Projev Radomila Kašpara

Vážené sestry,
Vážení bratři

Není čas na složité úvody a není ani prostor pro řečnická cvičení

Proto budu stručný a zároveň nebudu mluvit o příjemných věcech. Podle mého názoru je totiž v sázce příliš mnoho .

Veřejnost již delší dobu sleduje personální zápolení našich stávajících vůdčích osobností. Někteří s posměškem a smluvně opozičním zadostiučiněním, většina však zmateně a nechápavě, kroutí hlavou. Naše členská základna se už drahný čas dožaduje jasné, konstruktivní a především věrohodné politiky, která by byla žádoucí a žádanou alternativou proti dohasínajícímu partnerství ODS a ČSSD .

A naši politici? Místo aby šli příkladem právě v tom nejcitlivějším a veřejností nejsledovanějším problému – v obsazování funkcí a postů, řeší si za potměšilého zájmu médií své kariérní problémy. Těžko kdo tomu všemu rozumí, lidé tam u nás „dole“ už vůbec ne. Jedno je však jisté, jsme to my, kteří musíme každodenně čelit ironickým poznámkám a dotazům typu: Tak to je ta nová politika? Tohle nás čeká, až se dostanete k moci?

Plným právem jsou naši členové nespokojení a rozhodně nelze očekávat, že je uchlácholí několik kosmetických změn, když si ti „nahoře“ prohodí pár funkcí. Je na čase mluvit bez obalu, byť by to bylo sebenepříjemnější.

V KDU se stalo zvykem přihlásit se k velkolepým a nadčasovým hodnotám, které se však v praxi nerealizují. Všemi a ve všech pádech skloňovaná …. změna politiky, slibovaná nová, lepší účinnější komunikace, soustředění se na mladé, to vše zůstalo jen na papíře nebo donekonečna zaznívalo pouze od řečnických pultů a pomáhalo stvrzovat vizionářskou velikost našich politiků. Ale v praxi se nestalo téměř nic.

Není umění zaštítit se tradicí, vzletnými cíli - a pak mít na čas tzv. vystaráno. A to se, asi bohužel, stalo. Máme na tom podíl všichni. Nevzali jsme se navzájem za slovo a spokojili se s konstatováním, jak jsme moderní, jak máme, sportovní terminologií řečeno "našlápnuto".

Myslím si, že je mou povinností , zmínit se pár slovy o tom, co je a co by mělo být. Nikoliv co chceme o sobě slyšet a co by podpořilo naše mínění o nás.

Není to moje konstrukce, ale vzkaz od řadových členů a především vzkaz od voličů na které často, zahleděni do svých problémů, zbytečně a krátkozrace zapomínáme.

Vzkaz první

Chceme nové, kvalitní, výkonné a v politice nezatížené osobnosti, které jsou schopné nabídnout program a mají vůli a sílu ho realizovat. Nechceme pouhé nové tváře, ale chceme vskutku nové osobnosti.

Na to , aby se však mohlo "urodit", musí existovat v KDU prostředí skutečné soutěže, kde bude mít každý schopný šanci. Musí přestat platit mechanismy obsazování funkcí za zásluhy a na věčné časy, přítelíčkování a trafiky za věrnost. Tady však nestačí pouhá výzva, proklamace či upřímně míněné odhodlání. Musíme již konečně rozčeřit naše vnitrostranické stojaté vody a všichni sebrat odvahu a v primárních volbách hledat a především nominovat nové lidi . Nedokážeme-li zabezpečit prostor pro soutěž osobností, nemáme tak v budoucnosti nejmenší šanci uspět. Že to sebou ponese zásadní přehodnocení práce ústřední kanceláře, že musí dojít k zvýraznění role CV a CK, že bychom měli dosáhnout toho, aby analytické oddělení začalo konečně plnit svou tolik potřebnou funkci, že musíme prosadit "manažérské vedení strany" v tom nejlepším slova smyslu - to je více než zřejmé.

Vzkaz druhý

Tyto nové, neopotřebované a odvážné osobnosti musí být nositeli změny. Neunikneme jí. Neexistuje žádný argument, sebelépe znějící našim uším, který by ospravedlnil alibistické klopení očí před budoucností, před skutečnou změnou.

Musíme být schopni vystavit své názory, postoje, svá řešení kritickým pohledům.

Často zaznívá argument, že naší předností je konzervativní členská základna, která si váží tradice a uctívá řád. Jistě ale cítíte spolu se mnou, jak subtilní je vzdálenost, která dělí skutečnou tradici od obavy z čehokoliv nového .

