Zpět

Národohospodářská doktrína KDU-ČSL

Přidáno 7. 7. 2015

ÚVOD

Usnesením Hradeckého sjezdu č. 11 byl CV KDU-ČSL uložen tento úkol:

"Sjezd ukládá CV zpracovat a předložit k celostranické diskusi návrh národohospodářské doktríny KDU-ČSL jako souhrnu konkretních cílů v oblasti oživení a rozvoje národního hospodářství ČR a prostředků k jejich dosažení".

Předložený materiál proto jednak připomíná, čím je obsahově vymezena národohospodářská doktrína KDU-ČSL v obecně platném smyslu tohoto pojmu a jednak informuje o stranických dokumentech, které formulují programové cíle a prostředky s jejichž pomocí chce KDU-ČSL zajistit oživení a rozvoj české ekonomiky.

NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ DOKTRÍNA KDU-ČSL

A) Vymezení pojmu

Doktrína definuje obecné, dlouhodobě platné principy, které určují charakter hospodářské politiky a vymezují rámec pro formulaci konkretních programů v této oblasti

Jde o důsledek skutečnosti, že se k "sociálnímu tržnímu hospodářství" postupně přihlásily nejen evropské křesťanskodemokratické, ale i sociálnědemokratické strany.

Základním východiskem národohospodářské doktríny KDU-ČSL jsou principy koncepce sociálního tržního hospodářství.
Koncepce sociálního tržního hospodářství je v současné době různě chápána a vykládána.
V křesťanskodemokratickém ("ordo-liberálním") pojetí je sociální tržní hospodářství systém, jehož pilíře tvoří:

- tržní ekonomika a soukromé vlastnictví výrobních prostředků

- státem garantovaný hospodářský řád a hospodářská politika zabezpečující zejména stabilitu měny, funkčnost tržních mechanismů, rovný přístup k trhu, svobodu hospodářské soutěže a smluvních vztahů

- sociální partnerství a subsidiarita

- osobní odpovědnost každého občana

- sociální politika umožňující státu, aby zajistil občanům rovný přístup ke vzdělání a k přípravě na zaměstnání a definovanou sociální ochranu

Národohospodářská doktrína KDU-ČSL je soubor principů a zásad na nichž je budován tržní hospodářský řád sociálního tržního hospodářství v křesťanskodemokratickém pojetí, a který definuje nástroje hospodářské politiky, jimiž může stát, jako garant tohoto řádu, ovlivňovat hospodářské procesy, pokud se dosahované výsledky odchylují od očekávaných cílů.

Stabilní a funkční hospodářský řád nevzniká spontánním působením tržních sil. Subjektům působícím v tržním prostředí je vlastní nejen úsilí soutěžit o trh, ale také snaha soutěž - jako "nepohodlnou" formu existence - omezovat.

Je úkolem státu, aby zajistil utváření právních a institucionálních podmínek pro chování ekonomických subjektů a aby v rámci institucionálního uspořádání takto vytvořeného hospodářského řádu zabezpečil dosažení výsledků, které jsou od tohoto řádu očekávány.

Konstitutivní principy a nástroje hospodářské politiky stručně popsané v následujících odstavcích nejsou specifikem KDU-ČSL. Jsou společné politikám všech křesťanskodemokratických a lidových stran, které se hlásí k sociálnímu tržnímu hospodářství. V prvotní podobě byly formulovány zakladateli "ordo-liberálního" myšlení a následně rozvinuty ekonomy a politiky, kteří se podíleli na realizaci sociálního tržního hospodářství v evropských státech.

B) Konstitutivní principy, na nichž stojí hospodářský řád států se sociální tržní ekonomikou

1. Funkční cenový systém

Je rozhodujícím kritériem pro posuzování všech hospodářsko-politických opatření, která tvorbu tržních cen jakýmkoli způsobem ovlivňují (regulace cen, subvence, dovozní omezení, monopolní chování, daňová politika,..)

2. Stabilita měny

Bez stabilní měny nelze vytvořit funkční hospodářský řád. Měnová nestabilita znemožňuje efektivní rozhodování podnikatelských subjektů, oslabuje investiční aktivity a růst domácích úspor.

3. Otevřenost trhů

Uzavírání trhů, ztěžování vstupu do odvětví podporují monopolizaci, bariéry umožňující přežívání konkurence neschopných subjektů na trhu ničí podnikatelské prostředí.

4. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků

Dělitelnost a převoditelnost vlastnických práv je nutnou podmínkou pro vznik trhu. Existence jiných forem vlastnictví (státní, družstevní) není vyloučena, pokud se stanou součástí tržního řádu a respektují tržní tvorbu cen. Stejně jako je soukromé vlastnictví předpokladem pro vznik tržního řádu, je tržní řád předpokladem pro to, aby vlastnická práva nebyla zneužívána a aby soukromé vlastnictví nevedlo k hospodářským a sociálním škodám.

5. Smluvní svoboda

Umožňuje svobodné rozhodování subjektů a svobodnou volbu způsobů jejich tržního uplatnění. Nesmí být zneužita k vytváření struktur, jejichž cílem je omezování hospodářské soutěže.

6. Ručení

Za výsledky dosažené v tržním prostředí ručí ten, kdo odpovídá za plány a aktivity subjektů (podniků, domácností). Ručení není jen nutnou podmínkou pro existenci tržní soutěže. Je předpokladem pro vznik společenského řádu, ve kterém vládne svoboda a odpovědnost.

7. Stabilita hospodářské politiky

Hospodářská politika musí být konzistentní. Časté změny hospodářské politiky vyvolávají nejistotu v rozhodování ekonomických subjektů, investoři se omezují na krátkodobé projekty, hospodářský růst se zpomaluje.

8. Provázanost konstitutivních principů

Pro vznik funkčního tržního hospodářského řádu je nezbytné důsledné uplatňování všech výše uvedených principů. Selhání nebo zanedbání kteréhokoli z nich oslabuje účinnost ostatních. Na druhé straně je třeba mít napaměti, že ekonomika není "věc sama o sobě" a že při zavádění (uplatňování) principů hospodářského řádu musí být brána v úvahu i "neekonomická" - např. sociální hlediska. Vždy však je třeba, aby všechny principy byly uplatněny v co největším rozsahu a aby konečným cílem byla jejich plná realizace.

