KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2010 Msgr. Dr. Jan Šrámek
Zpět

Msgr. Dr. Jan Šrámek

Přidáno 8. 4. 2010
Narodil se 11. srpna 1870 v Grygově. Neměl ještě ani rok, když mu zemřel otec. Janův starší bratr zemřel jako zcela malé dítě. Matka se znovu neprovdala a vychovávala malého Jana sama.
V 6. až 10. roce svého věku chodil do obecné školy v Grygově. Vzrůstem malý, ale nadaný „Šrámeček“ studoval v letech 1880 – 1888 na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V dubnu 1884 vznikl v Grygově požár a při silném větru vyhořela téměř celá vesnice. Šrámkova matka musela odprodat pole, aby mohla postavit nový domek a syn mohl studovat. Šrámek o to matku úpěnlivě prosil. V Kroměříži maturoval v 18ti letech, načež vstoupil na bohosloveckou fakultu v Olomouci a studia ukončil ve svých 22ti letech. Primici měl ve Velkém Týnci na Hod Boží vánoční r. 1892, když dostal zvláštní povolení z Říma pro svůj mladý věk.
Jeho prvním působištěm se stal Nový Jičín, kde již v roce 1893 začal pracovat i politicky. V září 1899 založil stranu křesťansko-sociální, která se v r. 1919 sloučila s Moravskou katolicko-národní stranou Hrubanovou v Československou stranu lidovou, jejímž předsedou byl Šrámek až do komunistického puče 25. února 1948. Jako český vlastenec poznal v Novém Jičíně nepřízeň německého obyvatelstva a sociální problémy řešil z titulu pověření duchovní správou zemské robotárny a polepšovny, jež mu byla přidělena k funkci kooperátora. Při řešení problémů se řídil zásadami sociálních encyklik Lva XIII. Rerum novarum z r. 1891 a Pia XI. Quadragesimo anno z r. 1931. Praktické sociologii se věnoval soustavně a když zřídila vláda v r. 1905 v biskupském semináři v Brně docenturu praktické sociologie, Šrámek byl jmenován jejím prvním docentem a stal se tak prvním docentem praktické sociologie v celém Rakousko-Uhersku.
Po vzniku Československé republiky se stal členem Revolučního národního shromáždění. Ve všech koaličních vládách první republiky byl ministrem. V r. 1928 byl místopředsedou vlády. Jako ministr pošt otevíral v r. 1928 svým projevem vysílání Československého rozhlasu.
Po abdikaci T. G. Masaryka na úřad prezidenta republiky měl hlavní zásluhu na tom, že novým prezidentem byl zvolen 18. prosince 1935 Dr. Edvard Beneš. Šrámek vytvořil volební koalici proti kandidátu agrární strany profesoru Němcovi.
19. 6. 1936 byl iniciátorem schůzky prezidenta Beneše s pařížským kardinálem Verdierem, kterou zorganizoval ve své prozíravosti s výzvou „neustupovat násilí“, neboť vývoj událostí v Německu i u nás v Sudetech začal vzbuzovat jisté obavy. Schůzka se konala v kroměřížském zámku a studenti arcibiskupského gymnázia zaplnili první nádvoří, vyslechli projev politiků a bouřlivě je aplaudovali. Měl jsem tu čest být při tom jako kvartán.
Němci se svými požadavky na Lebensraum (životní prostor) a na sjednocení všech Němců ve Velkoněmecké říši obsadili ve dnech 11. až 13. března 1938 Rakousko. V Československu začaly změny v politickém životě nabírat na obrátkách. Henlein se sudetskými Němci za podpory Hitlera vystoupil se svými požadavky na přičlenění pohraničních území k Velkoněmecké říši pod heslem Heim ins Reich (domů do říše). Všechny spojenecké smlouvy se staly pouhým cárem papíru. Anglie k nám vyslala jako vyjednavače sira Waltera Runcimana. Ten dojednal s Henleinem ve dnech od 3. srpna do 16. září v Červeném Hrádku v Krušných horách připojení českých pohraničních oblastí k Německu. 23. září 1938 se schází předseda britské vlády Arthur Neville Chamberlain s Hitlerem v Godesbergu. Hodžovu vládu vystřídal úřednický kabinet generála Syrového. Byla vyhlášena mobilizace. 25. září 1938 odmítla československá vláda Hitlerovy godesberské požadavky. Zrada spojenců Československa vrcholí. 29. září 1938 jednali o nás bez nás v Mnichově Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier. 30. září 1938 přijala československá vláda mnichovský diktát. 22. října 1938 odlétá prezident Beneš do exilu do Anglie. Sudety byly vydány bez boje. 14. března 1939 se odtrhlo Slovensko. 15. března 1939 okupuje Hitler zbývající česká území a následujícího dne 16. března 1939 vyhlašuje na Pražském hradě Protektorát Čech a Moravy jako součást Velkoněmecké říše.
