Bratři a sestry,

tento sál a toto místo hraje velmi důležitou roli v dějinách naší strany. Sešli jsme se zde jako nejvyšší, suverénní orgán strany a navazujeme na tradici a inspiraci, která nás zavazuje. Myslím si, že teď máme jedinečnou příležitost chopit se určité šance a naděje, abychom, až jednou budeme předávat to, co děláme, budoucím generacím, nemuseli klopit oči. Tento sál se již jednou zapsal do dějin naší strany a já doufám, že i v tomto případě se zapíše pozitivně.

Je to ohromné, že z 318 delegátů je přítomno 317. Není větší důkaz, než je ten obrovský zájem a že skutečně rozhodujeme o něčem velmi podstatném.

Bratři a sestry, dámy a pánové,

naše strana má pevný program, dlouhodobý program pro 21. století a všichni víme, že není třeba nějakým zásadním způsobem tento program měnit. Ale nepochybně jak se vyvíjí situace, je potřeba na některé věci v tomto programu reagovat, učinit je aktuálními, abychom oslovili lidi za hranicemi naší strany, protože jejich hlasy potřebujeme.

Je to určitě důraz na právní stát. My musíme zajistit vymahatelnost spravedlnosti a práva a v této věci je třeba způsobit zásadní zvrat. Jsem přesvědčen, že rameno spravedlnosti musí dopadnou na všechny, kteří porušují zákony, i na silné, bohaté a vlivné. A naopak, že není možné, aby se někdo nedovolal spravedlnosti jenom proto, že nemá prostředky. Proto je potřeba, abychom velmi brzy iniciovali přijetí zákona, který umožní vést proces i pro ty, kteří na to nemají.

Dále je potřeba jasně a znovu prosazovat sociálně tržní hospodářství. Opakuji, že je potřeba nezastírat, že to má být sociální tržní hospodářství. My z našeho hradeckého programu víme, že jsou tam tři pilíře, že to je soukromá iniciativa, soukromé podnikání jako základní pilíř a že zásahy státu jsou možné jenom tehdy, je-li to potřeba pro obecný růst blahobytu a sociálního rozvoje a ku prospěchu všech občanů, že platí ono pravidlo, které v programu máme, že tam, kde je soukromá iniciativa jedince, nemá nastupovat společnost nebo stát. Nesmíme se bát pojmu sociálně tržní hospodářství. Jakožto křesťanská strana musíme jasně usilovat o důstojný život každého jedince od početí přes narození až k důstojné přirozené smrti. To je naše odpověď na všechny pokusy s registrovaným partnerstvím, s eutanázií a na jiné pokusy, které jsou útokem na tuto důstojnost jedince.

Samozřejmě jsme vždycky postavili, stavíme a budeme stavět rodinu jako základní zájem naší křesťanské strany.

Bratři a sestry,

křesťanské hodnoty, prosím, prosazujme vždy veřejně. Je chyba zastírat tyto principy jenom proto, abychom si nepopudili ty, kteří jsou kolem nás, ateistickou část naší veřejnosti, protože naše hodnoty jsou hodnoty, které dokonce od nás všichni očekávají.

Naše strana je stranou středovou. My máme usilovat o voliče od ČSSD, od toho levicového spektra, kde jsme jedinou alternativou, a samozřejmě, že musíme zápasit i o voliče napravo od nás, o ty, kteří podporují ODS. Proti těmto dvěma trendům jasně stojí náš postoj. Odmítáme paternalistický a byrokratický stát, který prosazuje levicová ČSSD, jsme proti liberálnímu pojetí státu, jak je propagován především ODS, to znamená státu minimálního, který se nakonec vůbec o člověka nestará. My místo toho máme postavit ideu státu komfortního, státu, který je investicí do spokojenosti občanů a v tomto ohledu musíme věci zásadně zlomit. A do toho nám zapadá ono sociálně tržní hospodářství, protože – a to my dobře víme – lidé se politicky rozhodují podle svého sociálního postavení. To je základní kriterium, podle kterého se orientují. A my musíme postavit jasně sociální politiku jako klíčový úkol, který je před námi. Takto oslovíme drtivou většinu občanů České republiky.

