V jedné variantě návrhu ministerstva školství je, že stát přestane finančně podporovat základní umělecké školství a přesune financování základního uměleckého školství téměř celé na bedra rodičů. Prý by tím ministerstvo ušetřilo nádherných 7 miliard Kč.

Rodiče, plaťte dětem jejich hobby, děti jsou přece vaše hobby.

Stát se tak koneckonců chová i v jiných oblastech a to, že děti jsou vlastně hobby nějakých podivínů – rodičů, dává najevo v celém svém daňovém systému.

Je logické, že stát nepodporuje daňovými odpočty filatelisty, aby si mohli nakoupit pěkné známky, nebo nedovolí odpočítat z daní terárium pro vašeho milovaného hada.

Rodiče se pomalu ale jistě dostávají z hlediska státu do stejné kategorie jako výše uvedení filatelisté a chovatelé.

Máte nějaké hobby? Tak si jej zaplaťte. Filatelisté si také musí kupovat všechny známky i alba ze zdaněných peněz. To samé vy – rodiče. Děti jsou vaše hobby, pořizujte si pouze to, na co máte.

Daňové slevy na děti zdaleka neodpovídají nákladům na jejich výchovu a podle postoje státu k rodině jako takové si zřejmě rodina nezaslouží nějaké výsadní zacházení.

S tímto postojem státu k rodině souvisí i podpora základního uměleckého školství. Dostáváme se k otázce, proč by se z peněz daňových poplatníků mělo platit, aby totálně hluché děti cvičily třeba na housle a mučily kolemjdoucí příšernými zvuky (ještě, že už se nebudou muset kvůli tomu stavět protihlukové stěny) případně výtvarné kroužky plnily funkci odpolední odkládárny dětí.

Je to právě široká podpora rodiny jako takové a podpora všeobecného vzdělání široké vrstvy obyvatelstva. Základní umělecké vzdělávání poskytuje základy vzdělání v souladu s ustanovením § 109 zákona č. 561/2004 v jednotlivých uměleckých oborech, rovněž připravuje pro vzdělání na střeních školách uměleckého zaměření a v konzervatořích, popřípadě pro studium na vysokých uměleckých školách. Základní umělecké školství má samozřejmě své místo i v prevenci kriminality.

Je škoda, že toto není tak samozřejmé, že je nutné o tom psát článek.
Psát článek nebo si zpívat téměř zlidovělou písničku, co se děti učí v lidušce:
„Když jsem já šel s housličkami do hodiny, nehudební děti měly zájmy jiný.“

Martina Kotyková, členka CV KDU-ČSL