Dobré téměř poledne,

dámy a pánové, pane předsedo,

když jsem si připravoval vystoupení na Vašem sjezdu, tak jsem se jako vždy zamýšlel, jak vás oslovit, a protože vy jako jedna velká politická rodina se vzájemně oslovujete tím krásným tradičním “sestry a bratři”, tak si myslím, že jako příslušníci širší, ale stále ještě společné politické rodiny se můžeme oslovit podobně, a proto si dovolím vás oslovit formou milé a vážené sestřenice, milí a vážení političtí bratranci. Možná, že nemáme společné rodiče, ale zcela určitě prarodiče.

Dovolte, abych vám poděkoval za pozvání na váš sjezd a pozdravil vás jménem všech členů Unie svobody, pozdravil vás co nejsrdečněji.

Jsem si jistý, že výsledkem vašeho jednání bude upevnění KDU-ČSL, upevnění křesťansko demokratické politiky a pro mě, pro nás pro všechny je to velmi důležité, protože upevnění křesťansko demokratické politiky je důležité pro úspěch naší společné Čtyřkoalice. A ostatně důkazem mých slov jsou průběh a výsledky oněch podzimních voleb, o kterých tady již byla řeč.

Důležitost křesťansko demokratické politiky a jejího pevného postavení v rámci celé české politiky vyvolává velmi často otázku, kterou dostávám. I já ji dostávám – dostáváme ji pravděpodobně i my ostatní všichni, kteří nejsme členy Křesťanské a demokratické unie. Co pro nás znamená. Co pro mě znamená křesťansko demokratická politika. Co znamená křesťansko demokratická politika pro Čtyřkoalici.

Ona samozřejmě znamená mnoho těch principů, které představují váš vklad do Čtyřkoalice je mnoho, ale já bych chtěl zmínit zejména dva, které já považuji za nejdůležitější.

Prvním, podle mého názoru hlavním vkladem křesťansko demokratické politiky do politiky vůbec, je vědomí širší odpovědnosti, vědomí, že člověk ve svém konání není sám sobě posledním měřítkem všech věcí.

A druhý princip – a byl tady už také zmíněn – je princip solidarity, princip odpovědnosti nejen za osud svůj, ale také za osud svých bližních.

K tomu prvnímu principu na vysvětlení – ten zahrnuje vědomí, že pravda se nedá jenom tak jednoduše odhlasovat, že jenom odhlasováním se ještě něco nestává pravdivým a mravním, že jenom fakt, že něco technokraticky, byrokraticky nebo partiokraticky je možné, ještě neznamená, že to je mravné.

A ten druhý princip znamená soužití dvou základních principů, dvou pilířů v politice – pilíře solidarity a pilíře individuality, pilíře odpovědnosti za svoji osobu a odpovědnosti za osud bližních. Svět musí stát na obou těchto pilířích. Kdyby jeden z nich zmizel, stojí svět jenom na jedné noze a zcela určitě se zhroutí.

Čtyřkoalice v mých očích představuje především spojení těch proudů v české politice, které právě odpovědnost kladou na nejvyšší místo – již zmíněnou odpovědnost za osud vlastní i osud bližních; odpovědnost nejenom měřítkům lidským, ale také měřítkům, do nichž člověk vlastně nemá právo zasahovat. A protože jsme se také těchto zásad drželi a z nich vycházel náš společný přístup k politice – vychází stále ještě – ale vycházel při přípravě našeho společného programu nazvaného “Společně pro změnu” před podzimními volbami, proto jsme ty volby vyhráli, proto jsme vyhráli volby do senátu, proto jsme tak silně uspěli společně ve volbách do krajů. To těžké poučení přišlo až potom. Ony ty volby nás postavily do situace, kdy se zdálo, že úspěch přijde jaksi sám sebou, že tyto principy deklarované, které nás tak jasně odlišují od principů, na nichž stojí tzv. opoziční smlouva, nás donesou na vlně sympatií až k  volebnímu výsledku bez našeho přičinění, a proto jsme se bohužel předčasně začali soustřeďovat na ty nešťastné personálie. Všichni jsme se tak trošku už viděli ve vládě a začali jsme si to zkrátka a dobře rozdělovat trošku příliš předčasně odklonili jsme se od práce na programu a naším úkolem do budoucnosti je vrátit se k té podstatě Čtyřkoalice, kterou nejsme schopni dnes navenek jaksi komunikovat, navenek o sobě dáváme vědět právě a jenom těmi nepříjemnostmi.

A proč se domnívám, že se musíme vrátit zpátky k podstatě Čtyřkoalice, je, že nutnost změny, kterou jsme na podzim tak úspěšně pojmenovali a se kterou jsme vyhráli volby, ještě zdaleka není překonaná. Ty podzimní volby byly pouze prvním krokem a já prostě nehodlám a doufám, že tady je náš názor společný, nehodlám vzdát tu velkou šanci na základní změnu, na změnu, jíž je například obnova voleb jako smlouvy, jako smlouvy mezi voliči a volenými, to je smlouvy, která ze svého principu je něco, co se má dodržovat a co se také dodržuje.

Opoziční smlouva, ve které se naše politika už bohužel tak dlouho pohybuje, je klasickým příkladem rozpojení pravomoci a odpovědnosti. Jedna strana – ČSSD – má veškerou vládní pravomoc, ale smluvně je vyškrtnuta jediná sankce, pod kterou žije vláda, tj. možnost vyslovení nedůvěry. Vláda tedy není pod žádnou tíhou odpovědnosti. Druhá strana – ODS – přímé z té smlouvy nenese vůbec žádnou odpovědnost, ale faktický vliv na výkon pravomocí samozřejmě má. Je tedy zjevné, že k odpovědnosti mohou obě tyto strany pohnat pouze voliči. Ale aby to mohli udělat, musejí mít nějakou alternativu. A tou alternativou je pro mě a pro nás všechny Čtyřkoalice.

Tím, co jsme zmínil, ale samozřejmě potřebné změny nekončí. Já musím klást řadu otázek. Kdo to má u nás být, kdo zajistí, že se znovu stane normálem dodržování pravidel, a to i pravidel nepsaných, pravidel slušnosti, pravidel mravnosti. Kdo jiný, než Čtyřkoalice? Kdo skutečně zajistí budoucnost bez dluhů, abych citoval náš společný program? Zajistí to snad ODS a ČSSD, strany, které naši zemi do dluhů uvrhly? Kdo zajistí budoucnost České republiky v integrované Evropě a v severoatlantické bezpečnostní spolupráci? Věří někdo tomu, že to zajistí antievropská, skoro eurofóbní ODS a antiamerická ČSSD? Já tomu nevěřím. I tady je potřeba ona alternativa. A my jsme, dámy a pánové, možná, po senátních a krajských volbách zbytečně ztratili čas. Ale určitě jsme neztratili vůli a schopnost tyto a všechny další změny prosadit a s nimi změnit i celou podobu české politiky. Možná, že to teď bude těžší. Možná to bude těžší, než jsme po podzimních volbách doufali, než jsme předpokládali. Ale nevidím nejmenšího důvodu, abychom to vzdávali. Potřebujeme k tomu vzájemnou spolupráci, potřebujeme pomoc a podporu jako výraz společné vůle uskutečnit tyto změny cestou vítězných voleb.

Chtěl bych právě k tomuto účelu velmi srdečně popřát vašemu sjezdu, aby byl krokem k posílení KDU-ČSL a tím i k posílení Čtyřkoalice. Přeji vašemu sjezdu, aby byl prvním krokem, který společně uděláme na cestě k volebnímu vítězství.

Děkuji za pozornost.