C) Nástroje hospodářské politiky v systému sociálního tržního hospodářství

1. Kontrola monopolů

Stát zřizuje instituci (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže), která omezuje tendence k monopolnímu chování a zneužití monopolního a dominantního postavení. Vytváří nástroje pro regulaci t.zv. přirozených monopolů, které vznikají z různých, např. technologických důvodů.

2. Regulace důchodů

V tržním prostředí jsou mzdy, úroky a zisky produktem eticky neutrálních tržních mechanizmů, které nemají žádnou vazbu na otázky sociální spravedlnosti. I když je trh nejlepším nástrojem rozdělování toho, co společnost vyprodukuje, jsou určité korekce nezbytné. Základním nástrojem přerozdělování jsou daně. Rozhodujícím limitem pro úroveň zdanění je požadavek, aby daňová politika neomezovala investice.

3. Uplatňování nákladů externalit

Nákladové kalkulace podnikatelských subjektů a domácností často nezahrnují všechny důsledky jejich ekonomické aktivity (nedoceněny bývají např. vlivy na životní prostředí). Řešení umožňuje přesnější vymezení nákladů podnikání nebo uplatnění státní intervence (subvence, zdanění,..)

4. Regulace anomální nabídky

Uplatňuje se v situacích, kdy nabídka při poklesu cen a mezd neklesá, ale roste. Jde především o případy rostoucí nabídky na trhu pracovních sil v důsledku technického rozvoje. Regulační opatření jsou součástí různě koncipovaných politik zaměstnanosti.

D) Sociální tržní ekonomika není statický a uzavřený systém

Propojování národních a světových trhů, integrace národních ekonomik s postupující globalizací vyvolává potřebu hledat řešení nových problémů, které přináší světový vývoj. K aktuálním tématům patří zejména tyto otázky:

- jak efektivně vytvářet bohatství společnosti

- jak využít a nepromarnit lidský potenciál dnešního světa

- jak rozšířit blahobyt rozvinutých států i na ostatní státy

- jak zajistit jejich dlouhodobý rozvoj při omezených pozemských zdrojích

- jak překonat ekologické důsledky dosavadního intenzivního a přitom nerovnoměrného rozvoje světové ekonomiky

- jak stabilizovat výši a efektivně vydávat prostředky na sociální politiku

- jak řešit problémy zaměstnanosti vyvolané rychlým růstem produktivity práce v odvětvích, která byla až dosud z hlediska tvorby pracovních příležitostí rozhodující

- jak řešit sociální důsledky globalizace výroby a trhu

PROGRAM OŽIVENÍ A ROZVOJE NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ

A) Samostatný programový dokument "Ekonomika a hospodářská politika" byl vypracován před parlamentními volbami v r. 1998.

Splňuje úkol stanovený sjezdem, který požadoval stanovení konkretních cílů a prostředků směřujících k oživení a rozvoji národního hospodářství ČR.

Jeho text je součástí tohoto materiálu (viz příloha č.1).

V období, které následovalo po Hradeckém sjezdu se rozpadla koaliční vláda ODS, KDU-ČSL a ODA. V období přípravy na předčasné parlamentní volby proběhla ve straně v rámci programových konferencí diskuse o problémech, které politickou a ekonomickou krizi v zemi způsobily a o cestách k jejímu překonání. Výsledkem těchto konferencí a s nimi provázané práce odborných komisí KDU-ČSL byla doporučení a usnesení, která se stala vodítkem pro přípravu volebního programu KDU-ČSL pro předčasné parlamentní volby v červnu 1998.

B) Ekonomickou a sociální problematikou se zabývala programová konference v Zahrádkách u České Lípy (27.-29.března 1998).

Závěry její ekonomické části jsou přílohou č. 2 tohoto materiálu.

Na dalším zpřesňování návrhů opatření hospodářské politiky a na formulaci stanovisek KDU-ČSL - nyní v roli opoziční strany - k hospodářské politice vládnoucí ČSSD pracuje ekonomická komise KDU-ČSL. Ta v období po parlamentních volbách m.j. uspořádala spolu s ostatními stranami čtyřkoalice dvě odborné konference s významnou účastí nezávislých odborníků.

C) Programová konference "Problematika státního rozpočtu" se konala ve dnech 9. a 10. října 1998 v Praze (Novotného lávka). Formulovala stanovisko k první variantě návrhu státního rozpočtu na r.1999.

D) Programová konference "Zaměstnanost, regionální rozvoj a hospodářský růst" se konala ve dnech 4. a 5. března 1999 (hotel Praha).

Závěrečné teze, na nichž se shodly strany čtyřkoalice jsou přílohou č.3 tohoto materiálu.

PŘÍLOHY

1. VOLEBNÍ PROGRAM KDU-ČSL 1998

Ekonomika a hospodářská politika

OBSAH

A) Výchozí stav české ekonomiky

Pokles dynamiky výkonnosti ekonomiky a výpadky příjmů už tak deficitních veřejných financí spolu s výkyvy kurzu koruny vedly v 1. pololetí 1997 k razantním restriktivním zásahům v měnové i rozpočtové politice státu.

Vysoké základní úrokové sazby spolu s rozpočtovými škrty sice do jisté míry stabilizovaly inflační tlaky, utlumily zvyšující se sklon ke spotřebě a zmírnily tendence k prudkému oslabení měny, zároveň však dále omezily přístup k ekonomicky únosným zdrojům na investice. Tím v důsledku podvázaly hospodářský růst, urychlily vzestup nezaměstnanosti a prohloubily celkovou recesi. Dlouhodobě udržovaná vysoká hladina úrokových sazeb přesahuje úroveň rentability úvěrů pro většinu odvětví a nemůže stimulovat podnikovou sféru k investování, zvláště v situaci, kdy jsou podniky oslabovány rozsáhlou platební neschopností, selháváním právních a finančních institucí a často neefektivní, dlouho probíhající restrukturalizací s nedokončenou privatizací a s přetrvávajícími nejasnostmi ve vlastnických vztazích.

Veřejné investice se již řadu let potýkají s vysokým stupněm rozestavěnosti a ve srovnání s investicemi soukromými vykazují nižší efektivnost jak v účinnosti nákladů, tak v pozitivních vlivech na další odvětví ekonomiky.

