1. Vstup do EU se stále více stává politickým tématem. V minulých letech byl předmětem konsensu všech politických stran i většiny společnosti. V současnosti se ale stává tématem politického boje. Není to dobrý vývoj. V roce 1996 jsme podepsali přihlášku do EU, v níž jsme deklarovali jednoznačnou a nezpochybnitelnou vůli po vstupu do EU, podobně jako v preambuli asociační smlouvy. S odstupem několika let vidíme, že některé strany tuto vůli ztrácejí nebo ji při každé příležitosti zpochybňují a vstup do EU relativizují. Nabízí se vysvětlení, že takové chování je účelově zaměřeno k získávání voličů oživováním nacionalistických residuí v lidském myšlení. Musíme vzít na vědomí, že otázka vstupu do EU bude jedním z hlavních témat příštích voleb. To i za okolností, že před tím mnoho moudrých evropských i domácích politiků varovalo.
2. Je třeba vzít vážně přípravu na rozhodnutí o vstupu do EU (, které má být učiněno referendem). Každý občan si musí být vědom mimořádné odpovědnosti, protože se bude podílet na rozhodnutí, které bude mít platnost na mnoho desítek let. Vstup do EU přinese výhody i obtíže, ale v celkové bilanci bude výrazně pozitivní. Pokud do EU nevstoupíme, staneme se pasivním státem, který bude ovlivňován rozhodnutím jiných, aniž tato rozhodnutí bude moci sám ovlivnit. Reálně bychom tak nevstoupením do EU ztratili více suverenity než vědomou a systémovou dělbou kompetencí mezi evropské, národní a regionální orgány v EU. Nebuďme tedy ani europesimističtí, ani eurooptimističtí, ale europozitivní.
3. Některé politické síly váhají se vstupem do EU v její současné podobě. Nelíbí se jim některé momenty prohlubování evropské integrace, fungování některých společných politik, přílišný byrokratismus atd. Ani nám se nemusí všechno líbit. Členství v EU ale není členstvím pro dnešek. Je během na dlouhou trať. EU není rigidním společenstvím. EU není hotovým domem, jehož dalším obyvatelem se staneme. Staneme se obyvateli domu, který je a bude dostavován. Budeme vstupovat do EU nikoli vytvořené, ale do EU vytvářející se.
4.Nemáme - na rozdíl od některých stran - problém s tím, že současná podoba EU neodpovídá plně ani našim představám a nepovažujeme tuto skutečnost za důvod rezervovaného přístupu k EU. Chceme vstoupit do EU, a to v podobě, kterou bude v okamžik vstupu mít, jak jsme koneckonců uvedli v naši přihlášce. Jako členský stát budeme mít možnost tyto své představy uplatnit a budoucnost EU sami účinně ovlivňovat.
5. Některé politické síly se vydaly cestou nacionálního pragmatismu. Cestou vypočítavosti, kalkulu, nedůvěry, rezervovanosti. Po takových silách zůstává v dosavadní historii EU jediné: tvrdošíjná veta progresivním evropským projektům, blokování integračních iniciativ. Tyto síly netáhnou s ostatními za jeden provaz. Táhnou zpět. Naším krédem musí být naopak maximálně aktivní a otevřený přístup. Naše cesta musí být cestou konstruktivního evropanství. Po nás nesmí v EU zbýt zmíněná veta, ale návrhy, nápady, projekty, impulsy. Právě takovým impulsem si klade za cíl být i předkládaná Strategie přípravy KDU-ČSL na vstup ČR do EU. Musíme na tomto programu průběžně pracovat, dále ho rozvíjet a aktualizovat.
6. Proces našeho přibližování k EU nemá jen ekonomickou a právní, ale také důležitou politickou dimenzi. Musíme pečlivě sledovat činnost vlády, která nese hlavní odpovědnost za naše vyjednávání o vstupu do EU. V této souvislosti se nesmíme zdráhat poukazovat na momenty, které náš brzký vstup komplikují či dokonce ohrožují. Jakkoli se vláda tyto momenty snaží relativizovat a bagatelizovat. V negociacích už nějakou dobu zaostáváme za Kyprem, Maďarskem a Polskem, v současné době se na nás dotahuje i Slovensko a Lotyšsko, tedy státy druhé skupiny. Tyto skutečnosti by měly vládu varovat a mobilizovat k větší aktivitě. Od vlády i parlamentu očekáváme také výrazně větší diplomatické úsilí, zaměřené vůči všem členským i kandidátským státům.
