KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2017 Daniel Herman: Jsme kulturní velmoc, máme být na co hrdí
Zpět

Daniel Herman: Jsme kulturní velmoc, máme být na co hrdí

Přidáno 31. 3. 2017 tiskové oddělení
31.3.2017 Právo Radmila Hrdinová
Mezi možnými kandidáty na prezidenta republiky nedávno problesklo i jméno ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL). V rozhovoru pro Právo potvrdil, že s touto kandidaturou nepočítá, a hovořil o řešení problémů v kulturní sféře.

* Pane ministře, budete kandidovat na Hrad?

Ne, reálně se tím nezabývám. Rád bych poděkoval desítkám, snad stovkám lidí, kteří mě v této věci oslovili. Velmi si toho vážím, ale necítím to v tuto chvíli jako výzvu. Jsem rozhodnutý kandidovat v Praze do Poslanecké sněmovny. Člověk by měl vědět, kde jsou jeho možnosti. Pozice prezidenta republiky si vážím a přál bych si, aby byla co nejdůstojněji obsazena osobností, která bude lidi spojovat a kultivovat a co nejlépe reprezentovat naši zemi i v zahraničí.

* Pojďme se tedy zabývat agendou ministerstva kultury. Jedním z důležitých legislativních úkolů vlády je zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, jehož předložení se však stále odsouvá. Jste znám jako jeho oponent. Co vám na něm vadí?

Jako hlavní cíl této normy bylo deklarováno odstranění nedostatků dnešních příspěvkových organizací, kterých máme ve správě celkem devětadvacet, a to velmi rozdílného charakteru, od památkových až po ty bližší živému umění. Naše analýza jednoznačně ukázala, že po změně volají především regionální divadla, která ministerstvo kultury nespravuje. Je to otázka jejich podfinancování a vícezdrojového financování. Rozhodli jsme se nejít cestou tohoto zákona proto, že nám jednoznačně vychází, že to není správná cesta pro většinu našich příspěvkových organizací. Můžeme uvažovat o zákonu o Národním divadle, případně o zákonu, jímž by se ošetřila divadla, která vycházejí z bývalého zemského zřízení a která mají kategorii národních institucí, jako je Národní divadlo v Brně a Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Vyjmutí těchto divadel do zvláštního zákona by mohl být pilotní projekt, který jsem už projednával s vedením obou krajů i divadel a který by ukázal hlavní problémy i pozitiva tohoto řešení. Zatím se zdá, že vedení krajů i institucí to vítá. Pro většinu ostatních příspěvkových institucí jsou tu i jiné možnosti.

* Jaké konkrétně?

Legislativa už dnes umožňuje sdružené financování, ale především je tu možnost využívání Programu podpory profesionálních divadel a profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů. To je cesta, kterou se snažíme jít, protože nemůžeme plně ovlivnit situaci v příspěvkových organizacích jiných zřizovatelů. Program podpory je letos naplněn částkou 160 miliónů korun, což je výrazný nárůst proti loňským 90 miliónům.

* Jenže kraje krátí svůj příspěvek právě o částku, kterou subjekty získají z programu státní podpory. Nelze tuto částku vázat, aby nedošlo k jejímu krácení v rozpočtu organizací?

Víme o tom, že se to stává. A že je to špatně. Ale my nemůžeme hejtmany k něčemu vázat. Jednání ovšem probíhají. Při prvním setkání vlády s Asociací krajů po krajských volbách jsem deklaroval, že očekávám vyšší míru kooperace s hejtmany než v minulém období. Oni reagovali pozitivně, ale jsou na začátku svých mandátů. Další otázkou související s regiony jsou nevyhovující tarify pro odměňování v kultuře. Tomu by měla odpomoci probíhající novelizace nařízení vlády 564 z roku 2006 o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, což je v kompetenci ministerstva práce a sociálních věcí. Změna by měla platit od 1. července. Mělo by dojít ke snížení počtu platových tarifů z devíti na šest. To znamená, že i zaměstnanci kulturních příspěvkových organizací se posunou ze stupnice jedna na tři, což představuje růst platu o devět a půl procenta. V tuto chvíli probíhá meziresortní připomínkové řízení.