Změna je vždy kritickým okamžikem každého přesahování již přežilého. Je výzvou všem ulitám a obavám z méně známého a méně jistého příštího...

Je až s podivem, jak jsme my, křesťané, zapomněli na skutečnost, že kdyby, a dovolte mi nyní smělý příměr, se Ježíš držel vyjetých kolejí, ustálených, dobrých a osvědčených zvyklostí, ještě dnes bychom naplňovali naše životy farizejskými předpisy svazujícími vše naprostým nepochopením vnitřního smyslu .

Odhodlat se ke změně je nelehké a bolavé. Přesto je to naprosto nezbytné.

Zůstaneme-li zahleděni do sebe a s uspokojením se budeme vzhlížet ve stojatých vodách naší krátkozraké stability znamená to vyškrtnout z našeho slovníku slovo budoucnost.

Vzkaz v pořadí třetí, nikoliv třetí co do závažnosti

Musíme si pohlídat všechny "vybrané", všechny ty "na výsluní", kteří to na jedné straně sice nemají snadné, ale velmi často se dostávají do situace, že uvěří ve vlastní velikost či skvělost. To je myslím problém personálního selhávání našich politiků. Společensky i ekonomicky postoupili do vyšších pater a bohužel, mnozí začali vnímat sami sebe v poněkud zkreslených konturách.

Takoví pak přestanou naslouchat, mluvit s těmi dole a zapomínají průběžně skládat účty...

Vzkaz čtvrtý,

Myslím si, že se nemůžeme vyhnout ještě jednomu nepříjemnému zjištění, ještě jedné tendenci, která nás v očích našich partnerů i v očích veřejnosti znevěrodňuje. Jde o náš vztah ke 4koalici.

Jako bychom někdy zapomínali, že každé spojenectví , které chce mít dlouhé trvání , musí stát především na vzájemné důvěře a otevřenosti .

Pokud chceme všichni hrát rovnou hru , musíme definitivně zapomenout , že nás například velikost naší členské základny či jiná pochybná měřítka opravňují se domnívat , že my jsme ti přednější. Dámy a pánové nejsme. Cesta k pultu koncertního mistra vede pouze přes sílu myšlenek, přes věcné argumenty a především přes umění vnímat názor toho druhého. Hrát hru na převálcovanou či vytahovat pochybné argumenty až v posledním okamžiku jednání přece nesmí patřit k našim praktikám.

Vzkaz pátý a poslední.

Rok 2002 bude rokem volebním a já v posledních dnech zjišťuji, že pod tlakem našich problémů jaksi zapomínáme na důležitý fakt, že případné vítězství sebou také přinese kromě jiného i vládní odpovědnost

A já se Vás ptám - Co vlastně zajímá běžného občana a co ho trápí?

Samozřejmě, že to jsou především problémy jeho normálního života . "Jaké budeme platit daně? Kde bude mladá rodina bydlet? Jak to bude se školstvím a zdravotnictvím a má vlastně smysl šetřit na penzi ?

A já se Vás ptám podruhé - Umí 4koalice na tyto otázky občanovi odpovědět? Známe recepty, vize a jednotlivá řešení a hlavně - pracujeme na nich?

Dámy a pánové,
Sestry a bratři,

V našich zeměpisných šířkách se běžně stává, že když si kritizující přečte to, s čím předstupuje před ostatní, znervózní, znejistí a v posledním odstavci přispěchá s ujištěním, že to až zas tak nemyslel, že mu šlo především o dobrou věc – prostě a jednoduše se zabezpečí. Co kdyby…

Já mám tu výhodu, že to dělat nemusím a až se vrátím domů a přátelé se budou ptát, jestli jsem na sjezdu řekl to, k čemu mě zavázali, s klidným svědomím jim odpovím – že ano. Řekl jsem bez vytáček a uhýbání, jak to vidíme my "dole". Vždyť do KDU jsme přece vstupovali právě proto, abychom mohli bez obav říkat pravdu s vírou, že kolem sebe máme lidi, kteří jdou stejným směrem.

A já věřím, že v sobě najdeme sílu zahlédnout věci v pravém světle v sobě , že překonáme touhu po prosazení osobní prestiže a že dáme prostor okamžité změně.

Pokud tak neučiníme , promarníme tu největší hodnotu, ten nejcennější kredit, který dnes ještě máme. Důvěru lidí.

Děkuji za pozornost

Radek Kašpar