Samozřejmě ale, že naše strana musí jasně definovat vizi hospodářskou. Vidíme naši zemi jako zemi plně ekonomicky i politicky integrovanou v Evropské unii, zemi, kde je hustá dálniční síť, špičkové komunikace, kde prosperují malé a střední podniky, pružné podniky, které jsou velmi nutné pro prosperitu podniku velkých. A samozřejmě, že naším zájmem musí být vzdělání. Vzdělání jakožto nejjistější a v konečném důsledku nejvýnosnější investice do lidského života. Nesmí platit, že jenom proto, že rodiče nemají prostředky, nemohou děti studovat. A musí skončit všechny politicky motivované experimenty se vzděláním, jehož jsme svědky. Vzdělání musí být základním zájmem naší strany.

Naše strana se musí naprosto jednoznačně otevřít občanské společnosti. Otevření občanské společnosti, bratři a sestry, dámy a pánové, to není spolupráce s  koaličními partnery. To je otevření se těm, kteří nás dosud nevolili, a cesta, která k tomu v programové části mého projevu vede, je k posílení přímých prvků demokracie. Je to přímá volba prezidenta republiky. Je to vážná úvaha o přímé volbě starostů a primátorů. Je to posílení petičního práva a je to samozřejmě referendum, kdy máme řešit všechny zásadní otázky kromě otázek ústavních. I to musí být naším základním cílem, který máme před sebou.

Samozřejmě jsem tady neřekl všechno, co se týká našeho programu. Od toho bude naše konference v září tohoto roku a já doufám, že z ní vzejde jasná aktualizace programu, který máme z Hradce Králové.

Bratři a sestry, dámy a pánové,

nemůžeme přehlížet to, co říká veřejnost. Veřejnost říká: “Změňte svoje chování.” Lidé nejsou naštváni na existenci politických stran. Lidé jsou zklamáni z chování některých představitelů politických stran. A to je něco, co nás musí jasně motivovat. Vydáváme svědectví sami o sobě svými vztahy, komunikací mezi sebou, svojí strukturou. A já vás ujišťuji – možná, že to všichni víme – že lidé kolem nás nás znají mnohem lépe, než možná my známe sami sebe nebo než si připouštíme. A tito lidé budou znovu rozhodovat nejenom o našem osudu, ale o osudu České republiky. Je chyba uzavřít se do sebe, vidět věci jenom vlastníma očima. Hlavně nesmíme připustit vzdalování mezi členskou základnou a vedením strany. Toto je podle mne praktika, která nastala po Budějovickém sjezdu, který máme dva roky za sebou. Myslím si, že tento trend musí skončit.

Samozřejmě, že jako politici neseme odpovědnost nejenom za to, co děláme, jak se rozhodujeme, ale že neseme i odpovědnost za to, co se děje v nám svěřených oblastech. A tato odpovědnost, tedy politická odpovědnost, neodpovídá zcela míře zavinění. Proto odstoupení z funkce není a nemůže být hanbou, není a nemůže být konecem v politické kariéře nebo v dalším vykonávání funkcí, ale odpovědnost za svěřenou oblast každý z nás musí naprosto jednoznačně nést.

Bratři a sestry, dámy a pánové,

velmi mi záleží na tom, aby dobře fungovala vertikální i horizontální komunikace mezi námi. Velmi mi na tom záleží a podle mě musí skončit to, co já považuji za velmi škodlivé – princip K.O. Kdo z koho. My – vy. Potlačování nezdravých trendů. Umlčování názorů, které jsou menšinové. Naopak. Naše strana bude silná v případě, jestliže především ve vedení strany bude zastoupeno více lidí s různými názory, budou-li spolu jednat demokraticky. Síla je ve schopnosti žít v různosti. Je ošidné si myslet, že zvolíme-li tzv. jednobarevné vedení, že získáme stabilitu. Jednobarevné vedení podle mého soudu vzbudí pocit stability pro několik jedinců, ale ne stabilitu strany. A jestli nám o něco jde, tak nám samozřejmě musí jít o tuto stabilitu. Proto tady znovu veřejně nabízím ruku ke spolupráci všem, kteří o ni mají zájem, a myslím si, že se máme naučit této kultuře, která má být vlastní naší straně.