* Na jednání hejtmanů ale zazněla otázka, kde na toto navýšení vzít finance.

To není věc ministra kultury, ale celé vlády v čele s ministerstvem financí a já jsem i o této otázce s hejtmany jednal.

* Není ale věcí ministra kultury zasadit se o to, aby částka nutná k navýšení platů byla zřizovatelům poskytnuta?

To jistě ano. To je věcí kolektivní odpovědnosti vlády a je vysoká pravděpodobnost, že by se to mělo pozitivně vyřídit. Je to oprávněný požadavek a je projednáván se sociálními partnery.

* Dalším dlouhodobým úkolem vlády je zákon o ochraně památek, který platí od roku 1987. A k nové verzi zaznívají kritické hlasy, že nezajišťuje dostatečnou ochranu památek…

To musím jednoznačně odmítnout. Je to právní norma, kterou se podařilo po třiceti letech dostat do procesu tvorby. Zákon z roku 1987 odpovídal tehdejšímu uspořádání společnosti a neřešil třeba vlastnickou otázku, postavení místní samosprávy nebo mezinárodní právní normy. Nová verze obsahuje výraznou změnu ve prospěch vlastníků památek, řečeno lapidárně a laicky: aby nebyli vlastníci památek trestáni za to, že mají památku. Dosud nebyl zohledněn třeba zájem těch, kteří vlastní nikoli kulturní památku, ale objekt v památkové zóně. Takže stát, který má zájem na zvýšení památkové péče, musí nabízet i možnosti sanace památek. Ochrana památek není v žádném případě snižována, ale není možné, aby stát mohl o památce rozhodovat bez ohledu na názor samosprávy a vlastníků. Jedna skupina kritiků říká, že zákon je příliš liberální, druhá, že je příliš striktní. Jde o hledání zlaté střední cesty. Byl připravován a projednáván se všemi organizacemi, které se zabývají památkovou péčí, pracovali na něm opravdoví odborníci. Náměstek pro oblast památkové péče byl dlouholetým vedoucím pracovníkem Národního památkového ústavu a já sám jsem absolvoval řadu jednání, takže musím říci, že je to opravdu profesionálně připravené. V tuto chvíli je návrh zákona ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně, takže máme půl roku na to, aby prošel celým legislativním procesem. Vedle autorského zákona je to druhá stěžejní norma v legislativním procesu.

* Začátkem března jste zahajoval rekonstrukci Státní opery, na kterou se čekalo od konce loňské sezóny. Z jeviště jste vyjádřil přesvědčení, že rekonstrukce bude dokončena v květnu 2019. Je to reálný termín?

Sedmadvacet měsíců je reálná doba a všichni, včetně šéfa stavební firmy Hochtief, jež vyhrála konkurz na rekonstrukci, garantují její dodržení. Nemám tedy důvod k pochybnostem. Jsem rád, že vedení Národního divadla realizovalo náhradní provozní plán už od počátku této sezóny. Kdyby se s tím začalo až v tomto okamžiku, jistě by nastaly průtahy a prodlevy. Teď nic nebrání okamžitému zahájení rekonstrukce.

* Stále se objevují hlasy, že rekonstrukce směřuje k likvidaci Státní opery, že se do budovy opera nevrátí…

Nechápu, kdo a proč to stále opakuje, protože jak vedení Národního divadla, tak já osobně od začátku garantujeme, že tato varianta nebyla nikdy diskutovaná. Prostě to není pravda.

* Jak probíhá rekonstrukce pražského Národního muzea?

