Vážený pane předsedo, předsednictvo, dámy a pánové, vážení hosté, vážené delegátky, vážení delegáti.

Děkuji za pozvání zúčastnit se vašeho zasedání zde. Mohu říci, že jsem již po několikáté hostem vašeho konání a pozoruji vždycky s potěšením, že se omlazujete, že to není jak se říká strana hluboké a dávné minulosti.

A současně mi dovolte, abych Vás pozdravil jménem Akademického klubu vysokoškoláků, kteří byli v roce 1948 vyloučeni ze studia na vysokých školách v městě Brně. Nás pétépáky i vysokoškoláky v celém životě a hlavně v letech padesátých spojovala ta hluboká myšlenka křesťanských kořenů evropské kultury. Mohu Vás tady ubezpečit všechny, že lidé, kteří se k těmto kořenům hlásili, přece jenom snadněji snášeli represe všeho druhu, poněvadž taková myšlenka, že je zde něco, co lidé při veškeré snaze a krutosti nemohou zničit, nás držela nad vodou. Přiznám se, že když jsem pozoroval letošní vývoj na naší politické scéně, tak trochu mně to zarazilo. Lidová strana by měla pořád vzpomínat vždycky na jednu osobu mimořádného významu a to na Jana Šrámka, který v roce osmnáctém, v době, kdy křesťanství bylo silně frustrováno, tvrdě napadáno, ale on osobně byl napadán tak nevybíravými výrazy, které se ani do slovníku slušného člověka nehodí, on přesto dokázal, dík tomu, že při něm stála vyšší moc a ta hluboká morálka, to zvládnout. A co se stalo, nakonec ti křesťané, kteří byli nesprávně napadáni jako austrofilové, dokázali, že jsou vynikajícími občany tehdejší Republiky Československé. Šrámek pak byl členem vlády a dokonce v době nemoci geniálního státníka Švehly mu bylo svěřeno předsednictvo vlády. Tohle se nesmí zapomínat a také si musíme říci, že ze strany části lidové strany mu byly házeny nějaké ty klacky pod nohy. Tito žádali, aby se do škol v roce 1928 a 1929 vrátili do škol kříže. Já jsem tolerantní a chápal bych ledacos, ale tento požadavek jsem nemohl nikdy pochopit. Proč takovým způsobem vnucovat něco, co se vnutit nedá. Tento Jan Šrámek dokázal tyto věci odrazit a když ho řekněme slušně řečeno kárali ve Vatikánu, třikrát se tam muselo bojovat a vždycky nakonec přijel s papežským vyznamenáním. Proto doporučuji jednu věc.

Vážení přátelé, členové strany lidové, heslo “Dohodli jsme se, že se dohodneme”, by mělo poznamenávat celou vaši činnost. Trochu nás to vyděsilo, také jsme měli o tom řadu diskusí v kruzích PTP, poněvadž my jsme už pamětníci a vy co jste tady víte, že okolo té dohody Žďárské bylo všechno šito horkou jehlou. My máme také rozpory kolikrát mezi sebou, ale vždycky to řešíme tak, že jdeme na kořen věci a jestli máme nějaký úkol, také si dáváme úkoly u PTP, a když zjistíme, že je to časově příliš náročné, tak co uděláme jako ústřední rada. My se omluvíme pétépácké obci za to, že jsme nesplnili úkol, který jsme si sami dali s jejich svolením, požádáme o tedy o jejich pardon a stanovíme si nový reálný termín. Jsme už geronti , ale zatím se snažíme myslet, snažíme se předávat nejlepší co v nás je dnešní společnosti. A tady se stalo něco, co nedovedu dodnes pochopit. Jak může někdo chtít bez obsáhlé konzultace, hlavně bez toho, co já sám dělám u sebe také. Když se mně něco nepodaří, tak se omluvím. Bylo velmi jednoduché jít do televize a tam říci - nepodařilo se nám splnit termín, který jsme ve velké euforii dali, zvládnout tento náročný úkol. Milá veřejnosti, omluv nás, my se kajícně omlouváme, žádáme o strpení nejméně o další kvartál. Věřím tomu, že by se ta veřejnost s tím dokázala vypořádat. Pak by to byla vzácná, upřímná a chlapská omluva. To se bohužel nestalo. Nám se to zdá špatné, diskutovalo se o tom, poněvadž proč my máme takový vztah pétépáci ke křesťanským myšlenkám. Protože nás provázely celý život. Byli jsme za ně perzekuováni, ale ty myšlenky naopak zase nás nad tou vodou držely. A hoši, kteří prostě neměli tento kořen, tak když se dozvěděli, že tam budeme na neurčito, zažili jsme řadu sebevražd Ale ne u těch, kteří chápali myšlenku křesťanství.

Tady už to bylo nějak řečeno “ne vše nové je dobré a ne vše staré je špatné”. A toto by měla být taková zásada v tom střídání generací. V tom já vidím politickou realizaci čtvrtého přikázání Božího. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. Co to znamená? Že musím svého otce brát jako svůj vzor, tak, aby moje děti, vnuci mého otce, už viděli jaká je ta vazba generací. Pokud je vazba na nové věci, snaha pátrat po věcech nových, to dříve znamenalo, pokoušet se o převrat, ne za každou cenu nové věci. Vždyť těch deset roků, co tak lidová strana znovu žije svým vlastním životem bez žádné kurately, vždyť tam nejsou žádní staříci, tam nejsou nějaké potřeby totálních obměn.

Ano navazovat na tradici, to neznamená bourat tradici, to znamená použít tradici a vyložit ji v novém moderním slova smyslu. Nemusím kázat z kazatelny, ale mohu kázat prostřednictvím internetu, prostřednictvím televize. Znamená to využívat techniku, jakou dnešní doba dává. Jistým novátorem byl svatý František z Asisi. To byl velký novátor, ale v čem byl novátorem? Že oprášil ty křesťanské zásady, nic nového nepřidával, jen je oprášil. To je podstata toho novátorství v křesťanském duchu. Slova má nepominou bylo nám někým řečeno. A proto je potřeba si těch slov všímat a do té politiky je obracet.

Ještě taková maličkost, která mi utkvěla v mysli, když jsme obdrželi standartu PTP České republiky. Otec kardinál Vlk nám ji posvětil v památném chrámu na Vyšehradě. Měl takový malý projev, ve kterém řekl: když se tak na vás dívám, tak vidím samé hlavy buď stříbrné, nebo oplešatělé, ale já vás strašně vážím přátelé, protože já si uvědomuji jednu věc, řekl nám otec kardinál. Vás dávalo dohromady to trvalé dlouhodobé pronásledování, vytvořilo z vás těmi stálými nárazy nádhernou damascenskou ocel. Co je překvapující, že se dokážete po padesáti letech scházet, že dokážete pracovat, veřejnost oslovovat, veřejnost informovat. Tz. co - že ta touha vidět se, dělat něco pro společnost, pro PTP, vychází z Vás.

Chtěl bych vám doporučit jednu věc, chtěl bych poprosit. Když už vás svět pronásleduje pro jméno mé, stmelte se vnitřně, protože máte na čem. Hodnoty křesťanské jsou hodnoty ověřené tisíciletími a jak se ukazuje, jsou nepřekonatelné. A k tomu mi dovolte, abych vám závěrem řekl hornické a lidovecké “Zdař Bůh”.

JUDr. Bohumír Dufek             
místopředseda Ústřední rady svazu PTP