7. Zcela konkrétním problémem, ovlivňujícím aktuální průběh našeho vyjednávání o vstupu do EU, jsou přechodná období. Otázka přechodných období je otázkou kvality členství v jeho počátku, a proto je pro nás důležitá. Je logické, že to jsme především my, kdo požaduje přechodná období. Vyplývá to z naší ekonomické vyspělosti, která je oproti EU výrazně nižší. Je pro nás například mnohem obtížnější financovat nákladné systémy ochrany různých aspektů života jednotlivců a společnosti - např. životního prostředí -, které jsou v EU samozřejmostí. Některá přechodná období jsou odůvodněná, racionální, jiná nikoli.
Za problematické považujeme zejména každé přechodné období, ať už ze strany ČR nebo EU, které se týká podstatných náležitostí evropské integrace - tedy zejména čtyř svobod tvořících společný trh - a které je navíc neodůvodněné nebo odůvodněné povrchně. Takovým přechodným obdobím z naší strany je omezení nákupu půdy a sekundárních nemovitostí. Není důvod obávat se, že by cizinci po našem vstupu do EU masově skupovali nemovitosti v pohraničí. Ten, kdo tak učinit chce, má už nyní k dispozici jednoduché právní prostředky. Vláda by měla vynaložit energii na vysvětlování reálného rozsahu tohoto problému. EU navíc existenci tohoto přechodného opatření nevěnuje větší pozornost a ať už by se realizovalo či nikoliv, z hlediska našeho vstupu zřejmě nebude hrát významnější roli.
Naproti tomu přechodné období požadované EU na omezení volného pohybu pracovních sil může mít pro náš vstup vážnější důsledky. Toto přechodné období je stejně neodůvodněné a iracionální jako to předchozí. Ani současné počty našich občanů, pracujících v zemích EU, ani potenciální zájem občanů tam pracovat po vstupu do EU, ani zkušenosti s podobným problémem při vstupu Španělska a Portugalska neukazují na zvýšení rizik pro stávající členské země. Pro naše občany by toto přechodné období sice nepředstavovalo velké omezení práv. Nicméně situaci by lidem komplikovalo a zejména by mělo závažný psychologický důsledek. Z pohledu našich občanů se takový přístup jeví tak, že naše členství by bylo přinejmenším první léta omezeno právě v jednom ze základních principů Evropského společenství a to je pro naše občany varující. Prosazení tohoto přechodného období, případně jeho další rozšíření na oblast některých služeb, může v konečném důsledku způsobit pokles zájmu našich občanů o vstup do EU. EU by si měla být vědoma tohoto rizika. Případný prospěch z takového opatření by byl výrazně nižší než hrozící ztráta. Každým takovým přechodným obdobím, omezujícím některou ze základních svobod společného trhu, EU vysílá signál, který negativně ovlivňuje názor občanů na evropskou integraci. Hodnotíme kladně, že během posledních dnů si zástupci členských států při jednáních o přípravě společného postoje k volnému pohybu osob začínají vážnost tohoto problému uvědomovat a hledat racionální cesty k řešení tohoto problému.
8. Konkrétní a hmatatelné problémy by neměly zastiňovat dějinnou hodnotu, kterou rozšíření pro obě zúčastněné strany představuje. Rozšíření znamená jak pro EU, tak pro státy střední Evropy dodefinování jejich historické, kulturní a politické identity a významné vzájemné obohacení. Sjednocování Evropy v jejich civilizačních a geografických hranicích postoupí o důležitý krok, když EU přijme do svých řad region, který byl vždy součástí evropských dějin. Pro střední Evropu to bude po několika desítkách let znamenat návrat do civilizace, jejíž osudy a vývojové peripetie po dlouhá staletí sdílela. Stabilita střední Evropy byla vždy důležitým předpokladem stability celého evropského kontinentu. Stojíme před neopakovatelnou šancí tuto stabilitu s definitivní platností garantovat na dlouhá léta dohlédnutelné budoucnosti. Nesmíme tuto šanci propásnout ani my, ani členské státy Unie.
Vilém Holáň