Princ Drsoň v Cimrmanově hře říká: Myslel jsem, že budu celou věc zpovzdálí sledovat a v pravou chvíli se do toho vložím. Teď vidím, že mi nezbývá, než abych vše jen zpovzdálí sledoval. Naším prezidentem měl být Cimrman, náš národní symbol a největší Čech.

Německo a Francie připravují novou stabilizační smlouvu pro státy, které se zaváží dodržovat a kontrolovat deficit státních dluhů. Bude se jednat o tzv.„spořící koalici“. „Merkelová a Sarkozy zakládají Klub Superevropanů,“ napsal nedávno Welt am Sonntag.

Stávající krize EU tak zřejmě vyústí v další institucionální změny, v tzv. rekodifikaci primárního práva, institucionalizaci tzv. Eurozóny a proces federalizace jádra EU.

Vytvoří se exkluzivní kruh tvrdého jádra, založený nejenom na jednotné měně, ale také společných daňových zákonech a rozpočtových pravidlech, vedle toho vznikne pravděpodobně kruh druhý, konfederativní, který můžeme nazvat semiperiferií, a kruh třetí, v rámci politiky sousedství, tedy jakási periferie.

Česká republika má tedy na výběr. Je nutné, aniž bychom kohokoli děsili, poukázat na rizika, jak by také mohla ČR dopadnout v případě, že zůstane mimo zapojení do úzkého integračního procesu.

Může být ve federálně integrovaném jádru, kde bude mít možnost podílet se na rozhodování, vlivu, bezpečnosti a prosperitě významného globálního aktéra, nebo se může stát součástí semiperiferie, která přinese izolaci, pokračování absence právního státu a hospodářský úpadek se vším všudy.

Kam se pasivitou našich politiků můžeme propadnout? Za jakou cenu a co za to občané Česka konkrétně zaplatí? Chceme být v první evropské lize, nebo si pořád budeme kopat s hadrákem na okresním přeboru dorostenců?
Mgr. Miroslav Rovenský,
předseda Stč. KV KDU-ČSL