Konečně - ekonomická nestabilita spojená s nedozrálostí a neprůhledností kapitálového trhu nepříznivě ovlivňuje příliv přímých výrobních investic ze zahraničí, které by mohly vzhledem k své proexportní povaze (viz např. Auto Škoda či z poslední doby výrobní závod Matsushity v Plzni) významně podpořit ekonomický růst. Nepodařilo se přilákat ani silné portfoliové investory. Vysokými úrokovými sazbami je naopak stimulován příliv krátkodobého spekulativního kapitálu, který negativně ovlivňuje kurs koruny.

B) Makroekonomický pohled

Vláda i ČNB musí pečlivě a neustále vážit pozitiva a negativa opatření, která přijímají pro udržení zdravého vývoje ekonomiky. Jakkoli by byl ideální svět s minimální inflací, minimální nezaměstnaností a maximálním růstem produkce, je cesta k němu velmi složitá, neboť podpora jednoho cíle může působit nepříznivě na plnění cílů ostatních.

Současnou strategii ČNB považujeme z tohoto hlediska za nepřiměřeně restriktivní. Jsme totiž přesvědčeni, že není možné dlouhodobě usilovat pouze o rychlé snižování inflace, která ostatně již zcela evidentně ztratila poptávkový charakter a tomuto cíli obětovat tempo růstu. Proto chceme prosazovat hospodářskou politiku, jejímž cílem bude vytvoření podmínek pro překonání současné stagnace ekonomického růstu.

Její základ vidíme v úzké koordinaci měnové politiky ČNB s fiskální politikou vlády. Uvolnění úvěrové restrikce musí být doprovázeno odpovědnou a obezřetnou fiskální politikou s jednoznačně vymezeným rozsahem krátkodobých prorůstových stimulů.

C) Role státu v ekonomice

Stát se může stát iniciátorem hospodářského růstu, dlouhodobě však nemůže být jeho motorem. Musí vytvářet prostředí, které růstové tendence podporuje. Ekonomický růst není myslitelný bez soukromých investic do oborů s vysokou přidanou hodnotou a exportní výkonností. V našich podmínkách to znamená, že dosažení potřebných temp růstu není možné bez dokončení restrukturalizace vlastnictví, odstranění zbývajících cenových deformací, podpory exportu a přeměny kapitálového trhu nástroj financování rozvojových programů podniků.

K povzbuzení investiční aktivity musí stát nabídnout vhodně zvolené daňové stimuly. Plošné snižování daní nemusí být v podpoře růstu dostatečně efektivní. Jsou-li zdroje získané daňovými úlevami zdroji volnými, určenými k libovolnému použití, mohou sloužit nejen k reinvestování či spoření, ale také k pokrytí běžných provozních výdajů a spotřeby.

Stát - v podobě, kterou prosazujeme - musí především stanovit pravidla podnikání a dohlížet na jejich dodržování. Budeme usilovat o co nejvyšší průchodnost práva ve všech oblastech, v ekonomice pak především při vymáhání pohledávek, v konkurzních řízeních, prostřednictvím aktivit Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a dohledu nad finančními a kapitálovými trhy, ale také formou přiměřené ochrany domácího trhu v rámci vymezeném mezinárodními dohodami a antidumpingovým zákonem.

Role vlastníka přísluší státu pouze tam, kde je to z hlediska veřejného zájmu nezbytné (např. strategické či síťové služby - Čs. Pošta, páteřní síť Českých drah, Transgas,..) nebo kde může tuto roli vykonávat efektivněji než soukromý subjekt (činnosti, které by mohly být zneužity ve prospěch soukromého vlastníka). Všude, kde si stát své podíly na podnikatelských subjektech ponechá, budeme trvat na silném a efektivním výkonu jeho vlastnických práv.

D) Veřejné finance

Přes razantní snížení rozpočtových výdajů o cca 47 mld. Kč v průběhu roku 1997, se vládě nepodařilo docílit vyrovnaného hospodaření soustavy veřejných rozpočtů. Výsledný schodek přesáhl 20 mld. Kč. Potvrdily se obavy, že pod tlakem vzrůstající zadluženosti veřejných financí pracují rozpočty již řadu let se skrytými deficity. Výsledek roku 1997 byl tedy jen logickým vyústěním dlouhodobě nedůsledné finanční a rozpočtové politiky státu.

Zdravý vývoj veřejných financí byl v minulosti interpretován zjednodušeně. Dlouhou dobu byl spojován pouze s vývojem hospodaření státního rozpočtu. Teprve v poslední době je věnována větší pozornost i rozpočtům územním, respektive rozpočtům měst a obcí. Ani tento přístup však není dostačující. Nutný je komplexní pohled na veřejné finance jako celek zahrnující i hospodaření všech státních fondů a institucí, na které stát převedl státní závazky (např. Konsolidační banka, s.p.ú., Česká finanční, s.r.o., Česká inkasní, s.r.o.).

Diskusi o vyrovnaném či schodkovém státním rozpočtu pokládáme proto pouze za parciální pohled, který nevystihuje problém v jeho celku. Za falešná považujeme prohlášení, která vydávají vyrovnaný státní rozpočet za ochranu před zadluženou budoucností a přehlížejí nebo dokonce zamlčují rychlý růst dluhů prostřednictvím jiných segmentů veřejných financí.

Jeden z cílů hospodářské politiky příštích vlád proto vidíme v postupném snižování deficitu veřejných financí jako celku.

Nezbytným předpokladem pro jeho naplnění je průhledné a veřejností kontrolované státní účetnictví. Zavedení takového účetnictví pro nás není jenom nezbytným požadavkem ekonomickým, ale také etickým. Pokud chce stát účinně postihovat daňové úniky a podvody v účetnictví soukromých osob, nemůže mít vlastní účetnictví zcela neprůhledné.

E) Veřejné investice

Nezdravý vývoj veřejných financí je umocněn faktem, že jejich deficitem byla saturována především spotřeba a ne investiční rozvoj. Svědčí o tom klesající poměr investic ke spotřebě v minulých letech. Je nezbytné, aby se tento trend změnil. Urychlení hospodářského růstu bude možné jen tehdy, když porostou investice na vrub spotřeby, zejména na úkor neefektivních výdajů na státní správu.

