Jste příkladem aktivního občana, kterému nestačí jen sledovat práci politiků a hlídat plnění jejich předvolebních slibů. Rozhodl jste se do politiky rovnou vstoupit. Co vás k tomu vedlo? Co je pro vás pomyslnou hranicí, kdy stačí být aktivním občanem, a kdy je naopak lepší stát se aktivním politikem?

Beru vážně sliby, které skládám. Součástí toho mého skautského je závazek, že budu připraven duší i tělem pomáhat vlasti a bližním. A tak se snažím. Do voleb jsem působil jako aktivní občan. Aktivního politika ze mne udělali voliči.

Při sbírání podpisů potřebných pro vyhlášení referenda na Praze 7 vám pomáhali členové dalších občanských sdružení. Široká síť kontaktů pomáhá větší mobilizaci veřejnosti, není však na druhou stranu obtížné zvládat existenci odlišných expertních názorů, které nutně při spolupráci více subjektů vznikají?

Ve volbách jsme kandidovali jako sdruženínezávislých kandidátů PRAHA 7 SOBĚ. Takové sdružení vznikne sebráním 7 % podpisů občanů daného města či městské části. Oslovili jsme lidi, které jsme dobře znali z referenda či z jiných aktivit a každý kandidát musel pod svoji kandidaturu sebrat podpisy. Tím jsme mimo jiné zajistili, že za nás kandidovali pracovití lidé, kteří se nestydí říci si o podporu. Navíc jsme se v kampani hecovali s konkurenční koalicí PRO 7 (Zelení, SNK-ED, Piráti a Nezávislí), se kterými jsme se těšili na povolební koalici a dva dny po volbách jsme ji skutečně uzavřeli. Naším prvořadým úkolem nyní je se nerozpadnout. Nepoctiví politici mají pojítko, kterým jsou peníze. My takový tmel nemáme. Velmi se ale těším na názorové střety, které budou vedeny snahou hájit zájmy občanů Prahy 7. Pokud budou všichni koaliční zastupitelé plnit svůj zastupitelský slib a působit v zájmu občanů naší městské části, pak se není čeho bát.

Některé organizace fungující v rámci takto vzniklé sítě mohou být více konfrontační, chtějí například upoutat veřejný zájem prostřednictvím výrazných happeningů či demonstrací, zatímco jiné organizace preferují umírněnou strategii sběru podpisů a trpělivé snahy o referendum. Jaká strategie zabrala v Praze 7?

V Praze 7 jsme sbírali podpisy i pořádali nátlakové happeningy. Před referendem jsme například po Praze 7 rozvěsili sedm kilometrů potištěné nelepicí pásky. Musím říci, že v Praze 7 žijí skvělí lidé. Pomáhali nám, podepisovali se nám, posílali nám finance na transparentní účet a nakonec nás zvolili. Moc si přejeme, aby s námi spolupracovali i nadále. Bez zdravého zájmu lidí o vlastní čtvrť bude proměna Prahy 7 výrazně těžší a dražší.

Jakou nejcennější zkušenost jste si ze snahy o sdružování organizací nebo občanských iniciativ sledujících společný cíl odnesl?

Je třeba spolu trávit hodně času, stále komunikovat a zkoušet se vcítit do pocitů těch druhých. Ale největší výzva na nás teprve čeká. Musíme obstát ve čtyřleté zkoušce soudržnosti. Jsem ale hluboce přesvědčen, že obstojíme.

Jaké významné osobnosti si nejvíce ceníte a proč, máte nějaké vzory?

Obdivuji například Nicholase Wintona či Přemysla Pittera pro jejich ochotu nezáživnou prací zachraňovat lidské životy. V komunální politice je mým vzorem například Jan Farský ze Semil či Vít Rakušan z Kolína.

Mgr. Jan Čižinský (1978) je starostou Prahy 7, ale stále také učitelem dějepisu a latiny na základní a střední škole. Na Filozofické fakultě UK v Praze vystudoval historii a latinu, na Fakultě sociálních věd zase politologii a mezinárodní vztahy. Deset let vedl skautský oddíl a organizační schopnosti využívá i v komunální politice, kde se soustředí na transparentní a řádné hospodaření, čistotu chodníků, počet míst ve školkách, medializuje případy plýtvání a vystupuje proti hernám a hazardu. Je ženatým otcem dvou dcer a členem KDU-ČSL.