Jak jsme se dostali do opozice ?

Dostali jsme se do opozice. My sami víme dobře a musí to uznat každý, kdo sleduje dění, že jsme udělali vše proto, abychom umožnili vznik většinové nekomunistické vlády. Udělali jsme vše, ale nepřekročili jsme mez danou morálním principem nespolupráce s KSČM a já se domnívám , že jsme se rozhodli správně. Roční zkušenost s metodami vydírání, které přímo menšinová vláda nabízí, vydírání zleva i zprava, a především nevyzrálost a nekorektnost politických partnerů mne vyléčila z jakýchkoliv úvah menšinové vlády v ČR . Slova o tom, že by taková vláda toho méně pokazila, nemohou být odpovědí na otázku, co taková vláda je schopna zásadního pro společnost , pro normální život lidí udělat ?

Jaká je situace ?

Menšinová vláda v ČR znamená blokaci reforem, které všechna rezorty mají před sebou. Tato menšinová vláda znamená přešlapování na místě, zbytečné vykecávání neužitečných politiků v parlamentě . Je to hra na vládu a na parlamentní demokracii.

Vláda Miloše Zemana je držena u moci stínovým kabinetem Václava Klause . Vzájemně se kritizují a podporují zároveň, v pohodlné ústavní parlamentní většině. Země stagnuje a boří se hlouběji do problémů, opoziční smlouvě se daří jediné : eliminovat své politické protivníky, eventuální potenciální zájemce o dělbu moci , zájemce o jiný způsob vládnutí a především o jiný způsob politiky. Důsledek : KDU-ČSL se dostává do určité politické izolovanosti.

KDU-ČSL je kritizovaná za to, že neumí být opoziční stranou.

KDU-ČSL nechce být izolovaná. Bráníme se tomu být vytlačeni do jakési zvláštní politické rezervace. Snažíme se být vstřícní, věcní, přicházíme s návrhy na věcná řešení a pak také v zájmu věcnosti , v zájmu této země, ze soucitu s touto těžce zkoušenou mladou demokracií pomůžeme schválit vládní rozpočet, schválíme vládě daňové zákony, aby mohla naplnit státní kasu, aby měla z čeho uskutečňovat svůj sociální program, abychom jí ukázali jak nastartovat penzijní reformu. Kladu si jednoduchou otázku : “Jsme vůbec opoziční stranou ?”

Proč neumíme být opoziční stranou ?

Protože chceme tvořit , podílet se na stavbě této země , nebyli jsme zvyklí stát, kritizovat s rukama v kapsách, zvykli jsme si být při tom, rozhodovat, vládnout. K naší cti dodám , že jsme si také zvykli nést zodpovědnost.

Opoziční strana nemá armádu lidí na ministerstvech ani v aparátu sněmovny . Problém opoziční strany je v tom , že se musí postavit na svoje vlastní nohy. Může se opřít jen o silné jedince , osobnosti , které mají lidem co říci.

To, že sociální demokracii a ODS, se daří namluvit lidem nevyhnutelnost opoziční smlouvy,to že umí přesvědčit sami sebe i občany o vlastní nepostradatelnosti, to že tyto strany mají stále preference ukazující na volební vítězství není způsobeno jejich dokonalostí, ale spíše naší vlastní neschopností.

Chceme-li být, budeme muset se smířit s tím , že budeme stranou opoziční. Myslím si , že tato země si zaslouží, aby zde někdo říkal pravdu. Je třeba naučit se říkat tu pravdu jasně , srozumitelně. Nelíbí se nám co dělá vláda nebo některý ministr ? Proč nenavrhneme jejich odvolání ? ODS je přece také kritizuje., nepochybuji, že by se při hlasování projevila jako skutečná opozice . Co k tomu potřebujeme ?

Schopné a pracovité lidi. Jsem přesvědčena o tom, že KDU-ČSL je má.

Musíme jim dát prostor, dejme jim důvěru, dejme jim úkoly, pomáhejme jim.

Selhání jejich je selhání naše. Ztráta důvěry , ,ztráta pozic, to není jen ztráta pro tuto politickou stranu, to není jen ztráta naše. Křesťanská demokracie nemá v této zemi jinou podobu. KDU-ČSL musí si dnes zvolit své vedení s vědomím této své zodpovědnosti.