Uvědomujeme si, že veřejné investice v podmínkách české ekonomiky nemohou být dlouhodobě nositelem hospodářského růstu. Při vhodné struktuře a efektivnějším financování ale mohou krátkodobý stimulující účinek přinést. Proto budeme usilovat o zefektivnění veřejných investic a snížení jejich objemu tam, kde nepřispívají k rozvoji jiných odvětví nebo tam, kde jsou spojeny s vysokým objemem dovozů (např. investice ve zdravotnictví). Jsme připraveni zpřísnit podmínky pro čerpání investičních dotací ze státního rozpočtu a novelou zákona o zadávání veřejných zakázek zpřísnit státní dohled nad zadáváním těchto zakázek, pokud jejich objem překročí 100 miliónů korun.

Za veřejné investice, které by měly být posíleny a které mohou podpořit celkový ekonomický růst, považujeme investice podporující bytovou výstavbu, investice do infrastruktury, především koncepční a efektivní investice dopravní, investice spojené se vznikem komerčních a průmyslových zón a investice do obrany. Ve všech případech počítáme s jejich výraznou orientací na domácí podniky. Nezbytná je vyšší podpora účelových projektů vědeckého a aplikovaného výzkumu.

Prioritou je nepochybě výstavba bytů, v níž českou ekonomiku trápí jeden z největších deficitů. Je to navíc oblast s výrazným stimulačním efektem na růst poptávky v řadě výrobních odvětví (materiály, instalace, nábytek, koberce, ...) Snazší dostupnost bytů zvyšuje mobilitu pracovních sil, snižuje nezaměstnanost a výdaje na sociální opatření.

Ani investice do bytů a bydlení však nebudou efektivní, pokud současně s podporou bytové výstavby nebudou odstraňovány stávající deformace trhu s byty. Urychlené dokončení deregulace nájemného je z tohoto hlediska nevyhnutelné.

F) Soukromé investice

Zatímco veřejné investice mohou k obnovení hospodářského růstu pouze přispět, jeho skutečným motorem jsou investice soukromé, zejména ty, které směřují do oborů s vysokou přidanou hodnotou a exportní výkonností. Jejich podpora a vytvoření optimálních podmínek pro jejich realizaci bude proto prioritou naší hospodářské politiky.

Vysoké úvěrové zatížení české ekonomiky a nákladná dluhová služba omezují další využívání úvěrů k financování nových rozvojových programů v podnicích. Jejich náhradou se mohou stát buď investice zahraničního kapitálu nebo vlastní zdroje, které si podniky samy vytvoří.

Za zcela zásadní považujeme konkrétní, nikoliv pouze deklaratorní podporu přílivu zahraničního kapitálu.

Budeme prosazovat, aby z úrovně státu, resp. VÚSC, byl na teritoriálním principu iniciován vznik fondů rizikového kapitálu. Majetkové účasti soukromých osob v daném regionu na straně jedné a spoluúčast nebo záruky státu na straně druhé, umožní vznik investičních fondů, které budou dostatečně přitažlivé i pro zahraniční investory a přinesou tak do jednotlivých regionů rozvojový kapitál.

Přímé zahraniční investice do konkrétních projektů výrobního charakteru s vysokou technologickou úrovní a exportní výkonností podpoříme souborem investičních pobídek vázaných na definovaná systémová kritéria. K těmto pobídkám budou patřit zejména celní a daňové úlevy, zrychlené odpisy produktivních zařízení, nabídky na umístění investice v bezcelním pásmu, poskytnutí investičně připravených pozemků, příspěvky na školení a rekvalifikace budoucích zaměstnanců.

Zrychleným odepisováním strojů a zařízení výrobní povahy chceme podpořit tvorbu zdrojů na modernizační a restrukturalizační procesy ve výrobních odvětvích. Pro tento účel navrhneme vytvoření samostatné odpisové skupiny - stroje a zařízení výrobní povahy - s lineárním odpisováním zkráceným z dosavadních 8 roků na 5 let. Snížení příjmů státního rozpočtu způsobené tímto opatřením odhadujeme na 10,5 až 11 mld. Kč.

Pořizování hmotného investičního majetku výrobní povahy usnadníme účelově vázanými slevami na dani z příjmů. Podmínkou pro přiznání slevy a následného jednorázového odpisu do výše daňové úlevy bude majoritní podíl investora na úhradě investice.

G) Daně

Popsané změny odpisové politiky, investiční pobídky a úlevy mohou být v potřebné míře uplatněny pouze tehdy, jestliže jejich dopady na příjmy veřejných rozpočtů budou z valné části kompenzovány jinými příjmy. Protože nechceme naši zadluženou ekonomiku zatěžovat dalšími dluhy, vidíme jedinou možnost pro tyto přesuny v úpravách daňových sazeb.

Obecně je naším záměrem vyšší zdanění spotřeby zvýšením nepřímých daní a postupné snižování (z počátku selektivní - formou úlev, později plošné) daní přímých.

Nejistota v budoucím vývoji sazeb nepřímých daní vytváří inflační očekávání a výrazně snižuje sklon k investicím a úsporám. Náš návrh je svým způsobem smlouvou důvěry mezi státem, zaměstnavateli a zaměstnanci. Vychází z makroekonomického vývoje ČR, podmínek a doporučení EU a doporučení OECD.

Chceme prosazovat tyto změny:

Zavést nulovou sazbu DPH na základní potraviny (maso, ryby, mléčné výrobky, výrobky z obilovin, ovoce a zelenina).
Pětiprocentní sazbu DPH ponechat u ostatních potravin, u stavebních prací a materiálů. Všechny ostatní výrobky a služby převést do základní sazby.
Základní sazbu snížit z 22 na 19 až 20 procent.
Podpořit malé a střední podnikatele zvýšením limitu pro jejich osvobození od platby DPH ze současných 750 000 Kč obratu za tři měsíce (22 000 USD) na 1 500 000 Kč (44 000 USD). Bude-li tento limit udržován na navržené dolarové hodnotě, dojde k výraznému posílení jejich konkurenceschopnosti a tím i ke zlepšení exportních podmínek a k tvorbě nových pracovních míst.
Postupně snižovat daň z příjmu právnických i fyzických osob podle možnosti vývoje ekonomiky (až o 10% v horizontu 4 - 5 let ), zavést fixní sazbu této daně pro sféru drobného podnikání.
Postupně, v souladu s vývojem okolních zemí CEFTA, zvyšovat spotřební daně na úroveň odpovídající sazbám zemí EU.
Zrušit daň dědickou a darovací v přímé příbuzenské linii.

