KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2016 Můžu si dovolit víc
Zpět

Můžu si dovolit víc

Přidáno 23. 5. 2016 tiskové oddělení
23.5.2016 Respekt Kateřina Šafaříková
S ministrem kultury a bývalým knězem Danielem Hermanem o tom, co mu přinesl světský život, s kým se nejvíc kamarádí a proč má potřebu nehladit po srsti.

* Už desátým rokem žijete světským životem, v roce 2007 jste coby katolický kněz požádal o uvolnění ze služebních závazků. Přinesla vám laicizace to, kvůli čemu jste o ni požádal?

Duchovní služba má určité nároky mimo jiné na osobní život a já jsem cítil, že není v úplné rezonanci s mým vnitřním nastavením. A protože si duchovní služby velmi považuji, nechtěl jsem být neupřímný. Proto jsem po konzultaci s kardinálem Vlkem, mým bývalým šéfem, požádal apoštolský stolec o uvolnění. A jestli mi to přineslo, co přinést mělo? Řeknu to takto: Mezi těmi, koho pouštím do své osobní bubliny, je i žena. Nemohu tedy říci, že bych byl po této stránce nešťastný.

* Jak vaše bývalé kněžství berou kolegové z vlády? Oslovil vás někdo z nich, že by se chtěl u vás vyzpovídat?

Pokud bychom vzali zpověď jako svátost smíření, tak to ne. V přeneseném smyslu slova je to tak, že někteří kolegové si ke mně takovou cestu našli. Jsou to ovšem věci osobní, takže je nebudu specifikovat ani říkat, s kým mluvím. Ale mohu říct, že takové rozhovory s některými lidmi z vlády vedu a netýkají se rozpočtu. Vážím si toho. Je to docela zavazující důvěra.

* Před týdnem jste jako první člen české vlády navštívil sudetoněmecký sjezd, předtím jste se postavil na stranu protičínských demonstrantů, navštívil jste opakovaně Krále Šumavy Josefa Hasila, který za komunismu převáděl lidi na Západ. Proč máte potřebu tyhle věci dělat?
 
            Pro každou vámi zmíněnou věc bych našel konkrétní důvod. Například v případě sudetských Němců byl nejvyšší čas, aby nějaké takové gesto od české vlády přišlo, poté co oni učinili krok směrem k nám, když ze svých stanov odstranili veškeré majetkové nároky ve vztahu k České republice. V obecnější rovině jde o kontinuitu mého života. Část mojí rodiny zemřela v koncentračních táborech, další část tvrdě pronásledovali komunisté a já si velmi vážím lidí, kteří si dokázali v době útlaku – ať komunistického, nacistického či za jiné konstelace – zachovat vztyčenou hlavu, kdo odpustili, kdo se vyrovnali se svojí minulostí. Chci s těmito lidmi mluvit, chci si je připomínat, dělal jsem to tak vždycky. To, že jsem nyní ministrem kultury, neznamená, že budu měnit svoje priority.
 
* Pro řadu lidí jde ale o zbytečné otevírání minulosti s Německem, v případě protičínských demonstrantů zase o poškozování obchodních vztahů s Čínou a Josefa Hasila část veřejnosti stále považuje za zločince, neboť zastřelil několik pohraničníků. To vám nevadí?
 
Protože to pokládám za správné. Nebudu populistou.
 
....
 

Dávám přednost svědomí

*Tato vláda prohlásila, že se pokusí vypořádat s vepřínem na místě bývalého romského tábora v Letech u Písku a vy jste byl spolu s ministrem pro lidská práva Jiřím Dienstbierem pověřen premiérem jednat s akcionáři o vyplacení vepřína. Proč se po dvou a půl roku od voleb nic neděje?

Nemáte pravdu, děje se. Jen to neinzerujeme. Jednáme a docela intenzivně. Já osobně jsem byl u pěti šesti kol a vůle dohodnout se tam je, na obou stranách. Což už je změna, dosud tam vůle nebyla. Samotným těm akcionářům není rozruch okolo vepřína příjemný. Jen na případném vyplacení samozřejmě nechtějí prodělat.

* Vázne dohoda na ceně, když je vůle na obou stranách?

Když to hodně zjednodušíme, je to tak. Ale je to skutečně velké zjednodušení, protože na stůl ještě nebyla položena žádná částka. Představy se zatím liší v řádech.

* V řádech? To znamená, že vláda nabízí například desítky milionů a firma žádá stovky?

Ano v řádech, protože se liší náhledy na to, co všechno má výkupní cena zahrnovat a odrážet. Víc konkrétní ale nemůžu být, zatím nemám oprávnění to zveřejňovat. Teď se teprve dělají posudky výkupu a zároveň se zvažuje víc variant, jak se s vepřínem vypořádat. Protože kromě vyplacení akcionářů je možné na náklady státu postavit někde jinde novou farmu.

* Souhlasí s vyplacením vepřína Andrej Babiš, který sedí na penězích ve vládě?

My jsme to zatím na vládě neprojednávali. V téhle fázi ještě vůbec nejsme. Zatím jsme to řešili vždycky jen v kruhu pan ministr Dienstbier, já a zástupci akciové společnosti.