Velmi profesionálně a podle plánu. Momentálně probíhá architektonická soutěž na řešení expozic. Pravidelně stavbu navštěvuji, naposledy 24. ledna s premiérem Sobotkou. Nejsem odborník, ale jsem přesvědčený o profesionalitě i velké míře citlivosti prací. Architektonické prvky jsou chráněny před poškozením, fresky začínají vystupovat ve své neorenesanční kráse, probíhají práce na figurální výzdobě. Vše se děje pod přísnou kontrolou památkové péče. Zvykli jsme si vnímat budovu jako pochmurně začernalou, ale vrátí se jí původní písková barva. Jsem hrdý na naše odborníky i na to, jak odpovědně k rekonstrukci přistupují. Věřím, že dvě perly neorenesanční architektury, Státní opera a Národní muzeum, pozitivně promění tvář metropole.

* Zůstane budova bývalého Federálního shromáždění Národnímu muzeu?

Pokud jsem dobře informován, tak vedení a správa Národního muzea zůstane i po rekonstrukci v té budově, čímž se výrazně rozšíří expoziční plochy určené veřejnosti.

* Najdou se finance i na rekonstrukci Veletržního paláce? Ředitel Národní galerie Jiří Fajt stále hovoří o podfinancování NG…

Jsme v úzkém kontaktu a jeho názory bych nazval konstruktivní kritikou. Národní galerie je jednou z našich prestižních příspěvkových organizací, vykazuje excelentní práci a jsem přesvědčen, že trend postupovat od zaprášených regálů do centra života je vnímán ze strany veřejnosti velmi pozitivně. Ministerstvo kultury jí letos navýšilo rozpočet na 300 miliónů, od roku 2013 se příspěvek na provoz zvýšil o 20 miliónů, to je o více než osm procent. Podařilo se to i díky pochopení napříč politickým spektrem v Poslanecké sněmovně. Umím si představit, že by se využilo i mnohem víc peněz. Ale musíme se pohybovat v mantinelech reálných možností. I tak se Národní galerii daří vytvářet kvalitní službu veřejnosti. V případě Veletržního paláce se připravuje architektonická soutěž na obnovu této mimořádné stavby z dvacátých let, jež by po rekonstrukci měla ještě lépe sloužit svému účelu jako jeden z paláců v komplexu Národní galerie.

* Zapojí se ministerstvo kultury do vybudování prostoru pro Muchovu Slovanskou epopej nebo je to úkol hlavního města Prahy?

Tato záležitost se rozhodně bude týkat jak státu, tak města a jistě i soukromých sponzorů. Přál bych si, aby se nám podařilo vybudovat něco podobného jako na výstavě Slovanské epopeje v Tokiu, kde jsem poprvé viděl plátna vystoupit v celé mohutnosti, dokonale umístěná a nasvícená. Projekt je ve fázi úvah a plánů a věřím, že se ho podaří zrealizovat. Jistě ne už v tomto volebním období, ale je to úkol, k němuž se musíme postavit.

* To jsou projekty velmi nákladné. Kde na ně získat finance?

Od roku 2014, kdy jsem nastoupil do funkce, se mi podařilo navýšit rozpočet o 43,15 procenta, z původních 8,7 na 12,7 miliardy. Když jsem na ministerstvu kultury pracoval před deseti lety, byla situace velmi tristní. Tehdy například Národní památkový ústav hospodařil se 400 milióny korun. V letošním roce to jsou čtyři miliardy. Velká část je z národních, zbytek z evropských zdrojů. V roce 2005 byl rozpočet Státního fondu kinematografie 58 miliónů korun, letos je to jedna miliarda 200 miliónů. Z hlubokého propadu se vracíme tam, kam patříme.

* Kdy myslíte, že se podaří dosáhnout na tolikrát skloňované jedno procento z rozpočtu na kulturu?

V roce 2013, než jsem nastoupil na ministerstvo kultury, činil rozpočet 0,76 procenta. Nyní jsme na 0,96 až 0,97 procenta, takže se jednoho procenta téměř dotýkáme. Nepochybuji o tom, že rozpočet na rok 2018 už dosáhne výše čistého jednoho procenta.

* To je ale částka, která zahrnuje i náklady na církve…

Samozřejmě, tyto finance jsou součástí rozpočtu ministerstva kultury a nelze je oddělovat. Kam jinam by měly náležet? Zhruba 44 procent památkových objektů je sakrálního charakteru.

