KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2015 Michaela Šojdrová: Společnost by si měla maminek více vážit
Zpět

Michaela Šojdrová: Společnost by si měla maminek více vážit

Přidáno 29. 6. 2015 tiskové oddělení
26.6.2015 euractiv.cz
Česká společnost si dostatečně neváží matek, které zůstávají s dětmi doma. „Hodnota mateřství a rodičovství není v České republice doceněná,“ říká v rozhovoru pro EurActiv europoslanykně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL/EPP). ČR by proto neměla zahálet a měla by začít pracovat na změnách, například pomoct matkám s opětovným návratem do práce. Inspiraci, jak to nejlépe provést, lze podle Šojdrové najít v jiných státech v Evropě.

Rozhovor vzniká při příležitosti konání mezinárodní konference, která se bude věnovat problematice slaďování rodinného a profesního života. Proč je to téma pro politiky?

Politickým tématem se to stává ve chvíli, kdy se společnosti nedaří zvrátit demografický trend, v němž klesá porodnost. Tlak na rodiče je už tak velký, že ženy založení rodiny odkládají, nebo se rozhodnou, že děti nebudou mít vůbec. Věk pro porodu prvního dítěte postupně roste, v roce 1985 byl průměrný věk 24 let, zatímco dnes první dítě žena porodí v průměru ve 29 letech a mnohdy už další dítě nemá. Ano, mít či nemít dítě je osobní věc, ale společnost to musí řešit z pragmatických důvodů. Musí si říct, že jako národ nechce, abychom vymírali. Navíc v některých zemích je vidět, že se s tím úspěšné bojovat dá, a nemám na mysli migraci, o které se hovořilo v tom smyslu, že má potenciál velký výpadek porodnosti nahradit.

Společnost nesmí zůstat lhostejná také k tomu, že se stále častěji děti rodí v rodině, kde je pouze jeden rodič. Děti jsou tak ochuzeny o to žít v rodině s oběma rodiči. Není to jen výchovný problém, ale i finanční. Je velký rozdíl v tom, jestli je dítě vychováváno jedním rodičem, nebo dvěma.

Proč by se tento problém měl řešit na evropské úrovni? EU má v této oblasti přece omezené pravomoci a nemůže tu například přijímat legislativu.

Regulací to řešit nejde, avšak na druhou stranu EU má nástroje, kterými může motivovat členské země k nějakým aktivitám. Můj osobní názor je, že EU by měla pomáhat především tím, že bude zprostředkovávat výměnu dobrých zkušeností. Měla by v první řadě zmapovat, jaká je porodnost a situace rodin v jednotlivých státech, a také to, jak k tomu vlády přistupují.

Důležité jsou také evropské fondy, z nichž lze investovat prostředky například do potřebných zařízení pro předškolní péči o děti. V České republice takový program pro děti mladší tří let není. Maminka se třeba chce vrátit do zaměstnání a zaměstnavatel jí drží místo, ale nejde to, protože matka nemá, kdo by se jí o dítě postaral.

Když hovořím o investicích do péče, tak nemám na mysli pouze dostavbu budov, ale i rozšiřování personálních kapacit, učitelek a pečovatelek, v těchto zařízeních. Dbát se musí také na kvalitu péče. To bych obzvlášť zdůraznila.
 

Neměli bychom nikoho nutit, maminky by měly mít na výběr

Jaké země byste dala České republice za příklad? Často bývá zmiňována Francie a skandinávské země…

Je pravda, že Francie i skandinávské země mají politiku, která ženám pomáhá a počet dětí tu je skutečně vyšší. Na druhou stranu se ale ve Skandinávii hodně dětí rodí do rodiny pouze s jedním rodičem, tedy mimo manželství. Je to samozřejmě věc kultury, ale k tomu se musí také přihlížet.

Ve střední Evropě bych poukázala na zajímavý model Rakouska, který se vyznačuje silnou podporou rodin a také tím, že tu není tak velký tlak na rychlý návrat maminek do práce, jako je tomu třeba ve zmiňované Francii. Upřímně řečeno, nejsem nakloněná tomu, abychom někoho nutili, aby šel ihned po mateřské do práce. Moc bych si přála, aby maminky v ČR měly na výběr a mohly se samy rozhodnout, co udělají. Zatím to nefunguje. Rakouský model bych vyzdvihla také proto, že tu fungují flexibilní úvazky a je tam podpora zaměstnavatele.

Několikrát jsme tu zmiňovaly situaci v České republice. Evropská komise zemi dlouhodobě vyčítá, že neodstraňuje bariéry, které brání ženám-matkám v opětovném vstupu na trh práce. V této souvislosti se hovoří o nedostatku dostupných služeb v oblasti péče o děti a omezené využívání pružné pracovní doby. Kde vidíte problém Vy?

