KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Nový hlas Obzory NH: Obzory: Daniel Herman: Odešel můj velký duchovní přítel
Zpět

NH: Obzory: Daniel Herman: Odešel můj velký duchovní přítel

Přidáno 1. 6. 2017 (Administrátor)
Vzpomínka ministra kultury na zesnulého kardinála Vlka
Málokterý člověk ovlivnil můj život natolik jako kardinál Miloslav Vlk. Seznámili jsme se někdy v polovině 80. let v Praze, tedy v době, kdy nesměl oficiálně vykonávat své kněžské povolání. Vážil jsem si a dodnes si vážím toho, že mě krátce po svém jmenování biskupem v Českých Budějovicích, na jaře 1990, přizval ke spolupráci na svém sekretariátu. To se stalo pro další běh mého života zcela zásadním momentem. Naše spolupráce pokračovala i po jeho jmenování pražským arcibiskupem. Celkem pět roků. Dalších devět let jsme pak intenzivně spolupracovali v oblasti sdělovacích prostředků, kdy jsem působil v pozici mluvčího České biskupské konference a pan kardinál Vlk byl v rámci ČBK za média odpovědný.
 
Náročný a skvělý šéf
Po boku Miloslava Vlka jsem měl možnost poznat a pochopit mnohé z „církevní kuchyně“ - doma, ve Vatikánu i ve světě. Jedinečnou zkušeností a zážitkem bylo jeho jmenování kardinálem v roce 1994. Díky němu jsem měl možnost vícekrát hovořit s papežem Janem Pavlem II. i Benediktem XVI. a dalšími předními osobnostmi domácí i zahraniční politiky. Byl to náročný, ale skvělý šéf, který mi dal mnoho praktických rad do života, z nichž dodnes čerpám.
Vzpomínám si na jeden z prvních úkolů: cestu do Železné Rudy na Šumavě, kterou jsem připravoval. Šlo o česko-německé setkání na nedávno otevřené hranici. Ptal jsem se na nějakou organizační věc a jak ji mám vyřídit. Dostalo se mi odpovědi, že právě to je můj úkol a šéf se na to má dotazovat tajemníka. Stále více jsem tak začínal chápat svou roli a pod zkušeným vedením Miloslava Vlka, bývalého sekretáře biskupa Josefa Hloucha, jsem pochopil, jak důležitá je role sekretariátu, řidičů a dalších spolupracovníků osoby, která stojí v čele.
 
Férový chlap
Miloslava Vlka jsem poznal jako férového chlapa, kterému vždy o něco šlo. Měl vize, které se snažil uskutečňovat. Jeho pojetí církve jako součásti společnosti, nikoli exkluzivního klubu na vrcholu hory Olymp, mi byla a je sympatická a blízká. Konzultoval jsem s ním všechny zásadní kroky svého života, včetně odchodu z aktivní duchovní služby, kdy mi výrazně pomohl. Z jeho úst jsem někdy před dvaceti roky poprvé slyšel otázku, zda bych neměl někdy někam kandidovat. Od té doby jsem o tom přemýšlel a poté to i uskutečnil. Jeho žehnající ruku jsem celá ta dlouhá léta naší spolupráce a našeho přátelství za sebou cítil. Bezmála třicet let jsme spolu a ještě s dalšími společnými přáteli skoro každoročně slavili své svátky (Daniela je 17., Miloslava 18. prosince).
Kardinál Miloslav Vlk je muž, který přesáhl svou dobu. Dokázal převést církev z prostředí totality do svobodné společnosti. Dokázal pevně stát za svým přesvědčením a nedělat kompromisy, které by mu svědomí vyčítalo. Patřil a vždy bude patřit k největším osobnostem, s nimiž jsem měl tu čest se znát a spolupracovat. Celý svůj život mu budu vděčný za vše, co pro mě znamenal.
Autor je ministr kultury České republiky.
kategorie Nový hlas