Toto všechno Šrámek odmítá a ve svých 69ti letech odjíždí se svým spolupracovníkem P. Františkem Hálou v přestrojení za železniční zřízence nákladním vlakem do Polska 13. července 1939. Z Polska odplouvají 2. srpna 1939 lodí Warszava do Velké Británie a navazují kontakt s Edvardem Benešem. V Paříži se začalo jednat o ustavení dočasné československé vlády a jejím následném uznání Francií. Vyslanec Štefan Osuský vedl soustavné boje s Benešovými přívrženci a také Daladier si nepřál, aby dominantní postavení zaujal Dr. Beneš. Proto se 24. září 1939 po dohodě s Edvardem Benešem přesouvá spolu s P. Fr. Hálou a s Ivo Ducháčkem Šrámek z Londýna do Paříže. Tam ihned navazuje kontakt s předsedou katolické strany Augustem Champetierem de Ribes, tehdy ve funkci podtajemníka na ministerstvu zahraničních věcí, a s kardinálem Verdierem, který odmítal mnichovskou dohodu. Jednání o ustavení dočasné československé vlády v exilu zahájil Šrámek na francouzském ministerstvu zahraničních věcí 27. září 1939. Začátkem října sděluje August Champetier Šrámkovi oficiální odmítnutí Edvarda Beneše francouzskou vládou. Šrámek neustupuje a bojuje dál. 16. října dochází k nejdůležitějšímu rozhovoru mezi Šrámkem a Augustem Champetierem. Na druhý den předal Šrámek Champetierovi jmenný seznam členů Československého národního výboru, na jehož ustavení se dohodli 17. října 1939 v hotelu Crillon tito účastníci: Jan Šrámek, Edvard Beneš, Sergej Ingr, Edvard Outrata, Hubert Ripka a Jaromír Smutný (kancelář prezidenta Beneše).
Na základě dohody se stal předsedou Československého výboru, jako nejstarší z ustavujících členů, Jan Šrámek. Dalšími členy se stali: Edvard Beneš, generál Sergej Ingr, Štefan Osuský, Edvard Outrata, Hubert ripka a generál Rudolf Viest. Štefan Osuský se zpočátku zdráhal z osobních důvodů stát se členem výboru. Zastupoval ho Juraj Slávik. Nespokojenost dal najevo i prezident Beneš, který si přál vytvoření exilové vlády místo Národního výboru. Výbor vznikal za ostrých rozporů, zvláště mezi Osuským podporovaným francouzskou vládou a Benešem. Šrámek, jako předseda Československého národního výboru, uhájil právní kontinuitu a ihned navázal spolupráci s domácím odbojem.
28. října dochází v Praze k masovým demonstracím proti německým okupantům a první obětí se stává posluchač medicíny Jan Opletal, smrtelně zraněný německým policistou. Umírá 11. listopadu a jeho pohřeb 15. listopadu se stal signálem k novým demonstracím proti okupantům. V odvetu uzavírají nacisté 17. listopadu 1939 všechny vysoké školy. Popravili 9 studentských předáků a 1 200 vysokoškoláků deportovali do koncentračních táborů. Československý národní výbor vydal mobilizační rozkaz. V tento den, tj. 17. listopadu 1939, uznala francouzská vláda emigrační Československý národní výbor.
20. listopadu 1939 pronáší Šrámek projev k exulantům ve Francii. 25. listopadu bylo ve Francii publikováno ustavení Československého národního výboru současně s projevem Jana Šrámka. 20. prosince 1939 uznala Československý národní výbor také britská vláda.
V r. 1940. je Šrámkovi již 70 let a Šrámek nese nejtěžší jho své exilové práce. V květnu 1940 padly za oběť Hitlerově nadvládě Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. V červnu padla i Francie. 19. června 1940 se podařilo Šrámkovi spolu s Hálou odplout z jižní Francie do Anglie, kde se pak vytvořily lepší podmínky pro osvobozovací boj.