Navrhované změny DPH povedou k vyššímu zdanění spotřeby, o které rozhoduje občan sám. Nulová sazba DPH na základní potraviny má kromě sociálního efektu také významný efekt protiinflační. Očekáváme, že přibrzdí rychlost růstu životního minima a tím i příslušných valorizací důchodů a sociálních dávek. Ponecháním pětiprocentní sazby u stavebních prací a materiálů chceme zabránit rychlému růstu nákladů na bytovou výstavbu.

H) Dokončení majetkové transformace

Uvědomujeme si, že pozitivní změny ve struktuře a výkonnosti celé ekonomiky nejsou možné bez urychleného dokončení privatizace státních podílů ve významných firmách. Všechny tyto podniky čekají na restrukturalizaci nutnou pro jejich další rozvoj. Dokončení privatizace je zvlášť důležité u bank, jejichž rozvoj a kvalita služeb podmiňuje úspěšný vývoj ekonomiky a které se neobejdou bez dalšího zvyšování jejich kapitálové síly. Privatizace významných a dosud státem ovládaných firem by proto měla proběhnout co nejrychleji, v bankovnictví bez jakéhokoli odkladu.

Uplynulé období ukázalo, jak přehnaně optimistické byly údaje dlouhodobě uváděné odpovědnými institucemi o stavu bankovních domů, zatímco se mnohé problémy skrývaly. Pohled na skutečný stav nás vede k ustoupení od našeho požadavku z předchozího volebního programu, v němž jsme žádali privatizaci bank a velkých firem do rukou domácích subjektů. Velké banky potřebují tak rozsáhlé investice, že nemá smysl, abychom je hledali doma - tím by se pouze odčerpaly prostředky na investice z jiných neméně důležitých oblastech. Očekáváme také, že po zavedení účinných regulačních mechanismů v energetice a po zpřístupnění sítí konkurenčním výrobcům energií nebude nadále nutná ani trvalá přítomnost (blokační minority) státu v podnicích tohoto odvětví.

Při dokončování privatizace bank a strategických podniků chceme postupovat standardními metodami s důrazem na transparentnost procesu a na přínos budoucího vlastníka pro restrukturalizaci a prosperitu privatizovaného subjektu včetně komplexu, který svou činností ovlivňuje.

I) Finanční a kapitálový trh

Finanční a kapitálový trh jsou oblasti, které mají pro ekonomiku klíčový význam. Za velmi vážný problém proto považujeme současný stav českého kapitálového trhu, který vyvolává oprávněnou nedůvěru investorů a není tudíž schopen nabídnout podnikům rozvojový kapitál. Ten je získáván prakticky výhradně prostřednictvím bankovních úvěrů (ojediněle firemními obligacemi). Důsledkem tohoto stavu je nadměrná provázanost celé ekonomiky s bankami.

Budeme prosazovat taková opatření, která umožní návrat domácích i zahraničních investorů na kapitálový trh. Očekáváme, že ho jejich příchod přemění na zdroj financování rozvoje ekonomiky, který bude přinejmenším stejně významný jako trh bankovní.

Budeme podporovat všechny kroky směřující ke zprůhlednění trhu a to jak v oblasti cen, za které se obchoduje, tak v informacích o emitentech a o jejich vlastnické struktuře.

Věříme, že opatření uskutečněná v poslední době, především zřízení Komise pro cenné papíry, podpoří důvěru v kapitálový trh. Nutná je novela zákona o cenných papírech a nalezení způsobu, jak zamezit obchodování mimo organizované trhy. K vytvoření podmínek pro primární emise cenných papírů by mělo přispět vytvoření ”nového trhu”, na kterém by bylo možno financovat dravé české firmy. Očekáváme, že pozitivní vliv bude mít i obnovení politické stability v zemi, pokud k němu po letošních volbách dojde.

Za významnou součást ekonomiky považujeme i penzijní fondy, od nichž občané očekávají zhodnocení úspor a posílení svých příjmů v důchodovém věku. Pro ekonomiky rozvinutých zemí, kde tyto fondy mají dostatečně dlouhou tradici, představují významný zdroj investic a také určitý regulátor spotřeby. U nás je jejich působení dosud ovlivněno m.j.

nedořešenou koncepcí motivace k dlouhodobým úsporám na dobu stáří a samozřejmě i nevyhovujícím stavem kapitálového trhu. Za této situace se penzijní spoření stalo - díky státní podpoře - spíše nástrojem výhodného krátkodobého spoření než důchodovým připojištěním. Nápravu tohoto stavu a rozvoj efektivního systému penzijního spoření považujeme za neoddělitelnou součást chystané reformy důchodového pojištění.

J) Podpora exportu

Podpora exportu patří k významným nástrojům hospodářské politiky zaměřené na urychlení ekonomického růstu. Vysoká domácí poptávka, která donedávna vyvolávala rychlý růst dovozu, je v současné době tlumena restrikcí. Za této situace je nejvýš žádoucí, aby růst ekonomiky urychlovala především zahraniční poptávka.

Nedomníváme se, že je možné vymyslet nějaké převratné opatření, které by radikálně zlepšilo exportní schopnosti našich výrobců. Především na nich záleží, zda najdou prostor na vyspělých trzích a zaplní ho moderním, kvalitním a žádaným zbožím. Stát nemůže převzít takový úkol na sebe. Musí však vytvořit domácím exportérům podobné podmínky, jaké svým podnikům poskytují ostatní vyspělé země.

Proto chceme v prvé řadě rozšířit možnosti pojišťování teritoriálních a kurzových rizik prostřednictvím Exportní garanční a pojišťovací společnosti a posílit úvěrové zdroje České exportní banky. I nadále budeme usilovat o liberalizaci přístupů na cizí trhy, a o odstraňování diskriminujících ochranářských opatření, která náš export znevýhodňují.

