Dříve, než se dotkneme některých dalších témat, dovolte mi, abych vytknul před závorku téma, o němž příliš často nehovoříme, ale které je nám přesto společné. A to je problém zakotvenosti našich politických stran v dějinách a s ním obsah pojmu historické strany. Co to vlastně je? Historická strana je starý strom s hlubokými kořeny, ten strom roste pomalu, zatímco plevel roste rychle, plevel nevydává plody, zatímco strom plody vydává, a právě po ovoci tento strom poznáte. Přemýšlejme prosím společně o tom, co vlastně dává historickým stranám sílu, aby si předávali mezi jednotlivými generacemi poselství, které neumírá - proč jsou zakotveny v dějinách své země a jaká síla hodnot, myšlenek a idejí tuto zakotvenost udržuje.

Dovolte mi nyní, abych přešel k snad méně obecným, ale o to aktuálnějším k tématům, která politické strany spojují i dělí, ale i k tématům, která jsou v obou těchto případech do jisté míry setrvalá a důležitá. Nejsou projevem výkřiků politických mód, ale všichni kdo chtějí sloužit této zemi - ať už v jakékoliv politické straně nebo mimo ni – by měli nad nimi přemýšlet. Víte, nemám rád, když si politici nebo politické strany dávají ideové nálepky. Nemám rád zaklínadla o pravicovosti, která mně mnohdy připadají jako archaismy z minulého století. A svědčí spíše o ideové vyprázdněnosti primitivních politiků, kteří nedělají nic lepšího než že si na čelo nalepí tu či onu nálepku. Ptám se, zda v této zemi probíhá reálný smysluplný spor mezi koncepcí tržní ekonomiky bez přívlastků a koncepcí sociálně a ekologicky orientované ekonomiky. A nevidím v tomto fóru nic meditorně levicového nebo pravicového. Ptám se, zda v této zemi probíhá spor mezi centralisticko byrokratickým pojetím výkonu funkcí státu a pojetím decentralizovaným založením mimo jiné krajské samosprávě, ale v širším smyslu na občanské společnosti a na přesunu kompetencí ze státního centra do center regionálních. A opět nevidím v tomto sporu nic pravicového nebo levicového. A ptám se zda v naší zemi probíhá spor mezi Evropanstvím, které nevylučuje, ale naopak předpokládá hájení národních zájmů, a antievropanstvím maskovaným špatně interpretovanými národními zájmy a projevujícím se výroky o tom, že se nikdy nerozpustíme jako kostka cukru v bruselské kávě. A opět na tomto sporu nevidím nic pravicového nebo levicového. Ptám se pouze těch, kdo nás skrytě a stále častěji i veřejně varují před Evropskou unií, zda nechtějí kolem této země postavit novou, tentokrát neviditelnou zeď, zeď izolacionismu. A myslím si, že i toto je jeden z mnoha sporů, kterých na naší politické scéně probíhá, k němuž bychom se měli přihlásit. A kdybychom měli deklarovat pevné stanovisko, je to i spor mezi názorem, že důsledné uplatňování právních norem je kriminalizování ekonomiky, a názorem, že skutečné ekonomice a skutečným podnikatelům nejlépe prospějeme právě tehdy, jestliže vytlačíme z trhu ty, kdo se dopouštějí úvěrečných, směnečných, daňových a dalších podvodů.

Chtěl bych říci - právě proto, že vystupuji na půdě kongresu křesťanských demokratů, že jsou i spory, ať už trvalé nebo dočasné, které nás budou dělit, a je to tak dobře. Protože politické strany mají nabízet dostatečné programy a odlišné cesty k řešení. Takovým sporem je například rozdílná představa míry zásahů státu do ekonomiky i do veřejného života . Myslím si, že nastal čas na věcnou, klidnou, kritickou diskusi o tomto tématu, hledající racionální kompromisy a hledající optimální míru státních zásahů nikoli pro tyto zásahy sami, ale proto, aby byl oživen hospodářský růst a překonána hospodářská krize, jejíž hlubinné příčiny jsme zdědili z minulosti. Řekl jsem, že budu mluvit upřímně, a proto bych na vašem sjezdu rád zmínil jeden spor, který není nadčasový, který je momentální. Ale nemám-li nic zakrývat, chtěl bych vyjádřit nenadšení nad tím, že jeden z  Vašich poslanců se zúčastnil Sudetoněmeckých dnů - a prosím, přijměte to tak upřímně jak je tato poznámka míněna.

Na druhé straně bych rád vyjádřil stanovisko české vlády a stanovisko sociální demokracie k pseudoproblému, pseudosporu, který je mnohdy mediálně zveličován. A to je vztah státu a církve. Chtěl bych naprosto jasně deklarovat úmysl této vlády vyřešit v demokratické komunikaci se všemi parlamentními stranami tento problém takovým způsobem, aby přestal být problémem, aby uspokojil zájmy obou jednajících stran, aby církve neponižoval na úroveň zahrádkářských nebo turistických spolků, čímž mimochodem nechci urazit ani zahrádkáře ani turisty. Myslím si, že naše jednání ještě povede k hledání vhodných cest. Sám se domnívám, že příkladem takové cesty může být maďarský model řešení problematiky a to Vy jistě dobře víte. Právě Hornova vláda v Maďarsku tento zdánlivě neřešitelný problém dokázala vyřešit. Pevně věřím, že se to ve vzájemné spolupráci našich historických stran podaří i nám. A protože jsem již vyjmenoval celou řadu témat, naše názory se mohou jak shodovat tak lišit.

Chtěl bych Vám jasně říci, že ze strany sociální demokracie neexistují žádné apriorní limity, které by bránily jakýmkoliv formám spolupráce s křesťanskou demokracií, a že si pro jednání o tuto spolupráci neklademe a nebudeme klást žádné předběžné podmínky. Vážím si toho, když dokážeme spolupracovat, a to nejenom na centrální, ale i komunální úrovni. Konec konců právě příklad Českých Budějovic je toho dostatečným důkazem. A podobným důkazem je i případ komunální spolupráce v Olomouci, odkud jsem se před dvěma dny vrátil. Ale vážím si - a to je pro Vás možná překvapující - i našich sporů, které mají inspirační hodnotu tehdy, jestliže jeden druhému dokážeme naslouchat.

Prosím, abyste v tomto smyslu považovali moje vystoupení za podanou ruku, a dovolte mi, abych zcela závěrem vyslovil hlubokou úctu a obdiv Josef Luxovi za obrovskou práci, kterou pro křesťanskou demokracii vykonal a popřál mu brzké uzdravení.

Děkuji Vám za pozornost.