9. července 1940 se za Šrámkova předsednictví usnesl Československý národní výbor k ustavení Prozatímního státního zřízení ČSR na britské půdě. Šrámek tím splnil Benešovo přání. Toto zřízení tvořily 3 orgány státní moci: Úřad prezidenta, v jehož čelo prosadil Šrámek, jako zastánce právní kontinuity, Dr. Edvarda Beneše. Nato Beneš, jako prezident, jmenoval písemným prohlášením 22. července 1940 Šrámka předsedou exilové vlády v Londýně. Třetí orgán tvořila Státní rada jako poradní sbor Úřadu prezidenta. 18. července 1941 uznala definitivně britská vláda československou vládu v Londýně.
Prozatímní státní zřízení na britské půdě bylo jediným legálním představitelem československého odboje na mezinárodním politickém fóru. Denní rozhlasové vysílání z Londýna udržovalo neustálý kontakt s domácím odbojem. Naše vojenské jednotky, především letci, byly zařazeny do britské armády, v níž bojovaly až do konečného vítězství. Šrámkova exilová vláda se exponovala na všech frontách za osvobození národa z moci okupantů. Národ doma přinášel největší oběti. Kriminály a koncentráky, vyhlazené Lidice, Ležáky, nucené práce, řádění gestapa, bezpočet poprav nevinných lidí zůstává pro celé lidstvo důrazným varováním, že ustupovat zlu se nevyplácí.
Před Hitlerem emigrovali lidé nejen na západ, ale i na východ. Především levicově orientovaní politici odjížděli do Moskvy, kde pracovali pod dohledem Stalina a vytvořili socialistický trojblok. Jejich činnost byla zaměřena jiným směrem. Bojů na frontách využíval Stalin jako komunistický diktátor k tomu, aby se zbavil nepohodlných lidí, kteří svým chováním dávali najevo nespokojenost s metodami uplatňování jeho moci.
Českoslovenští exulanti měli za úkol vypracovat návrh na uspořádání hospodářských poměrů v osvobozené vlasti a zajištění moci ve vládě. Londýnská vláda na podobném návrhu nepracovala. Předpokládala, že bude dodržena právní kontinuita, a v této věci byl Šrámek neústupný. Když se přesto rozhodl prezident Beneš pro symbolický návrat do osvobozené vlasti přes Moskvu, varovali ho před tímto činem Jan Šrámek, Jan Masaryk a také Winston Churchill. Když přistál Beneš se svou skupinou v Moskvě, Stalin si mnul ruce. Již v lednu 1945 si poznamenal Šrámkův tajemník v Londýně, Jan Stránský, slova, jež pronesl Šrámek Juliu Firtovi: „Uvidíte, že nebude nic dojednáno, pojedeme do Moskvy bez jakýchkoliv záruk a jakmile tam budeme, mají nás Rusové v kapse.“ Jeho obavy se bohužel naplnily. Šrámek stále oddaný a důvěřující Benešovi, odlétá se svou skupinou do Moskvy 9. března 1945.