V uplynulém období byl nepochybně značně podceněn vliv zahraniční reprezentace státu na vývoj zahraničního obchodu. Chybí teritoriální koncepce proexportní politiky, nutná je optimalizace organizační struktury zahraniční obchodní sítě. Na realizaci obchodní politiky se podílí kromě dvou ministerstev s nejednoznačně vymezenými kompetencemi (Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo průmyslu a obchodu) řada dalších subjektů (Czech Trade, Czechinvest, Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy, Fond podpory exportérů Phare, ČEB, EGAP,...) jejichž aktivity se neobejdou bez rozumné koordinace.

Společně s podnikatelskou sférou chceme hledat efektivní model pro realizaci zahraniční obchodní politiky a její financování. V rámci tohoto úkolu jsme připraveni i k diskusi o úpravě kompetencí ve státní správě, případně o zřízení zvláštního resortu pro vnější obchodní vztahy.

K) Cenový vývoj

Za nutnou součást cesty k rychlejšímu hospodářskému růstu považujeme co nejrychlejší dokončení deregulace cen a odstranění zbývajících cenových deformací. Obecně vzato jsou ceny odpovídající nákladům nezbytnou podmínkou pro správné fungování tržního prostředí a tedy i pro zájem investorů o vstup do jednotlivých odvětví.

Uvědomujeme si, že ceny, které zůstaly doposud regulovány, jsou sociálně citlivými položkami. Za evidentní považujeme i to, že v některých oblastech, především tam, kde hrají rozhodující roli přirozené monopoly (energetika), musí být určitá forma regulace cen zachována. Musí však respektovat úroveň účelně vynaložených nákladů na prodávaný produkt. Současně s deregulací musí být - přinejmenším na přechodné období několika let - zavedena opatření omezující zátěž, kterou deregulace přinese slabším sociálním skupinám. Výdaje na tato opatření by měly pokrýt zvýšené příjmy z DPH, které vzrostou právě díky cenové deregulaci.

L) Infrastruktura

Rychlý hospodářský rozvoj žádného státu není myslitelný, pokud se neopírá o moderní infrastrukturu. Za jeden z pilířů takové infrastruktury považujeme informační systém. Jeho hlavní přínos přitom nevidíme v možnostech, jak nashromáždit co nejvíce dostupných dat. Pro urychlení ekonomického růstu je rozhodující jednoduchost, rychlost a efektivnost, kterou může vnést do jednání občanů i podniků s úřady, především se státní správou. Naším cílem je umožnit volný tok a výměnu informací i přes hranice jednotlivých úřadů tak, aby bylo možno každou záležitost vyřídit z jednoho místa, s minimálními nároky na čas žadatele a na náklady státní správy. Budeme prosazovat, aby investování do informačních technologií bylo koncepční a bylo koordinováno. Nedostatek koordinace - kromě toho, že zvyšuje náklady - ohrožuje i účinnou ochranu shromážděných dat před zneužitím.

Zavádění informačních technologií je v prvé řadě záležitostí hospodářské sféry. Aktivní přístup státu budeme prosazovat především tam, kde tyto technologie umožní zkvalitnění jeho funkcí. Zvláštní důraz budeme klást na dvě oblasti: na zpřístupňování informací a na výchovu. Především chceme zajisti zpřístupnění všech státem vedených, ze zákona veřejných evidencí a dalších informací, prostřednictvím internetu. K již dostupným údajům z obchodního rejstříku, seznamům plátců DPH a spotřební daně by měly být přiřazeny i texty platných verzí právních předpisů. Tento krok zjednoduší orientaci v zákonech, zvýší jejich obecnou dostupnost a ušetří podnikatelům mnohatisícové předplatné za Sbírky zákonů.

Výstavba dopravní infrastruktury musí respektovat rychlý růst významu a rozsahu individuální osobní přepravy i změny v nárocích na dopravní služby.

Pokud budou do ceny každého druhu dopravy zahrnuty všechny náklady na její zabezpečení, včetně plných nákladů na dopravní cestu a nákladů externích, vzroste nepochybně konkurenceschopnost železniční dopravy, zejména při přepravě osob a zboží na velké vzdálenosti. Proto chceme s využitím prostředků státního rozpočtu a státem garantovaných úvěrů podpořit rychlou modernizaci hlavních železničních koridorů včetně nakládkových a vykládkových systémů v hlavních stanicích a nákupu nových kolejových vozidel. S ohledem na jejich význam pro prosazování ekologických hledisek v rozvoji dopravy považujeme za nezbytné, aby hlavní tratě dlouhodobě zůstaly v majetku státu. Privatizace lokálních tratí pro nás není cílem, ale cestou k vyšší efektivitě jejich provozu. Je možná a má smysl tam, kde se najde vlastník schopný trať efektivně využít, byť s dílčí podporou státu nebo VÚSC, zvláště půjde-li o jejich začlenění do systému příměstské dopravy osob.

Investice do výstavby pozemních komunikací musí postupně zajistit dokončení sítě dálnic, kapacitních komunikací dálničního typu a obchvatů měst a obcí. Vysoké náklady, které jsou s tímto programem spojeny si zřejmě vynutí účast soukromých zahraničních investic a jejich budoucí úhradu vybíráním mýtného.

Klíčovým odvětvím, které svým charakterem patří do infrastruktury je energetika. Ve všech odvětvích energetiky chceme dát přednost úsporným opatřením směřujícím ke snižování spotřeby před výstavbou nových energetických zdrojů. Tam, kde se nové výstavbě nevyhneme, budeme volit řešení minimalizující dopady na životní prostředí.

Považujeme za nezbytné, aby byla urychleně dokončena koncepce energetické politiky, která vymezí pravidla podnikání v energetice, postavení a cíle státu v jeho regulaci a zabezpečí úsporné a efektivní využívání domácích energetických a surovinových zdrojů.

V souvislosti s naším sbližováním s EU budeme prosazovat zásadní liberalizaci podnikatelského prostředí v elektroenergetice. Za rozhodující kroky tohoto procesu považujeme nápravu cen elektřiny a cenových relací mezi odběrateli, dokončení privatizace distribučních společností, vyřešení postavení přenosové soustavy, stanovení tarifů za používání sítí a systémových služeb a organizační zabezpečení přístupu třetích stran k soustavě. Tato organizace trhu vyžaduje m.j. důsledné, v první fázi alespoň účetní oddělení výrobní, přenosové a distribuční části elektroenergetiky. Její nedílnou součástí musí být samostatný a funkční regulační orgán. Současnou situaci, kdy je ČEZ, a.s. nejen výrazně dominantním výrobcem elektrické energie, ale také vlastníkem přenosové soustavy (přirozeného monopolu), nepovažujeme za optimální. Budeme prosazovat oddělení přenosové soustavy od výrobní části ČEZ, a.s., v první fázi založením dceřinné společnosti. Úplné oddělení chceme zajistit v rámci procesu privatizace, kdy zvážíme i účelnost posílení konkurence ve výrobě eventuálním rozčleněním výrobní části ČEZ a.s.

