KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Nový hlas Obzory NH: Obzory: Důležité je ocenění rodiny
Zpět

NH: Obzory: Důležité je ocenění rodiny

Přidáno 10. 3. 2017 (Administrátor)
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) bohužel zásadně selhalo při hledání odborného a společenského konsenzu v oblasti rodinné politiky, a to jak z hlediska odborného, tak manažerského. Některé nové návrhy jdou proti dosavadním pozitivním vládním opatřením a mohly by poškodit celkově pozitivní dojem, který si svými prorodinnými kroky vláda dosud vytvořila.

Jde například o snahu přesměrovat vládní opatření od daňového zvýhodnění na děti k sociálním dávkám. Nebo návrhy na zrušení daňové slevy na manželku/manžela. To by vedlo ke zhoršení finanční situace řady současných rodin, kde jeden z manželů (nejčastěji matka) není výdělečně činný nebo má nízký příjem (většinou kvůli péči o děti, stárnoucí rodiče, kvůli studiu či jiným společensky prospěšným důvodům). Tato daňová podpora není navíc primárně cílena pouze na rodiny s dětmi, ale obecně na rodiny, v nichž je jeden z manželů znevýhodněný – tedy oprávněně i na bezdětné.
 
Stabilní rodina je přínosem
Nová koncepce o sobě říká, že chce zajistit dlouhodobé a systémové řešení rodinné politiky v ČR. K tomu má ale hodně daleko! Rodinné koncepce z let 2005 a 2008 jednoznačně deklarovaly zásadní význam rodiny jako základní jednotky společnosti a prostoru tvorby lidského kapitálu. Na prosperitě rodiny závisí udržitelný kulturní, sociální i ekonomický rozvoj naší společnosti. Předešlé koncepce správně zdůrazňovaly potřebu ocenit péči o děti a o rodinu. Zároveň se snažily dosáhnout ekonomické i sociální autonomie rodin. Tak se jasně definovalo, co stát i společnost od rodiny očekávají.
Nová koncepce zavádí místo toho hned na začátku pojmový zmatek. Bez úspěchu, ale o to úporněji se snaží rodinu „definovat“ jako „rozmanité kategorie“ společenství lidí, kteří se „tak nějak“ mají rádi. Samotný pojem rodiny je přitom každému zřejmý. Dokonce ani nový Občanský zákoník nepovažuje za nutné rodinu explicitně definovat. Zákoník ale zdůrazňuje, že „rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany“ a hlavním účelem manželství je „založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc“.
Platná rodinná koncepce (2008) klade důraz na tyto cíle: posilovat ekonomickou a sociální autonomii, tedy i mezigenerační solidaritu a soudržnost rodin; posilovat vědomí hodnoty rodičovství a rodičovské kompetence; podporovat rodiny k vlastní odpovědnosti za jejich funkčnost a stabilitu; podporovat manželství jako formu života rodin s dětmi, která vykazuje vyšší míru stability. Stabilní rodina v porovnání s ostatními formami života s dětmi znamená nižší výskyt sociálně patologických jevů, a tedy i nižší nároky na státní rozpočet. Skutečná podpora rodiny je tedy výhodná pro rodiny i pro stát.
 
Děti mimo manželství: realita a levicová ideologie
Koncepce ministryně Marksové tyto aspekty zjevně nepovažuje za důležité a velmi silně zdůrazňuje rostoucí podíl dětí narozených mimo manželství. Ten se skutečně zvýšil z 9 % v roce 1990 na 48 % v roce 2015. Jenže se týká především prvních dětí. Marksová z těchto čísel vyvozuje, že význam manželství pro zakládání rodin klesá. A k našemu údivu se snaží tento negativní trend dále posilovat. Navrhuje totiž zrušení slevy na manželku a přichází se vskutku revolučním návrhem na zakládání neúplných rodin – s umělým oplodněním bez souhlasu partnera. Orwellovské označení „důstojné podmínky pro ženy, které chtějí dítě“ je už jen detailem.
Opakující se argumentace, že polovina dětí se rodí mimo manželství, je nepřesná a neúplná. Mimo manželství, v nesezdaném, avšak často faktickém soužití, se rodí převážně první děti. Cílem většiny rodin zůstává přitom stabilní soužití. Dítě druhé, třetí a vyššího pořadí se už většinou rodí do manželství. Koncepce naprosto pomíjí fakt, že většina rodin žije ve stabilních svazcích nebo se o stabilitu snaží! Plných 78 % rodin jsou rodiny úplné. A z nich je 88 % založených na manželství.
Koncepce také prakticky vůbec neanalyzuje nežádoucí motivace v nastavení dávek, které podporují vznik účelově nesezdaných soužití. Tedy případy, kdy spolu partneři fakticky žijí, ale pro zajištění dávek sociálního zabezpečení simulují neúplnou rodinu. Návrh nové koncepce tak podává zkreslený obraz reality. Nezabývá se příčinami těchto negativních trendů ani možnostmi efektivních státních zásahů, které by vedly k jejich zmírnění, případně otočení. Efektivně diskutovat nad takto pokřivenými a matoucími tvrzeními není možné.
 
