojí lidovecký okresní výbor. Opravdu to nešlo hladce.“
Proč trvalo dlouhé roky, než lidovci Luxovy představy začali naplňovat? Asi logicky po jeho odchodu, kdy začalo tápání a rychlé střídání velmi rozdílných šéfů (Kasal, Svoboda, Kalousek a Čunek).

Kvůli vzájemné nevraživosti působila KDU-ČSL rozhádaně, nakonec se část kolem Miroslava Kalouska odtrhla a založila TOP 09. Lidovci padli na samé dno, v roce 2010 propadli ve sněmovních volbách, což nastartovalo radikální generační obměnu vedení – a nakonec i úspěšný comeback.

Současná Bělobrádkova snaha dosahovat dvouciferných volebních výsledků má ovšem jasnou mez. „Lidovci narážejí stále – už za první republiky a i po roce 1989 – na limity dané jejich profilem. Česko je jedna z nejsekularizovanějších zemí Evropy a představa, že by tu byla středopravá křesťanská strana s podporou 20 až 30 procent hlasů, je nerealistická, pokud to má být křesťanská strana,“ míní politolog Jan Kopeček. Opakovaně se kvůli tomu v KDU-ČSL vrací debata, zda nezměnit název jednoduše na Lidovou stranu po rakouském vzoru, tedy vypustit slovo „křesťanská“. Symbolická změna, kterou nejvíc prosazovalo duo Bělobrádek a místopředseda Jan Bartošek, narazila. Silně konzervativní členové z Moravy na jihlavském sjezdu v roce 2012 takovou debatu zarazili.

Státník s harmonikou Josef Lux je díky své předčasné smrti ve 43 letech, kdy podlehl těžké leukemii, glorifikován. K roli charismatického politického lídra byl ovšem předurčen. Už před rokem 1989 organizoval řadu různých akcí kolem jeho domovské choceňské fary. Ve dvou vládách coby vicepremiér a ministr zemědělství sváděl boje s premiérem Klausem, jenž Luxe jako člověka z venkova podceňoval. ODS ho posměšně titulovala přezdívkou „had na tři“.

„Snaha vést permanentní dialog, hledat politický kompromis, za což byl ve své době Josef Lux často karikován, nám dnes imponuje,“ připomíná lidovecký poslanec Vít Kaňkovský.

„Při tom všem zůstal v nejlepším smyslu lidovým politikem, který s harmonikou dokázal rozezpívat celý sál. Státník s harmonikou, která mu padla jako ušitá, to je v nejhutnější zkratce charakteristika Josefa Luxe, který nám nepřestává chybět,“ říká Petr Pithart.