Situaci v ČR hodnotím velmi špatně. Když jsem slyšela, že vláda chce navrhnout kurzarbeit (firmy, kterým dočasně poklesne objem zakázek, neztratí své zaměstnance, protože jejich mzdy doplatí stát; pozn.red.), tak mi není jasné, proč raději v dnešní době neřeší podporu zaměstnavatelů, kteří chtějí zaměstnat na zkrácený úvazek maminky s malými dětmi. Zaměstnavatele je potřeba motivovat, aby se jim zaměstnávání matek vyplatilo.

S využíváním těchto opatření mám osobní zkušenosti. Když jsem pracovala jako ředitelka odboru ve státní správě, měla jsem tam dvě maminky s dětmi ve věku od tří do pěti let. Jeden den v týdnu pracovaly z domova a měly také flexibilní pracovní dobu. Mohly odejít, jak potřebovaly, ale čas si nahradily a práci odevzdávaly kvalitní. Fungovalo to. Když jsem jim takto vyšla vstříc, tak mi to vracely velkým nasazením.

S tím souvisí další věc. Když jsou ženy dlouhou dobu doma s dětmi, pozapomenou jazyky a celou řadu dalších profesních dovedností. Za ty roky došlo navíc k dalším změnám, třeba v technologickém vývoji, a také pokročila legislativa. Na začátku rozhovoru jsme hovořily o tom, kde může EU pomoct. Myslím, že i tady. V Evropském parlamentu se proto snažím prosadit pilotní projekt, který by finančně podpořil zaměstnavatele, aby nabídli maminkám po mateřské dovolené zapracování a různé vzdělávací kurzy. Věřím, že by to mělo pomoci zaměstnavatelům v jejich ochotě zaměstnávat mladé maminky. 

Co dalšího by České republice pomohlo?

Společnost by v první řadě měla nahlas říct, že si maminek váží. Hodnota mateřství a rodičovství totiž není v České republice dostatečně doceněná. Už jen tím, že se doba péče o děti nazývá dovolenou, je značně zavádějící. O žádnou dovolenou se přece nejedná. Pomoct by do značně míry mohlo také zvýhodnění v rámci penzijního pojištění, které vláda v ČR připravuje.

Změnit by se měl i přístup k finananční podpoře rodin. Ta by měla být vyšší u rodin, které jsou aktivní, pečují o děti a pracují. Je daleko lepší a méně zneužitelné, když má tato podpora formu daňového zvýhodnění.  V České republice to již využíváme, ale odpočet by měl být vyšší.
 

Společnost není na povinnou otcovskou dovolenou připravená

Jaký máte názor na zavedení otcovské dovolené?

Myslím si, že je to potřeba, ale nedá se nařídit. V tom se liším od paní ministryně Marksové, která ji chtěla zavést povinně. Společnost na takový krok ještě není zralá a vzbudilo by to zbytečný odpor. Důležité je, aby do toho tatínkové šli dobrovolně a nikdo je nenutil.

U nás se do sdílené rodičovské zapojuje jen symbolické procento, asi 1,6 % mužů. Ti, co to absolvují, ale mají dobré zkušenosti a doporučují to. Jsem přesvědčena, že by to určitě byla cesta, jak alespoň některým maminkám umožnit, aby se vrátily do své profese a necítily marnost svého vzdělání.

Dnes pořádáte v Senátu mezinárodní konferenci věnovanou slaďování rodinného a profesního života. Pozvání přijala také česká eurokomisařka Věra Jourová. Jak EurActiv v minulosti informoval, Evropská komise s největší pravděpodobností v nejbližší době stáhne kontroverzní směrnici o mateřské dovolené, na jejíž podobě se unijní instituce nedokáží již sedm let shodnout, a nahradí ji komplexnějším přístupem. Co od vystoupení komisařky Jourové očekáváte?

Uvidíme, s čím dnes paní komisařka přijde. Určitě nám přiblíží své představy o řešení. Moc se těším, že budeme mít příležitost se k tomu vyjádřit. Neočekávám, že by se konference nesla v konfrontačním duchu, s paní komisařkou chceme vést dialog a sdělit jí naše postoje. Kolegyně z Evropského parlamentu, které dnes také vystoupí, chtějí, aby byla Komise úspěšná a našla nějaké dobré řešení.

Jak by takové řešení mělo vypadat?

Je v první řadě potřeba respektovat roli Komise a členských států. Jak už jsem říkala, Komise by podle mého názoru neměla v této oblasti zasahovat do kompetencí členských zemí a měla by je nechat, aby se samy rozhodly, jaká bude délka jejich mateřské a rodičovské dovolené. O potřebě zmapování aktuálního stavu v jednotlivých zemích, pozitivní motivaci a pomoc s financováním programů předškolní péče jsem již mluvila.

Prostor pro legislativní návrh ze strany Komise bych viděla v podpoře flexibilních forem práce a úvazků.  Rodiče malých dětí ve věku do 3 let, by měli mít nárok na zkrácený úvazek. A nemusí se nutně jednat o ženu, zkrátka o rodiče pečujícího o dítě. Stát by měl mít pro soukromé firmy motivační nástroj například ve formě daňového zvýhodnění.  


kategorie Z médií