Samozřejmě je tu i moje vlastní odpovědnost. Odpovědnost za to, co jsem vykonal. Nejprve vám chci poděkovat za možnost vykonávat určité funkce, které jste mi svěřili v průběhu mého působení v KDU-ČSL. Jsem na to velmi hrdý a vám všem jsem za to vděčný. Samozřejmě jsem na této cestě také způsobil chyby. Myslím si, že především je to otázka míry komunikace, případně naslouchání dobře míněným radám.

Nikdy jsem nechtěl a nebylo mým úmyslem nikoho poškodit nebo někomu způsobit újmu, i když, jak vývoj ukázal, někteří mají pocit, že se tak stalo. Vám všem, kteří mají tento pocit, ať už odůvodněný nebo ne, se ještě jednou omlouvám. A znovu vás ujišťuji, že mým zájmem není nic jiného než naplňovat program naší strany. Jiné strany jsou pro jiné lidi. Moje motivace je naše motivace. Je to motivace křesťanských demokratů, kteří se rozhodují svobodně na základě vlastní úvahy, společně s vámi. Nikdo z nás – alespoň doufám – není motivován nikým mimo tuto stranu, žádnou finanční skupinou, žádným seskupením politickým nebo jiným mimo naši stranu. Já si myslím, že vůbec podsouvání této možnosti je něco, co ohrožuje stabilitu strany.

A tady je, myslím, možná dobré – protože už zazněla slova na toto téma – ještě něco říct o stínové vládě. V tom podle mě byl onen problém. V tom, že moje představa o stínové vládě byla vytvořit volební tým, nezpochybnitelný, věrohodný, který je schopen vést Čtyřkoalici k vítězným volbám, aby to byla nová stínová vláda a ne vláda ve stínu. Netrval jsem si na ničem jiném než na dodržení dohodnutých pravidel. Měl jsem jasně dohodnutá pravidla a trval jsem na jejich dodržení. Bohužel při této vzájemné komunikaci jsem nedostal to, co jsem očekával, totiž podporu z vedení naší strany. Říkám to zde otevřeně, říkal jsem to několikrát a znovu to opakuji. Toto je základní problém: lídr měl vést stínovou vládu k tomu, abychom s její pomocí volby vyhráli.

Bratři a sestry,

znovu zdůrazňuji, dělejme všechno, co děláme, vážně. Není možné relativizovat to, co jsme dělali v minulosti, říkat, že jsme všechno měli dělat jinak. Jestliže říkáme nějaké závazky, jestliže je formulujeme na papír, jestliže uzavíráme smlouvy, není možné nad tím vším rozhodit rukama. Podle mého názoru naplnění křesťanskodemokratických hodnot a dodržování dohodnutých pravidel je jediná cesta, jak získat vliv ve společnosti, jak uspět ve volbách. A naopak žádná pozice se nemůže držet za cenu, že by se porušovala pravidla nebo že by se porušovaly křesťanskodemokratické principy.

A tím se pomalu, bratři a sestry, dostávám k tématu, o kterém chci také mluvit, totiž ke Čtyřkoalici.

Nejprve chci – jistě společně s vámi se všemi - poděkovat znovu za velký úspěch ve volbách do krajských zastupitelstev a do senátu. Je to velký úspěch a myslím si, že je to dobrý začátek, abychom uspěli v tom, co nás čeká, totiž ve volbách do Poslanecké sněmovny. Ale žádná politická strana nemůže žít jenom z minulých úspěchů, nese odpovědnost za volby příští. Podle mého názoru jsme se pro Čtyřkoalici rozhodli svobodně a vážně a jako takové dílo je máme také vážně naplňovat.