Jak ocenit rodinu
Nejde ovšem jen o hmotnou stránku života rodin. Nedoceněna ze strany státu a společnosti zůstává i jejich zásluha na výchově nové generace. Rodiny trpí i nedostatkem času, do kterého je vhání tvrdý ekonomický tlak, stereotypy na straně zaměstnavatelů a nedostatek zkrácených či flexibilních úvazků. Lidé si stále více váží možnosti ovlivňovat svůj čas a najít rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem. Uvědomují si to ovšem špičkové firmy, jež se snaží udržet kontakt se ženami po celou dobu jejich rodičovské dovolené, aby si udržely své know-how i přehled o vývoji v oboru. Po návratu do práce jim pomáhají benefity, jež umožňují skloubit péči o děti s pracovními povinnostmi. Zde zůstává nová koncepce u bezradných slov a bezzubých návrhů. Naši zaměstnavatelé jsou v této otázce málo pružní a málo inovativní. Státní zaměstnavatelé a veřejná správa v tom musí jít příkladem.
Nová koncepce na rozdíl od své předchůdkyně opomíjí větší zohlednění hodnoty ušlých příležitostí spojených s výchovou a péčí o děti. Nezohledňuje princip vzájemné solidarity bezdětných rodin s rodinami s dětmi v rámci důchodové reformy. Naše děti nám totiž budou platit naše budoucí důchody. Nenaplňuje tak ty body koaliční smlouvy a programového prohlášení, které této vládě ukládají řešit narovnání transferů mezi rodinou a společností.
Mladí lidé a rodiny tak od státu neuslyší, co společnost od rodiny očekává. Dokument neplní funkci základního hodnototvorného dokumentu v oblasti rodinné politiky. I to jsou důvody, proč novou koncepci jako celek odmítá řada resortů i sociálních partnerů a proč se proti ní staví velká část odborné veřejnosti. KDU-ČSL trvá na zásadním přepracování celé koncepce.

Otakar Hampl
Autor je ekonom, člen odborné komise KDU-ČSL pro sociální politiku, rodinu a nevládní neziskové organizace.

 
 
Vláda s účastí KDU-ČSL: 7x ve prospěch rodin s dětmi
 
1. Vyšší daňové slevy na dítě.
1. dítě ročně 13 404 Kč (= 1117 Kč měsíčně), 2. dítě 19 404 (1117 + 500 Kč měs.), 3. a další dítě 24 204 Kč (1117 + 900 Kč měs.). Celková sleva na 3 děti: 57 012 Kč (4751 Kč měs.). Daňový bonus až do výše 60 300 Kč.
2. Porodné i pro druhé dítě.
Platí (13 000 Kč pro 1. a 10 000 Kč pro 2. dítě) pro rodiny s příjmy nižšími než 2,7 násobek životního minima. Porodné u vícerčat až ve výši 23 000 Kč.
3. Garance míst ve školkách.
4. Školkovné.
Sleva na dani pro rodiče, kteří umístí dítě do zařízení péče o předškolní děti; ve výši max. minimální mzdy za rok.
5. Dětské skupiny.
Finanční podpora z Evropského sociálního fondu; ke konci ledna 2017 evidováno 280 dětských skupin (celkem 3269 míst).
6. Podpora mikrojeslí.
72 pilotních projektů péče o děti od 6 měsíců do 4 let, max. 4 děti na 1 pečující osobu, možnost péče ve vlastním bytě.
7. Snížená DPH 10 %
– na léky, knihy, pleny a dětskou výživu (od 1. 1. 2015).
kategorie Nový hlas