Vstoupil do tehdejší Československé strany lidové, stal se ústeckým krajským tajemníkem ČSL a později zaměstnancem ÚK ČSL. V 80. letech vytvořil ve straně reformní křídlo, udržoval kontakty s křesťanským disentem a prosazoval křesťanské principy v politice. Dostal se kvůli tomu do sporu s tehdejším vedením strany a byl odvolán ze všech funkcí. Už v roce 1982 se ale do stranických orgánů vrátil a stal se vedoucím Ústřední politické školy ČSL v Klínci u Prahy. Rozvíjel tu alternativní koncepce lidovecké politiky. V r. 1987 zorganizoval s přítelem-disidentem Václavem Malým akci, usilující o odklon od prokomunistické orientace strany. V r. 1988 spory se stranickým vedením opět eskalovaly a byl zbaven všech funkcí. Vrchol jeho politické kariéry nastal v r. 1989 během sametové revoluce. Už po výměně stranických špiček v listopadu 1989 se stal ústředním tajemníkem ČSL. Zasedl v druhé vládě Mariána Čalfy, kde byl nejprve ministrem bez portfeje a od prosince 1989 do června 1990 federálním ministrem vnitra. Zasadil se o výrazné změny, včetně rozpuštění StB. Kritizovala ho část Občanského fóra (zejména exkomunista Lis), podporoval ho mj. Václav Havel. Později Sacher čelil obvinění, že připustil skartaci části svazků StB.
Ve volbách 1990 byl za KDU-ČSL zvolen do Sněmovny lidu. Zaměřoval se na bezpečnostní tematiku. V září 1990 byl Sacher na mimořádném sjezdu ČSL jedním z kandidátů na předsedu. Post předsedy získal Josef Lux. Od začátku roku 1992 začal navazovat veřejně styky s politiky Levého bloku (KSČM a její spojenci), a byl z KDU-ČSL vyloučen. Následně podnikal v soukromé bezpečnostní agentuře. Po dvou neúspěšných kandidaturách do senátu žil od r. 2000 v Úpici a věnoval se rodině.
Pohřební mše za účasti několika set lidí proběhla 3. 3. v kostele sv. Jakuba v Úpici a pokračovala na místním hřbitově. Se vzpomínkou vystoupil mj. Josef Bartončík. Posledního pozdravu „Zdař Bůh“ se mu dostalo od faráře Andrzeje Götze. Další účastník a pamětník Jan Kasal o Richardovi Sacherovi prohlásil, že to byl odvážný muž. Bude na něho vždy vzpomínat s úctou jako na muže, s nímž často nesouhlasil, ale měl ho rád. Poznal ho v 80. letech jako ředitele politické školy. „Dělal to skvěle. Pod pláštíkem politického vzdělávání nás, kdo jsme tam jezdili na týdenní kurzy, seznamoval s neveřejnými informacemi. Zval tam třeba profesory, kteří byli za normalizace vyházeni z vysokých škol,“ řekl Kasal. Statečnost podle něj projevil i v novém režimu. Na sjezd KDU-ČSL v r. 1999 přijel s transparentem protestujícím proti bombardování Srbska. V diskusích byl vždy neústupný.
Kondolenci rodině poslal kardinál Dominik Duka a další biskupové. „S vděčností vzpomínáme na jeho podporu a na aktivity, které vedly k obnovení náboženského života v naší zemi po pádu totality,“ uvedl Duka.
My Úpičané jsme Richarda znali především jako čestného věřícího člověka. V dětství a mládí jsme spolu ministrovali v kostele sv. Jakuba. V osmdesátých letech se Richard angažoval se proti komunistickému režimu. Toto přesvědčení se posléze zhodnotilo v angažmá ve špičce československé politiky po roce 1989. V posledním období žil nenápadným a skromným způsobem života. Čest jeho památce! Richarde, vzpomínáme!
Jan Semerák, předseda MO