* Bolestí živého umění je neustálé snižování objemu financí v grantovém systému. Na ministerstvo kultury míří soustavná kritika z řad umělců…

Je věčný problém, že stávající finanční prostředky nestačí na všechny žádosti, které přicházejí. Na druhou stranu se neustále snažíme o to, aby rozpočet rostl, což se daří. A věci, které jsou v kategorii mimořádnosti, se snažíme dodatečně sanovat.

* Máte na mysli třeba dvě koncertní provedení Dona Giovanniho pod taktovkou Plácida Dominga? Ministerstvo podpoří tento projekt vysokou částkou, i když ho hudební grantová komise nedoporučila. Proč?

To je finální odpovědnost ministra kultury. Tento mimořádný projekt zohlední 230. výročí napsání Dona Giovanniho právě pro Prahu. Myslím, že v tomto případě litera nemůže ubíjet ducha. Tento projekt je skutečně v kategorii unikátnosti.

* A nejdou finance na tyto projekty na úkor grantového programu?

To rozhodně ne. Jde o mimořádné věci, které přicházejí. Zaplaťpánbůh za ně, protože Prahu posunují tam, kam patří.

* Co vás jako ministra kultury nejvíc oslovilo v posledním roce?

Bylo to představení Audience u královny činohry Národního divadla s výborným výkonem Ivy Janžurové. Tento zážitek mi dal hodně i jako aktivnímu politikovi. Dále bych zmínil romské filmy režiséra Petra Václava. Za problémy spojenými s romskou komunitou zaniká totiž i to, že devadesát procent Romů z Čech a Moravy bylo v době druhé světové války vyvražděno. A když navštěvuji v romském muzeu v Brně výstavy jako Romský šperk, uvědomuji si, jak málo o této velké kultuře víme. Oslovily mě i filmy Lída Baarová a Masaryk, protože uměleckou cestou ukazují osobnosti našich moderních dějin. Zážitkem byla i premiéra Dvořákovy Rusalky v Metropolitní opeře v New Yorku.

* Máte tedy pocit, že je o českou kulturu ve světě zájem?

To není pocit, ale fakt, se kterým se neustále setkávám. Česká kultura je velmi významným vývozním artiklem, o který je ve světě obrovský zájem. Ke zmíněným zážitkům bych přidal i vystoupení České filharmonie v Carnegie Hall. Byl jsem skutečně hrdý na to, že tak kvalitní hudební těleso reprezentuje českou kulturu na tak vysoké úrovni. Překvapuje mě, kolik se toho o české kultuře ve světě ví. Musím přiznat, že bych nebyl schopen okamžitě vyjmenovat ani jednoho japonského skladatele nebo spisovatele, zatímco při setkání se zástupci japonských kulturních institucí v Tokiu byla běžně zmiňována Janáčkova, Smetanova i Dvořákova díla, stejně jako třeba dílo Alfonse Muchy. Naše filmy se uplatňují na festivalech v Cannes, Berlíně, Torontu, navazujeme kontakty s tokijským filmovým festivalem. Jsme vnímáni jako kulturní velmoc a máme být na co hrdí.

* Mluvíte o kulturním dědictví minulosti. O to víc je třeba podporovat živé umění, abychom se měli čím chlubit i v budoucnosti…

Jistě. Třeba v oblasti kinematografie se to podařilo systémově vyřešit. Nyní je garantováno 800 miliónů na filmové pobídky, 400 miliónů na podporu českého filmu. Ze svých návštěv filmových festivalů vím, že je toto vnímáno velmi pozitivně. Podobně je tomu s podporou literatury. V roce 2012 byl celkový objem financí na literaturu kolem 33 miliónů, letos 49 miliónů a výhled na příští rok je více než 59 miliónů. To je růst o zhruba 80 procent. Navýšení prostředků souvisí i s tím, že Česká republika bude hlavní zemí na mezinárodním knižním veletrhu v Lipsku 2019.


kategorie Z médií