Jak se Pavlu Bělobrádkovi daří obnovovat důvěru voličů v jednu z nejstarších českých partají - tím spíše v momentě, kdy ostatní tradiční strany ztrácejí ve prospěch nových politických stran a hnutí?

Na Twitter jste si vyvěsil komentář jednoho deníku, kde jste označen za "předsedu roku". Cítíte se tak?

Tweetuju spoustu věcí a často je dávám bez komentáře. Těžko říct, jestli bych se takhle vnímal. Ale často se některé věci berou jako samozřejmost a ono to tak samozřejmé není. Až teď po komunálních volbách a volbách do Senátu se začalo více hovořit o tom, že nebylo tak samozřejmé, že se KDU-ČSL vrátila do sněmovny.

Když se vrátíme do roku 2010, tehdy jste jako čerstvý předseda přebíral zadluženou stranu, která poprvé skončila mimo sněmovnu. Teď je strana oddlužená...

Bez dluhů bychom měli být na konci roku.

... a dokázala už ve čtvrtých volbách za sebou zlepšit svůj předchozí výsledek. Jak si to vysvětlujete?

Vždycky je to záležitost několika faktorů. Tím prvním je celospolečenská poptávka. Lidé, kteří nešli k volbám, protože nechtěli volit KDU-ČSL, vzali stranu zase na milost. Někteří z těch, co odešli k jiným stranám, se vrací. Část lidí nás začíná ve větší míře volit z taktických důvodů. Další věc je, že tady byli lidé, kteří nechtěli volit nové strany, a z těch stávajících jsme jim přišli jako nejrozumnější řešení.

KDU-ČSL jde právě proti trendu, který lze pozorovat - totiž že lidé častěji než v roce 2010 volí antipoliticky a antisystémově. ANO dostalo skoro dvakrát víc hlasů než Věci veřejné, do sněmovny se dostal i Úsvit. V tomhle ovzduší jste jedinou stranou, která roste.

Pořád nepočítáte s těmi, kteří zůstali sedět doma. Nebo s těmi, kteří se ještě se zavřenýma očima a skousnutými zuby přiklonili k ODS nebo TOP 09. Tihle lidé tu pořád jsou a nechtějí volit nové strany. A my jsme určitou jistotou.

Pokud vás volí i dřívější voliči ODS či TOP 09, znamená to, že chcete lovit voliče spíše napravo?

Pravo-levé dělení už trochu pozbývá smyslu. Měli jsme pravicové vlády, které zvyšovaly daně, levicové, které je snižovaly. A kam patří ta nová hnutí...

Jaký má KDU-ČSL volební potenciál?

Myslím, že náš potenciál je - i vzhledem k našim výsledkům za pětadevadesátiletou historii - někde u deseti procent. Musíme postupovat systematicky, nemůžeme se nechat strhnout takovými výkony, které jsme viděli, kdy šly některé strany z nuly na deset dvacet procent a pak skončily v propadlišti dějin. Musíme přesvědčit voliče, kteří nám dali hlas, že to byla dobrá volba, a hlavně musíme realizovat svůj program. Hovořit o expanzi je teď předčasné.

Osvědčilo se vám nyní v komunálních volbách spojenectví se zelenými, s piráty či dalšími hnutími? Vidíte to jako cestu, jak by mohla KDU-ČSL zlepšovat své výsledky?

I samostatně jsme na počet mandátů vyhráli, přičemž další extra mandáty jsme získali v koalicích. Postavili jsme třetí největší množství stranických kandidátek a na rozdíl od KSČM a ČSSD, které jich měly o chlup víc, u nás každý čtvrtý kandidát uspěl. Praha, kde jsme kandidovali se zelenými a STAN, je specifická, víc se podobá krajským volbám, při nichž chodíme v Čechách do koalic poměrně běžně. Třeba v Pardubickém kraji ji máme od dob čtyřkoalice pořád.

A co užší spolupráce s hnutím STAN, jehož svazek s TOP 09 se rozvolňuje? Nebo rovnou oslovit exkolegy lidovce v "topce", která už zjevně upadá?

My TOP 09 nepohřbíváme. Když si přečtu, co o mně psali kolegové v roce 2010, že mým zvolením je KDU-ČSL pochována, tak bych byl na taková tvrzení velmi opatrný. Každopádně pokud by KDU-ČSL jako středopravicový subjekt se sociálním akcentem - teď se k tomu hlásí ANO, ale já tuhle formulaci použil na sjezdu před čtyřmi lety -měla expandovat přes deset procent, nějaké spojenectví musí vzniknout tak jako tak.

A ta cesta otevírání kandidátek nestraníkům, která byla letos u KDU-ČSL tak viditelná?