Se změnou organizace vnitřního trhu a s vytvořením konkurenčního prostředí kompatibilního s trendy EU počítáme i v plynárenství.

Dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně podmiňujeme především tím, že se státu jako majoritnímu vlastníkovi investora (ČEZ) i generálního dodavatele technologie (Škoda Praha) podaří dojednat závazné podmínky (termín, cenu) pro dokončení stavby a spuštění elektrárny a zastavit nehospodárnost, která její výstavbu dlouhodobě provází.

Skutečnost, že byl v předchozím období schválen atomový zákon a že byl založen účet, na němž se shromažďují prostředky na zajištění likvidace vyhořelého jaderného paliva, považujeme za určitou záruku, že tento problém budeme schopni řešit. Jsme připraveni bedlivě dohlížet na to, jak se s těmito finančními prostředky hospodaří.

M) Pracovní síla

Významným faktorem, který podmiňuje rychlý ekonomický rozvoj země, je kvalita pracovní síly. K nedostatkům našeho dosavadního vývoje patří nepochybně i to, že jsme - především ve vztahu k zahraničnímu kapitálu - nedokázali využít příznivé situace a náskoku, který jsme si v této oblasti proti ostatním postkomunistickým zemím v minulosti vytvořili.

Dlouhodobým problémem minulého období byl nesoulad způsobený rychlým růstem mezd při pomalém nárůstu produktivity práce (měřené v HDP na obyvatele). Současná restrikce sice mzdový vývoj přibrzdila, ale řešení problému nepřinesla, protože současně s růstem mezd utlumila i růst produktu. Mzdová restrikce byla nutným opatřením, nemůže však být perspektivním řešením. Skutečnou nápravu může zajistit jenom hospodářský růst, který se bude opírat o vysokou produktivitu práce. Obnova výkonnosti české ekonomiky podpoří nepochybně i tendence k následnému růstu mezd. Chceme však důsledně dbát na to, aby relace mezd k produktivitě nevybočila z rámce odpovídajícího zdravému ekonomickému vývoji.

Očekáváme, že cesta k vyšší produktivitě bude alespoň zpočátku spojena s nárůstem nezaměstnanosti, protože v první fázi povede především přes restrukturalizaci podniků. Teprve později může převládnout tvorba nových pracovních příležitostí vyvolaná akcelerací ekonomického růstu. Nezaměstnanost určitě není jevem, který se dá vyřešit sliby a vytvářením umělých pracovních míst za každou cenu. Stát může pomoci především tím, že ke snížení nezaměstnanosti přispěje zvýšením své investiční aktivity a politikou zaměstnanosti, která se zaměří zejména na problémové regiony a na podporu zájmu o nedostatkové profese.

2. EKONOMIKA A SOCIÁLNÍ POLITIKA

Programová konference KDU-ČSL
Zahrádky u České Lípy, 27. - 29. 3. 1998

Závěry z ekonomické části programové konference KDU-ČSL

Programová konference KDU-ČSL se shodla, že základním cílem je vytvoření podmínek pro překonání stagnace hospodářského růstu. Hospodářská politika musí být pragmatickým nástrojem tvorby bohatství společnosti, nesmí být státní ideologií, která preferuje poučky a definice na úkor reálných výsledků.

K vytvoření podmínek pro zvýšení konkurenceschopnosti a produktivity české ekonomiky navrhujeme následující opatření:

A) Dokončení majetkové transformace

Dokončení privatizace bank, zbývajících státních podniků a státních vlastnických podílů. V podnicích, kde si stát ponechá vlastnický vliv, musí efektivně vykonávat svou roli vlastníka.

B) Prosadit hospodářskou politiku státu s provázáním a sladěním kroků fiskální politiky (vláda) a monetární politiky (ČNB)

Současnou strategii ČNB považujeme vzhledem k významným restriktivním krokům vlády za nepřiměřeně restriktivní. V zájmu růstu budeme prosazovat její zmírnění doprovázené obezřetnou fiskální politikou.

C) Snižování stávajícího deficitu veřejných financí

Soustava veřejných rozpočtů nebyla nikdy za celou historii ČR vyrovnaná. Stát vždy spotřeboval více, než přijal - tento fenomén se stále prohlubuje. Naší snahou tedy nemůže být pouze deklarace o vyrovnaném státním rozpočtu, ale postupné snižování stávajícího deficitu veřejných financí.

D) Prorůstové kroky v oblasti soukromých investic

Hlavní nástroj vidíme v odpisové politice. V první řadě chceme při uplatnění selektivního přístupu zrychlit odepisování strojů a zařízení výrobní povahy a nově postavených nájemních bytů. Úlevou z přímé daně a následným jednorázovým odpisem do výše této úlevy chceme podpořit pořizování investičního majetku výrobní povahy s výrazně proexportním efektem.
Tato opatření provést v rozsahu celkového dopadu do státního rozpočtu - cca 20 mld Kč. (Stroje a zařízení z osmileté sazby na pětiletou lineární sazbu, byty ze 45 na 15-20 let, úleva z přímé daně 10-12% z odváděného objemu, následný odpis do výše této úlevy po dvou letech.)
V politice rychlejšího odepisování pak chceme pokračovat v rámci možností vývoje ekonomiky.

E) Prosadit opatření pro podporu vstupu zahraničního kapitálu

Chceme vytvořit transparentní a zveřejněná kritéria daňových a celních výhod pro přímé zahraniční investice do výrob s vysokou přidanou hodnotou.
Budeme prosazovat, aby stát inicioval vznik fondů rizikového kapitálu (upřednostnit teritoriální princip).

