Nevyslyšel tak volání mnoha osobností, které se připojily k protestu proti návštěvě tohoto kontroverzního politika. Ostatně u něho nic překvapivého. Bylo by ale naprosto naivní se domnívat, že zrovna náš stávající prezident bude věnovat nějakou pozornost volání několika umělců, kteří se staví proti němu.
Zemanovy kotrmelce a přehmaty snad už ani nikoho nepřekvapují a snad by ani nemusely tolik vadit. To by ale náš nynější prezident nesměl poškozovat české národní zájmy, k čemuž v tomto případě evidentně došlo.
Pozváním ukrajinského prezidenta ve chvíli, kdy je u většiny evropských vlád na blacklistu, de facto vyjadřuje i podporu jeho represivní politice vůči ukrajinské opozici. Napomáhá tím obnoveným imperiálním choutkám Ruska, které by Ukrajinu nejraději vidělo v pozici svého vazala.
Rozšíření ruského vlivu o několik stovek kilometrů směrem na západ logicky znamená i jeho přiblížení České republice. Z vlastní historické zkušenosti víme, že přiblížení se na dohled autoritářskému Rusku znamenalo živoření na politické, kulturní i hospodářské periferii Evropy. Pro žádnou demokratickou zemi není zrovna dvakrát příjemné mít ruského obra přímo za humny. Lidé ve Finsku a pobaltských zemích by o tom mohli vyprávět.
Za další neblahý důsledek prezidentova jednání můžeme považovat i poškození celkové mezinárodní reputace České republiky v očích světové veřejnosti. Vysílá do světa nepříznivý signál o Česku jako zemi ignorantů, pro něž neznamená pojem lidská práva nic více než prázdnou floskuli. Ostuda pro zemi, kde vzpomínky na totalitu jsou pořád ještě živé. Zkrátka, další těžká rána pro celkové renomé České republiky, pro niž byla donedávna lidská práva jednou ze zahraničněpolitických priorit.
Sečteno podtrženo, nynější pan prezident by si měl tedy ujasnit, čí zájmy vlastně prosazuje a na čí straně stojí. Je na dobré cestě k tomu, aby vstoupil do dějin přinejlepším jako prezident ignorant. Svým dosavadním přístupem se staví do společnosti lidí, kterým se v době studené války říkalo užiteční idioti.