Vždycky jsme byli schopni otevřít se dalším lidem, to není nic nového. Máme největší podíl zvolených bezpartijních kandidátů ze všech stran. Dokonce více než nová hnutí. Tento proces je u nás dlouhodobý. Ivan Gabal není typický lidovec, ale sedí za nás ve sněmovně a není s tím žádný problém. V tomhle směru nevěřím na rychlá řešení - rozhoduje systematická práce.

Takže když položím "jednoduchou" otázku, čím obnovit důvěru v tradiční politickou partaj v době, kdy se hovoří o krizi zavedených stran, bude znít odpověď jak?

Úspěch KDU-ČSL a fenomenální návrat zpět tkví především v tom, že jsme neztratili charakter. Že vyznáváme určité hodnoty a z těch hodnot vychází náš program. I když tyto hodnoty nejsou třeba v dnešní populaci většinové, tak to neznamená, že nejsou správné.

Bavíme se třeba o prorodinné politice?

Bavíme se o křesťansko-demokratickém pohledu na svět, jenž na Západě vyhrává i v absolutních číslech. Těchto idejí se nezbavujeme. Nemá smysl dělat nějaké prudké pohyby. Chodí za mnou různí lidé s tím, že musíme jít víc doleva, doprava, proti EU, proti přistěhovalcům, protože "tady je ten prostor". Ten prostor ať si vyplní jiní, to není nic pro nás. My máme své hodnoty stále stejné.

A v čem tedy spočívá proměna, díky které zlepšujete volební výsledky?

V komunikaci a ve vysvětlování toho, co chceme a proč to chceme. Když nám odpůrci vytýkají, že jsme proti homosexuálům, odpovídám, že proti homosexuálům nic nemáme, protože jsou i v KDU-ČSL. Když jde o adopce, tvrdím jen, že podle mého názoru stačí současná právní úprava. Pak jde také o personální složení. V KDU-ČSL byly dříve politické elity, jež ztratily důvěru. Je pak zásluha strany, že k sobě dokázala pustit mladé lidi, jako jsem já, Marian Jurečka, Klára Liptáková nebo Jan Bartošek. Zároveň má KDU-ČSL určitý fundament. Kdo u nás byl z konjunkturalismu, odešel v době, kdy šla bárka ke dnu.

Když jsme si vyjasnili, v čem je unikátnost KDU-ČSL a jejího návratu, jak se vám pak spolupracuje ve vládě s hnutím ANO? Politickým subjektem, který vznikl bez jakýchkoliv hodnot a jehož jediný program jsou výkřiky, že všechno je tady za posledních 20 let špatně?

Takhle to neberu. Tančit můžeme vždycky jen s tím, koho máme v sále. A koaliční vládnutí není nikdy jednoduché, vždycky je to otázka válcování slabšího silnějším, slabší se tomu zase brání...

Cítíte se ve vládě válcovaní?

To bylo spíš na začátku - vy máte těch svých pár hlasů, tak neotravujte a podobně. Myslím, že na to ANO dojelo v některých vyjednáváních na komunálních úrovních, kdy neschopnost dohody došla tak daleko, až si ostatní řekli, že to nemají zapotřebí. Myslím, že takové věci už se nedějí. Je to otázka komunikace, zkušenosti i určité schopnosti věcem předcházet -a to se myslím zlepšuje.

Někdy na jaře se ve straně velmi často mluvilo o tom, že už se vám úplně nechce vykonávat funkci předsedy nebo sedět ve vládě. Tak jak to je?

Když jsem kandidoval, mým úkolem bylo vrátit stranu zpět do sněmovny. Já mám splněno. Mou ambicí nebylo být členem vlády, ale byl tu poměrně vysoký tlak od pana premiéra, aby všichni tři předsedové koaličních stran fungovali i ve vládě. Osobně to vnímám velmi negativně hlavně vůči rodině. Mám dvě malé děti, vidím je velmi málo. A navíc práce politika je velmi nepříjemná v tom, že v ní hraje zásadní roli iracionalita.

Teď se vám tedy pokračovat chce?

Rozhodnu se do konce roku. Donedávna u mě převažovalo "ne", nyní zase "ano". Ale není to kvůli výsledkům voleb, jak psala konkurence. Přikláním se k "ano" především kvůli tomu, že je to krok ve prospěch strany.

PAVEL BĚLOBRÁDEK (37)

Vystudovaný veterinář, místopředseda vlády Bohuslava Sobotky a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace. V KDU-ČSL působí od roku 2004, od roku 2009 pracoval pro stranu jako krajský tajemník.

20. listopadu 2010 se stal na sjezdu ve Žďáru nad Sázavou po Cyrilu Svobodovi sedmým předsedou KDU-ČSL a o tři roky později přivedl lidovce jako historicky první stranu zpátky do Poslanecké sněmovny. Nedávné komunální volby dokázala jeho strana vyhrát, získala nejvíc zastupitelů z politických stran.