F) Prorůstové kroky v oblasti veřejných investic

Chceme :

1. Provést vnitřní restrukturalizaci výdajů státního rozpočtu ve prospěch investičních akcí s vyšším multiplikačním efektem a upřednostněním problémových oblastí (teritoriální pohled). Jedná se zejména o podporu financování výstavby nájemních bytů, vybraných projektů infrastruktury atd.

2. Zajistit zvýšení podílu investic z výdajů státního rozpočtu na vrub neinvestičních výdajů.

3. Zvyšovat podíl účelového financování projektů vědeckého výzkumu na vrub snižování institucionálních výdajů na vědu a výzkum.

G) Transformace daňových sazeb

Nejistota v budoucím vývoji sazeb nepřímých daní vytváří inflační očekávání a výrazně snižuje sklon k investicím a úsporám. Náš návrh je smlouvou důvěry mezi státem, zaměstnavateli a zaměstnanci.

Vychází z makroekonomického vývoje ČR, podmínek a doporučení EU a doporučení OECD.

Budeme prosazovat následující:

1. Stanovit nulovou sazbu DPH na základní potraviny (maso, ryby, mléčné výrobky, výrobky z obilovin, ovoce a zelenina).

2. Pětiprocentní sazbu DPH ponechat na ostatní potraviny a na stavební práce a materiály. Všechny ostatní výrobky a služby převést na základní sazbu.

3. Základní sazbu snížit z 22 na 19 až 20 procent.

4. Podpořit malé a střední podnikatele zvýšením limitu pro jejich osvobození od platby DPH ze současných 750 000 Kč obratu za tři měsíce (22 000 USD) na 1 500 000 Kč (44 000 USD). Bude-li tento limit udržován na navržené dolarové hodnotě, dojde k výraznému posílení konkurenceschopnosti a tím ke zlepšení exportních podmínek a vytvoření nových pracovních míst.

5. Z dlouhodobějšího hlediska budeme prosazovat postupné snižování daně z příjmu právnických i fyzických osob podle možností vývoje ekonomiky (v horizontu 4-5 let až o 10%).

ZAMĚSTNANOST, REGIONÁLNÍ ROZVOJ
A HOSPODÁŘSKÝ RŮST

Závěry z ekonomické konference ČTYŘKOALICE
Praha, 4 – 5. 3. 1999

Strany 4 koalice se shodly na následujících tezích:

chceme ekonomiku volného trhu založenou na pravidlech a jejich dodržování,
představujeme alternativu vůči sociálně demokratické politice zadlužené přítomnosti a budoucnosti a současně alternativu k ekonomice bez pravidel.

Stojíme před úkolem zavést v České republice ekonomický model, který přinese rovnováhu mezi zájmem jednotlivce na straně jedné a zájmy různých sociálních a ekonomických skupin na straně druhé. Je potřeba klást důraz na velmi rozsáhlou a zámožnou vlasteneckou střední třídu, která vytvoří rámec pro občanské chápání svobody v naší demokratické společnosti.

Trh práce a regionální rozvoj

Shodli jsme se na nezbytnosti systémového přístupu k odstraňování komplexu příčin současného stavu nezaměstnanosti, které spatřujeme zejména v:

příliš vysoké odvody za zaměstnance placené zaměstnavatelem,
zásadní nedostatky v systému vzdělávání,
demotivující systém sociálních dávek,
chybějící regionální informační systémy,
nízká mobilita pracovních sil.

Priority řešení vidíme v :

odstraňování příčin nezaměstnanosti, zmírňování důsledku je nutné, ale není řešením,
zvýšení flexibility na trhu práce (zvýšení užitné hodnoty vzdělání, trh s bydlením, lepší dopravní dostupnost - nižší nároky na čas a finance, pružnější přechod z oboru do oboru),
posun od plošného systému vyplácení sociálních dávek k více adresné a motivující podpoře,
odstraňování deformací, jako jsou regulované nájemné a regulované ceny energií,
dobudování srovnatelné infrastruktury v regionech, které odstraní jejich izolovanost,
podpora soukromým investorům při výstavbě nájemních domů,
podpora regionálních rozvojových fondů.

Decentralizaci spojenou s daňovou reformou chápeme jako jeden z významných prvků obrany proti nezaměstnanosti. Státní politiku rozvoje regionů vidíme jako nástroj proti vylidňování stagnujících oblastí.

Prostředí pro investice v české ekonomice a její konkurenceschopnost

Nedomníváme se, že současnou situaci je možno vyřešit jednoduchou a zázračným řešením. Nutná je usilovná práce směřující postupnými kroky k vytvoření přehledného nezatíženého důvěryhodného a rovného ekonomického prostředí.

Těžiště hospodářské politiky nevidíme v přímých intervencích, ale v důsledném zavádění pravidel konkurence, legislativy, jurisdikce a státní správy. Dále je nutné zavést účinnou politiku hospodářské stability a předpověditelnou a stálou hospodářskou politiku. Cílem politiky řádu je ovlivňovat ekonomiku prostřednictvím ekonomického řádu a nikoliv řízením ekonomického procesu.

Priority na které se chceme soustředit:

snížení přímých daní
ozdravení průmyslu musí začít od privatizace bank
stát se může spolupodílet pouze ve spolupráci s investorem
konkurzy jako nástroj restrukturalizace a hledání nových vlastníků
snížit zdanění kapitálu na úroveň zdanění úroků
podpora vědy a výzkumu
podpora malého a středního podnikání
daňové úlevy , záruky za úvěry, zvýhodněné odpisy, státní zakázky, podpora exportu, informatika, poradenství a vzdělávání

odstraňování nadměrné byrokratické zátěže bránící rozvoji podnikání
důsledná proti monopolní politika

Ne 60 mld. na plán revitalizace, ale 1/10 této částky pro malé a střední podnikání jako garanci.

Navrhujeme ekonomický model omezující jak vládní tak soukromou exkluzivní moc. Fungující konkurence je hlavním cílem, o nějž musíme usilovat. Avšak uspořádaná konkurence sama o sobě nestačí; proto se musí definovat ekonomický řád, který dává rovné příležitosti všem občanům. Pokud by toto nebylo zajištěno a příležitosti nebyly rovné, výsledky konkurence by byly zkreslené a společnost by je považovala za nespravedlivé. Bez fungující konkurenční politiky a státu zákona vede neoliberální řád k vytváření neudržitelné koncentrace moci na trhu a k nesnesitelnému sociálnímu napětí.