Podle Václava Kopeckého „dvě mužstva politických činitelů“ se sešla v budově Československého velvyslanectví k jednání o programu a podobě vlády 22. března 1945 a celé jednání trvalo 8 dní. Jednalo se pouze na základě komunistického návrhu. Šrámek se těchto jednání nezúčastnil s omluvou, že je nemocný. Zastupoval ho František Hála, který o jednáních Šrámka informoval. Byla vytvořena vláda Národní fronty, kterou představovaly: Komunistická strana Československa, Československá sociální demokracie, Československá strana národně socialistická a po dohodě na návrh Václava Noska přizvaná Československá strana lidová jako jediná nesocialistická strana. Ve vládě Národní fronty zastával Šrámek funkci místopředsedy vlády. Zákony si nechávala vláda Národní fronty schvalovat Prozatímním národním shromážděním. Šrámek zasáhl do jednání až s požadavkem na stejný počet ministrů, jaký byl přiznán každé straně socialistického trojbloku, tj. stejný počet 3 ministrů. Nesouhlasil s odtržením Zakarpatské Ukrajiny a neuznal Prozatímní národní shromáždění, když řekl: „Prozatímní národní shromáždění není ani svým vznikem ani svou organizací Národním shromážděním dle naší ústavy.“ Na základě svobodných demokratických voleb mělo být nejprve zvoleno řádné Národní shromáždění, které mohlo provést změnu ústavy a rozhodnout o změně státních hranic. Stalin však již dříve rozhodl jinak a v předvečer závěru moskevských jednání uspořádal v Kremlu slavnostní večeři na počest prezidenta Beneše, s nímž vedl rozhovor, o němž byl proveden zápis. Stalin se jen rozplýval sliby, jež servíroval Benešovi a osvobozenému Československu. Benešovi dokonce řekl, že do čela vlády si měl „vzít někoho jiného, třeba Šrámka.“ Moskevská jednání však rozhodla o změně v obsazení této funkce a předsedou vlády Národní fronty ustanovila Zdeňka Fierlingera. 5. dubna 1945 byl při vstupu na slovenské území přijat moskevský diktát jako tzv. Košický vládní program, který byl realizován až do 25. února 1948. Bylo to období tzv. třetí republiky. 25. února 1948 řekl Jan Šrámek svému právnímu zástupci Karlu Kornelovi: „…chtěl bych odejít do ciziny, neboť se do tohoto státu nehodím.“ Nato vešel Karel Kornel do styku s členy francouzské ambasády. Útěk spolu s bývalým ministrem Františkem Hálou připravený na den 21. března 1948 z letiště v Rakovníku se však nezdařil. Nezdařily se ani další 4 pokusy organizované z ciziny.
Oslavy 75. narozenin Jana Šrámka 11. srpna 1945 byly ještě celonárodní záležitostí. Tisk všech stran Národní fronty ho oslavoval jako národního hrdinu a oceňoval jeho zásluhy, které si získal jako předseda exilové vlády v Londýně.
Po komunistickém puči, při nástupu vlády rudé totality, byl Jan Šrámek z veřejného života odstraněn a na jeho místo byl dosazen komunistickým režimem Josef Plojhar. Šrámek byl internován střídavě v klášterech a nejtěžších státních věznicích pod nejpřísnějším dozorem StB. 4. června 1951 byli Šrámek i s Hálou převezeni do zchátralého loveckého zámečku pražského arcibiskupství v brdských lesích nedaleko Roželova pod Třemšínem. Valdická věznice vážně otřásla zdravím Jana Šrámka i Františka Hály. František Hála také po ročním pobytu v Roželově umírá 24. srpna 1952.
Další pobyt Jana Šrámka v Roželově měl svůj řád. Přestože k němu do místnosti neustále vstupovali jeho strážci, psal pozdě v noci tajně vzpomínky ze svého života, které jsou dnes majetkem kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje.
21. dubna 1956 se Šrámkův zdravotní stav již natolik zhoršil, že byl již podruhé převezen do pražské nemocnice na Bulovce, kde na druhý den 22. dubna 1956 ve 12 hodin 40 minut umírá.
Pochován byl 2x. Poprvé za asistence StB, ale i za přítomnosti mnoha obyvatel Grygova a Velkého Týnce, kteří se o pohřbu dozvěděli, byl uložen do hrobu své matky. Až 12. října 1991 byly jeho ostatky převezeny a uloženy podle jeho přání na hřbitově na Velehradě – v sídle kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje, kongregace, kterou v r. 1928 tento významný politik 20. století zakládal. Zde bych chtěl vyslovit pochvalu katolíkům z Plzně a okolí, kteří svou početnou účastí na Velehradě vzdali hold tomuto knězi, státníku a politikovi.
Šrámek si svou celoživotní prací a hlavně prací, kterou vykonal pro svůj národ v době jeho největšího existenčního ohrožení, bezesporu vysloužil, aby jeho neposkvrněný prapor svobody, pravdy, spravedlnosti, práva a demokracie hrdě pozvedly příští generace na nejvyšší stupeň slávy a úcty.
Msgr. Dr. Jan Šrámek se stal velikánem našich dějin a všechny následující generace mu na Velehradě u Matky Unie křesťanů, stejně jako Antonínu Cyrilu Stojanovi, budou v modlitbách vzdávat hold a díky.

Zlín v roce vzpomínky 135. narozenin vzorného kněze, státníka a politika Msgr. Dr. Jana Šrámka.

Ing. Jan Zavrtálek