Již od dubna 1998 jsem hluboce přesvědčen – a říkal jsem to mnohokrát – že Čtyřkoalice je ten středový proud, který je alternativou jak ČSSD, tak ODS, že vedle sebe mají existovat dva proudy – proud křesťansko demokratický, reprezentovaný KDU-ČSL, a proud liberální, který je reprezentován především Unií svobody. Samozřejmě, že ODA a DEU patří do této Čtyřkoalice, ale nejsme jedna strana. Naše programy jsou si blízké, mají velmi mnoho blízkých momentů, ale není to jedna strana. Podle mého názoru máme kráčet jedinou možnou cestou, cestou koaliční spolupráce. Myslím si, že není cesta v integraci v jednu stranu. Koaliční spolupráce je něco, co nás kvalifikuje, protože my tímto společnosti ukazujeme něco podstatného – že jsme schopni se dohodnout, že jsme schopni vytvořit společné dílo, ale v žádném případě společnost po nás nežádá integraci v jednu stranu. A podle mého názoru je potřeba to jasně respektovat.

Bratři a sestry,

my jako strana jsme také součástí Evropské lidové strany a hlásíme se k unii hodnot, které schválila Evropská lidová strana loni v Berlíně na své konferenci. Samozřejmě, že z toho důvodu neseme velkou odpovědnost za integraci České republiky do evropských struktur. Neseme tedy odpovědnost nejenom za splnění požadavků, které má Evropská unie, ale především za to, abychom plnili tu roli, kterou můžeme splnit jenom my v České republice, totiž kultivaci kulturních hodnot, protože my jsme strana, která má nejširší zastoupení v menších a malých městech a obcích. A tady se vede zápas o identitu naší země, kterou nesmíme na cestě do Evropské unie ztratit.

Tady nás čeká velké dílo, a právě proto musíme uspět ve volbách do Poslanecké sněmovny, aby i naší komunální politici měli toto zázemí, politické zázemí. Tuto roli můžeme pořádně sehrát jenom my.

Pokud se díváme na naši budoucnost, chtěl bych znovu na nás na všechny apelovat: Nemluvme jenom o vítězství. Mluvme o tom, že náš úspěch má být vítězstvím občanů České republiky. Nenechme se rozptylovat, kdo bude naším partnerem po volbách, protože jestliže připustíme tuto debatu, přidáváme ODS nebo ČSSD něco, co nemají – totiž větší sílu a šanci ve volbách. Přestaňme se uzavírat sami do sebe. Přál bych si, abychom měli jasnou vizi, že jsme strana, která se otevírá občanské společnosti tím, že jí naslouchá, že respektuje její požadavky, nikoliv že rozmělňuje vlastní program. A v naší straně se držme pravidla, že každý má právo mluvit, každý názor, byť je menšinový, ale je-li výrazný, musí být respektován. Všichni víme, že žádnou pravdu na světě nelze odhlasovat. Pravdu lze jenom hledat. Nebojme se sami o sebe. Nebojme se sami sebe. Dejme šanci všem, i novým talentům, které díky volbám do zastupitelstev krajů v naší straně vyrůstají. Mějme odvahu jít někdy i proti proudu myšlení většiny. Nebojme se rozdílnosti názorů. Otevřeně sdělované názory nás nepoškodí ani neoslabí. Co nás poškozuje a oslabuje, jsou tajně sdělované spekulace, podsouvání špatných úmyslů a různých dohadů. Nebojme se ani mediální reflexe různosti názorů. Otevřená debata nad tématem nemůže ohrozit naši stranu. Nebojme se mít vize. Bez vize není naděje a bez naděje není vítězství. Nebojme se vidět občanskou společnost kolem nás. A tady si dovoluji citovat bývalého předsedu naší strany Josefa Luxe, který řekl: “Je nebezpečí, že se můžeme dostat do situace, kdy je tady do očí bijící rozdíl. Stále více politiků se tváří, že jsou spokojeni, a lidé spokojeni nejsou. To prostě není normální.”

Nebojme se mít odvahu. Vykročme dopředu, protože nás čeká velký úkol: uvěřit v sílu Čtyřkoalice, postavit ji jako skutečnou sílu a určovat vývoj v naší zemi.

Bratři a sestry,

nebudeme-li silní a nebudeme-li první ve volbách, dohodnou se občanští a sociální demokraté a v této zemi, v České republice se bude vládnout bez nás. Toho se nesmíme dožít a jedině naše prvenství této situaci může zabránit. Nemáme právo stát stranou. Uzavírám tím, co říkal Josef Lux: “Dnes už nestačí být přitom, ale tvořit to.”

Děkuji vám za pozornost.