Vážený pane předsedo, vážené předsednictvo, dámy a pánové, vážení delegáti, sestry a bratři,

Jak začít. Přemýšlel jsem o tom a nemohu jinak než vzpomínkou na Josefa Luxe. A to proto, že po volbách v roce 1998 to byl právě on, kdo mi zavolal v situaci, kdy jsem cítil, že všechno je marné a že všechny naše snahy jsou ztraceny. Odjel jsem na venkov a byl jsem rozhodnut abdikovat na snahy, které byly vloženy do základů Demokratické unie. V tom okamžiku mi zavolal Josef Lux a pozval mě k sobě. Ukázal mi text opoziční smlouvy. V okamžiku, kdy jsem si ji přečetl, mi bylo jasné, že buď to zvládneme, a nebo je vše ztraceno. Během dvou dnů jsme se dali dohromady, šli jsme společně do senátních voleb a stal se zázrak. Já to považuji za zázrak. Stal se zázrak, který měl pokračování za další dva roky, a Čtyřkoalice získala se dvěmi nezávislými většinu. Má svého předsedu senátu a dokázala vzdorovat snahám oklestit demokracii a uzavřít pole pro volnou politickou soutěž.

Myslím si, že to je věc, jejíž dosah si musíme uvědomovat téměř každý den. Je to velký závazek, protože v tom, co se stalo, je veliká naděje, a to, co je před námi, ta šance, kterou máme, ta přichází jednou za dlouhou dobu a je v našich rukách, zda ji dokážeme zhodnotit, zda ji nepromarníme.

Jsem přesvědčen, že ji nepromarníme. Jsem si jist, že to dobře dopadne, protože jinak to ani dopadnout nemůže. Dá to práci, budeme se bát o své společné dílo, ale je jisté, že jiná alternativa není.

Chtěl bych navázat na to, co říkal váš předseda Jan Kasal, když se zpočátku omlouval. Je dobré se omlouvat, protože pokud člověk něco dělá, vždycky udělá chybu a je dobré si ji přiznat a omluvit se za ni. Ale zapomněl nebo nemohl říci i to, co bylo pozitivní a co je potřeba pochválit.

Jsem přesvědčen, že po odchodu Josefa Luxe to byl on, který byl tou sjednocující schopností a který intenzivně pracoval na základech Čtyřkoalice, na kterých dnes stojí. Jsem přesvědčen, že naplnil to, co je pro nás a pro celou naši společnost klíčové, a to je, že musíme být v pokoře schopni odevzdávat, myslet na jiné. Čím je člověk silnější, čím je strana silnější, tím má více povinností než práv. Jestliže toto dokážeme vnést do povědomí naší společnosti, vše bude dobré a vše se v dobré obrátí. Jsem si tím jist, protože to jsou hodnoty, které se z naší politiky vytratily. Bojím se říct, že v ní třeba ani nebyly, protože po čtyřiceti letech komunismu byly vyprány z mozků všechny zbytky toho, co je v lidech dobrého a co by politika skutečně měla přinášet. Na nás je, abychom se pokusili tyto hodnoty do české politiky vrátit. Jsem si jist, že program zvládneme. Máme ho. Jsem si jist, že jsme schopni konkurovat naším politickým konkurentům, ale oni nemají jedno. A to jedno je, že jsme schopni přinášet reálnou naději a že jsme schopni respektovat jeden druhého, pomáhat si, vážit si jeden druhého a přinášet nový druh politické kultury. To je to, proč nás lidé budou volit, a to je to, proč jsem přesvědčen, že v příštích volbách převezmeme velký díl odpovědnosti za to, co se bude dít.

To je v podstatě všechno, co jsem vám chtěl říct. Projev jsem si nepřipravoval. Myslím si, že věci, které se řeknou srdcem, jsou důležité, a to co říkám, říkám srdcem a jsem o tom přesvědčen. Jsem si jist, že úkol, před kterým stojíme, je historickou šancí, kterou nesmíme promarnit – a my ji nepromarníme – a já věřím, že s Boží pomocí to dokážeme.

Přeji vám úspěch do dalšího jednání.