Ano, jsem zastáncem dodržování smluv stvrzených podpisem a podáním ruky. Ano, jsem pro odpovědnou a užitečnou politiku a ano, přeji si, aby u nás v Česku vládla stabilita, solidnost a solidarita.
Naopak nejsem zastáncem politiky a politiků činících jeden krok vpřed za výbuchů mediálních ohňostrojů a vzápětí hledajících pěšinky pro dva kroky zpátky.
Všechny tři dnes vládnoucí koaliční strany před několika málo měsíci postupně a krok za krokem hledaly, myslím, konstruktivně cestu k tomu, aby se podařilo definovat smysluplný rámec jejich „pracovních povinností“. Takových povinností, které budou lidem prospěšné. Bohužel se v posledních dnech naopak zdá, že smluvní ujednání neplatí a podání ruky nic neznamená. To je pro mě a pro stranu, kterou zastupuji, těžko přijatelné.
A jsem přesvědčený o tom, že je to stejně nepřijatelné i pro obyčejné normální lidi, kteří přinejmenším musí nevěřícně kroutit hlavou nad tím, co to tam ti papaláši vyvádějí.
Právě tito normální obyčejní lidé před nedávnem vyjádřili svůj postoj v eurovolbách. Necelých devatenáct procent volební účasti je výstrahou a výzvou k zamyšlení; v žádném případě nejde o dobrou vizitku. Spíše o výstrahu: „Chlapci, neblázněte, musíme s vámi letos skousnout ještě komunální a senátní volby. Tak to nepřežeňte!“ Zcela právem tito lidé očekávají, že začneme konstruktivně řešit takové věci, jako že zakládání rodiny a vychovávání dětí nebude za trest. Aby rodiče měli možnost pracovat, když budou moci a budou chtít, aby mohli umístit své děti ve školkách, potřebným zajistit možnost sociálního bydlení, netrestat živnostníky a podnikatele za jejich samostatnost a odvahu realizovat své nápady a sny.
Stejně tak zajistit důchodcům prožít svůj čas plnohodnotně a důstojně. Jasně tak říci, že pracovat se vyplácí a naopak parazitování na systému musí být každému přičteno k tíži.
Ano, politika má být odpovědná a užitečná. Taková, aby se za nás naše děti, rodiny a sousedé nemuseli stydět.