KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Nový hlas Obzory NH: Obzory: Papež František: EVROPA NALEZNE NADĚJI, KDYŽ…
Zpět

NH: Obzory: Papež František: EVROPA NALEZNE NADĚJI, KDYŽ…

Přidáno 1. 6. 2017 (Administrátor)
Klíčové pasáže z projevu papeže Františka k představitelům států EU (24. 3. 2017)
Papež přednesl 24. 3., v předvečer 60. výročí podepsání tzv. Římských smluv, projev k představitelům států Evropské unie. Přinášíme klíčové pasáže z druhé části jeho vystoupení.
Různé krize
Za posledních šedesát let se svět značně změnil. Jestliže otce zakladatele, kteří přežili pustošivý konflikt, povzbuzovala naděje v lepší budoucnost a rozhodná vůle k její realizaci spolu se snahou zabránit novým konfliktům, naši dobu spíše ovládá pojem krize. Je tu hospodářská krize, která určovala poslední desetiletí. Krize rodiny a sociálně konsolidovaných modelů. Je tu rozšířená krize institucí a krize migrační. Za množstvím krizí se skrývá strach a hluboká bezradnost současného člověka, který se dožaduje nového výkladu. Výraz krize ale sám o sobě nemá negativní konotace a neoznačuje pouze špatnou chvíli, kterou je nutno překonat. Slovo krize pochází z řeckého slovesa krinó, které znamená zkoumat, uvážit, posoudit. Naše doba je tedy časem rozlišování a zve nás, abychom zvážili, co je podstatné a na tom stavěli. Je to tedy čas výzev a otevírání příležitostí. (…)
 
Rozklíženost mezi občany a institucemi
Evropa opět nalezne naději, když člověk bude ve středu a srdci jejích institucí. Domnívám se, že to obnáší nejenom pozorné a důvěrné naslouchání žádostem, které nepřicházejí ani tak od jednotlivců, jako spíše od společností a národů, ze kterých je Unie složena. Bohužel často nabýváme pocitu, že probíhá „citové rozklížení“ mezi občany a evropskými institucemi. Ty jsou často vnímány jako odtažité: nedostatečně dbají na různou míru citlivosti a vnímavosti, které vytvářejí Unii. Potvrdit ústřední postavení člověka zároveň znamená opětovný návrat k duchu rodiny, v níž každý svobodně přispívá do společné domácnosti podle vlastních schopností a vloh. Je důležité mít na paměti, že Evropa je rodinou národů a jako v každé dobré rodině v ní existují různé sklony. Všichni však mohou růst jen v té míře, v jaké jsou jednotní.
 
Osobitost nemá děsit
Evropská unie povstala jako jednota rozdílností a jednota v rozdílnostech. Osobitost tudíž nemá děsit. Ani se nelze domnívat, že jednota bude zachována uniformitou. Jednota je spíše souladem daného společenství. Otcové zakladatelé zvolili právě tento pojem za ustavující pro instituce vzniklé z Římských smluv a položili důraz na skutečnost, že se zde do společného celku vkládaly zdroje a talenty každého. Dnešní EU potřebuje opětovně odhalit smysl toho, že je především „společenstvím“ lidí a národů, jež si uvědomuje, že „celek je víc než část a je také víc než pouhý součet jeho částí“ (Evangelii gaudium, 235), a že je tudíž „třeba stále rozšiřovat naše zorné pole, abychom rozpoznali větší dobro, které prospěje nám všem“.
 
Solidarita s konkrétními činy
Evropa opět nalezne naději v solidaritě, která je zároveň tím nejúčinnějším lékem na populismy moderní doby. Solidarita s sebou nese vědomí, že jsme částí jednoho těla, a zároveň obnáší schopnost každé části těla „sympatizovat“ s jinou částí a s celkem. Trpí-li jeden, trpí s ním všichni ostatní (1 Kor 12,26). … Solidarita není jen dobré předsevzetí – vyznačuje se konkrétními činy a gesty, které nás přibližují k bližnímu, ať žije v jakékoli situaci. Populismy naopak tyjí ze sobectví, které svírá do těsného a dusivého kruhu a které neumožňuje překonat omezenost vlastního myšlení a pohlédnout za ni.
 
Otevřenost vůči světu
Evropa opět nalezne naději, pokud se neuzavře do strachu falešných jistot. Její dějiny naopak výrazně určovalo setkávání s jinými národy a kulturami a její identita je a vždy byla dynamická a multikulturní. Ve světě panuje zájem o evropský projekt. Bylo tomu tak již od prvního dne, kdy se dav shlukl na Kapitolském náměstí a kdy od jiných států přicházela blahopřejná poselství. A ještě větší zájem vládne dnes – počínaje zeměmi, které žádají o vstup do Unie, jakož i ze strany států, které dostávají pomoc, jež jim je velkoryse poskytována na zahlazení důsledků chudoby, válek a nemocí. Otevřenost vůči světu v sobě zahrnuje také schopnost dialogu jako formy setkání na všech úrovních – od dialogu mezi členskými státy a mezi institucemi a občany po dialog s četnými běženci, kteří přistávají u břehů Unie. Se závažnou migrační krizí posledních let nelze nakládat, jako by to byl pouhý problém čísel, hospodářství a bezpečnosti. Problematika migrace vyvolává mnohem hlubší otázku, která je především kulturní. Jakou kulturu dnes Evropa nabízí? Strach, který často pociťujeme, totiž nejzásadněji zapříčinila ztráta ideálů. Bez perspektivy pravých ideálů nás nakonec ovládne obava, že nás druhý člověk vytrhne z ustálených zvyklostí, připraví nás o dosažený komfort či nějak zpochybní náš životní styl, častokrát tvořený jenom hmotným blahobytem.
 
Duchovní otevřenost
Bohatstvím Evropy však byla vždy její duchovní otevřenost a schopnost klást si zásadní otázky po smyslu bytí. Otevřenosti vůči smyslu pro věčnost odpovídala rovněž otevřenost vůči světu, byť nebyla zproštěna chyb a pnutí. Zdá se však, že nabytý blahobyt Evropě přistřihl křídla a přiměl ji sklopit zrak. Evropa má přitom ideové a duchovní bohatství, které je v rámci světa jedinečné a zaslouží si, aby bylo předkládáno se zanícením a novou svěžestí. Je totiž nejlepším lékem na hodnotovou prázdnotu naší doby, která se stává živnou půdou všech forem extrémismu. Toto jsou ideály, jež z Evropy učinily onen „západní poloostrov Asie“, který vybíhá od Uralu až k Atlantiku.
 
Rodina a mladí lidé
Evropa opět nalezne naději, pokud se otevře budoucnosti. Otevře-li se mladým lidem a poskytne-li jim seriózní vyhlídky na vzdělání a reálné možnosti pracovního zapojení. Investuje-li do rodiny, která je hlavní a základní buňkou společnosti. Bude-li ctít svědomí a ideály svých občanů. Zaručí-li možnost plodit děti bez obav, že se nenajdou peníze na jejich obživu. Bude-li hájit život v jeho veškeré posvátnosti.
Přeložili Jana Gruberová a Milan Glaser. Výňatek přetištěn s laskavým svolením české redakce Vatikánského rozhlasu (www.radiovaticana.cz)
kategorie Nový hlas