* Ani neformálně jste o tom s Babišem nemluvili? Jeho názor je přece klíčový.

Jednou jsem to nadnesl a pan Babiš vyjádřil předběžné pochopení pro to, že vepřín na tom místě musíme zrušit. Ale není to ani ve fázi, že bychom si neformálně sedli nad konkrétní cifrou. Teď čekáme na zpracování těch několika variant řešení a další se bude odvíjet od toho.
...

 Jsem víc František, ale kvóty ne. Ve vedení katolické církve probíhá spor mezi „vítači“ a „odmítači“ uprchlíků.

* Papež František opakovaně vyzval farnosti k přijímání syrských běženců, naproti tomu český kardinál Dominik Duka odsoudil „kulturu vítání“ jako bezpečnostní riziko a varuje před přílivem cizích elementů do českého prostředí. Kde názorově stojíte vy?

Já rozumím oběma úhlům pohledu. Podle mého názoru je nutné ctít a praktikovat princip solidarity. Jestliže jsou lidé ochotni obětovat životy své a svých nejbližších, aby se dostali z nějaké situace, potom ta situace musí být tak strašná, že i tato, děsivá, alternativa cesty přes moře je pořád ještě méně děsivá než to, z čeho odcházejí.

* Mezi uprchlíky do Evropy přišli i islámští fundamentalisté. Vy v tom nevidíte riziko?

Ta rizika, ti radikálové nepřijeli podle různých analýz a zpráv na těch vratkých bárkách, ale přiletěli v drtivé většině v byznys třídách letadel. Každopádně nic z toho nás nesmí vyvést z principu solidarity. A argumentovat tím, že hájíme křesťanské hodnoty, když se budeme chovat nekřesťansky, mi přijde jako nonsens.

* Co znamená chovat se nekřesťansky?

Uzavřít brány Evropy. Protože to první je: miluj bližního svého jako sebe samého bez ohledu, zda je to křesťan, muslim, žid, buddhista či kdokoli jiný. Je to člověk v nouzi.

* Chová se kardinál Duka nekřesťansky?

Já jsem o tom s panem kardinálem nemluvil, a nechci to proto hodnotit. Vycházím jen z toho, co jsem četl. Můj postoj je spíš postoj otevřenosti, a jsem tedy blíž papeži Františkovi. Na druhou stranu není možné otevřít brány Evropy komukoli. Musí to podléhat naší kontrole a teď myslím naší evropské, mezinárodní.
...


Žito 44 forever

* Přátelíte se s policistou Jiřím Komorousem a s Danielem Landou a obou se zastáváte. Jiří Komorous byl členem KSČ a žádal o vstup do StB, Daniel Landa zpíval ve skinheadské kapele Orlík. Proč máte zapotřebí je veřejně obhajovat, když zavdávání si s komunismem a s rasismem jinak odsuzujete?

Protože je znám, oba. Každý z nás je člověk, který se vyvíjí. Jsme na cestě a já jsem poznal celou řadu lidí, kteří ve svém životě, ostatně včetně mě, přehodnotili určité postoje. A já si opravdu vážím lidí, kteří to dokážou přiznat, což oba udělali. Daniel si například prošel obdobím, kdy Orlík byl jeho formou protestu proti komunistickému režimu.

* Skladbu Orlíku se slovy „Kdo nám to sem z palmy spad? Černý oči, černý tělo, to není můj kamarád“ anebo Bílej jezdec zpíval Daniel Landa v devadesátých letech, tehdy už nešlo o protest proti komunismu.

Vím. Ale vycházelo to z toho, že se on snažil nějakým způsobem tomu režimu postavit. Aspoň takto mi to říkal a já mu rozumím, byť moje forma protestu byla jiná. Za tu jeho jej ale neodsuzuji. U Jiřího Komorouse je to totéž. Známe se léta, poznal jsem ho v různých situacích a věřím mu, že jeho žádost o vstup do StB nebyla vedena vírou v komunistický režim.

* Proč ale máte zapotřebí se s nimi veřejně identifikovat i v křesle ministra kultury a zaštiťovat třeba jejich potápěčské kejkle se žraloky jako v případě Daniela Landy?

Nepovažuji to za nějaký problém. Já přátele neměním podle toho, na jaké židli zrovna sedím. A znovu říkám, Daniel je můj kamarád.

* Jedna z vašich vládních priorit byla stabilizovat Národní galerii. Dát jí nového šéfa – což se jmenováním Jiřího Fajta stalo – a navýšit její rozpočet. Ten je stále jen okolo tří set milionů korun, což neumožňuje uspořádat bez mecenášů žádnou světovější výstavu typu nedávného přivezení soch Aj Wej-weje ani opravit Veletržní palác. Proč se tohle nedaří?

Snažím se o to navýšení, jak to jen jde. Podařilo se mi tu křivku otočit, stoupáme. Jsem však vázán rozhodnutím vlády ve věci státního rozpočtu a víc než jednat dělat nemůžu. Uvědomuji si, že oprava Národní galerie je priorita a jednám o tom velmi intenzivně s ministrem Babišem.
...

Plné znění rozhovoru si přečtěte v Respektu 23. 5. 2016.

kategorie Z médií