ODS čeká, až se ČSSD historicky znemožní, ČSSD čeká snad na zázrak v podobě samočinného obratu k lepšímu, o US se nedá říct, na co čeká, zato o Janu Rumlovi se dá říct, že čeká až mu Václav Klaus odpustí. KSČM čeká na svoji příležitost až bude společnost dostatečně naštvaná a KDU-ČSL snad jenom čekala na svůj dnešní sjezd.

Ted přichází chvíle, kdy volíme nové vedení naší strany.

To by dle mého názoru mělo přijít s iniciativou vedoucí k překonání politické krize, která je nerozlučně spjata s krizí ekonomickou, s krizí hodnot, prostě s krizí všeobecnou. Troufám si tvrdit, že křesťanští demokraté jsou v tom nejlepším smyslu slova vlastenci a proto si nemohou dovolit – možná na rozdíl od jiných – přihlížet prohlubujícímu se úpadku.

Moje představa dalšího postupu je takováto:

KDU-ČSL by měla předložit stručný program obnovy, resp. věcných východisek ze zhoršující se hospodářské a sociální situace.

Měla by vyzvat ČSSD a US, aby spolu s KDU-ČSL hledaly na základě zmíněných věcných východisek možnost sestavení vlády i za účasti nestranických autorit. Míra angažovanosti US na takovém projektu by neměla být dopředu limitována.

KDU-ČSL by neměla k takovému jednání klást předběžné procedurální podmínky a měla by být střízlivá i v personálních požadavcích. Nezbytné je zakotvení principu všestranného konsenzu u zásadních rozhodnutí vlády.

Počítám i s tím, že taková nabídka může být odmítnuta. Účet za to bude veřejností vystaven těm, kdo zklamou její očekávání , že budou pracovat na zlepšení situace.

Vznik takové vlády by byl signálem pro českou veřejnost o tom, že je možná shoda rozumných politiků, bylo by to svým způsobem i psychologické povzbuzení pro občany i by to zvýšilo důvěru investorů.

Pokud někdo postrádá úvahu o koalici s ODS, musím uvést, že je zřejmé a to již několik let, že ODS v žádné koalici být nechce . Jí prostě nevyhovuje koaliční forma vlády a zcela nepokrytě to říká a předkládá o tom trvale důkazy. Nelze to nevidět a neučinit z toho závěry.

Dámy a pánové,

ať již budeme ve vládě nebo v opozici, měli bychom uskutečňovat politiku evropskou založenou na:

• svobodném trhu se státem účinně garantovanými pravidly

• odpovědnosti státu za průběh zásadních ekonomických procesů a za sociální záruky

• solidaritě, subsidiaritě, decentralizaci a vládě zákona

jejímž cílem je prosperita a sociální a ekonomická soudržnost společnosti.

Vážené delegátky a vážení delegáti,

když mluvíme o odvaze, potřebě činu v zájmu překonání plíživé stagnace, mám za to, že bychom to měli být my, lidovci, křesťanští demokraté – a nyní si dovolím parafrázovat slova autority pronesené v jiné souvislosti - že bychom to měli být my, kdo první překročí práh naděje, který snad ještě ve společnosti zbývá.

Děkuji vám za pochopení a pozornost.