Ve své dosavadní činnosti jsem se věnoval především dvěma oblastem. Tou první byla stranická práce. Tři roky jsem působil jako uvolněný místopředseda moravskoslezské zemské organizace KDU-ČSL, další čtyři roky jsem pak zastával funkci místopředsedy jihomoravského krajského výboru. Druhou oblastí je ekologie, ochrana životního prostředí.

Po absolvování přírodovědecké fakulty jsem mimo jiné působil ve státní správě na úseku ochrany přírody, před zvolením do Poslanecké sněmovny jsem absolvoval krátkou stáž na ministerstvu životního prostředí. Ve Sněmovně jsem už druhé volební období členem výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a předsedou podvýboru pro životní prostředí. V současné době jsem předsedou Rady Státního fondu životního prostředí.

Jsem přesvědčen, že globální ekologická hrozba (vyčerpávání přírodních zdrojů, znečištění vody, ovzduší, skleníkový efekt, ničení přírody, kácení tropických pralesů aj.) je jednou z hlavních výzev nadcházejícího 21. století. Ne náhodou jsou to právě evropští křesťanští demokraté, kteří se této výzvě postavili čelem. Jejich odpovědí je model ekologického a sociálního tržního hospodářství, jehož cílem je harmonizovat ekonomiku nejen se sociální spravedlností, ale i s ekologií. Tento model vychází z křesťanského pojetí odpovědnosti, která je nedělitelná a vztahuje se stejně k našim bližním, jako i k celému Božímu stvoření. Rád bych svým dílem přispěl k prosazení ekologického rozměru mezi základní pilíře naší politiky, protože je vyjádřením křesťanského postoje ke světu, odpovědí na výzvu doby a v neposlední řadě i možností k oslovení širších voličských vrstev stojících dosud mimo KDU-ČSL.

Jaká je vůbec situace v České republice ? Po listopadu 1989 bylo toto téma jednou z hlavních oblastí zájmu politiků i nejširší veřejnosti. Redukce transformace společnosti na ekonomický rozměr, jak ji razila tehdy dominantní ODS, vedla k vytlačení etického, sociálního i ekologického prvku. Důsledky tohoto zploštění poneseme ještě dlouhá léta. K příznivějšímu obratu došlo až za Tošovského vlády, která se na návrh ministra za KDU (Martina Bursíka) přihlásila ke koncepci trvale udržitelného rozvoje. KDU-ČSL je ekologicky orientovanou veřejností vnímána velmi příznivě a jsou v nás kladeny značné naděje, které podle mého názoru nesmíme zklamat. Před parlamentními volbami byla naše strana ekologickými organizacemi zařazena mezi nejlepší, byl oceněn náš volební program, působení ministra Bursíka a já jsem byl opakovaně vyhodnocen jako nejaktivnější poslanec na tomto úseku.

Toto je kapitál, který je neodpustitelné promarnit. KDU-ČSL se nabízí možnost, jak v rámci svého křesťanského a proevropského zaměření vynést ekologickou kartu, která by se mohla stát účinným nástrojem k oslovení nejen tradičních, ale i nových voličských vrstev, jako jsou mladí lidé a obyvatelé měst. Určitě by tento důraz přispěl i k vnímání KDU-ČSL jako strany dynamické a schopné čelit výzvám a problémům dnešní doby, na rozdíl od obou velkých stran, které jako by vyčerpaly svůj potenciál a ustrnuly někde v minulém století . Zároveň je to i významný vklad naší strany do tvorby politické alternativy, kterou bychom měli být schopni s Unií svobody začít budovat a postavit tak hráz pojetí politiky jako techniky moci, jak ji předvádějí zatím ještě velké strany smluvní opozice.