KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2014 Válečnické kategorie nemám v oblibě
Zpět

Válečnické kategorie nemám v oblibě

Přidáno 27. 1. 2014 tiskové oddělení
25.1.2014 Lidové noviny Strana 11 Rozhovor; Jana Machalická 

Budoucí ministr kultury Daniel Herman je zastáncem klidných řešení: nemá rád řvaní a chce problémy a konflikty řešit komunikací.
První věc, kterou hodlá Daniel Herman jako ministr řešit, je Národní galerie, zatím ale odmítá říct, zda jmenuje designovaného ředitele Jiřího Fajta. Nechce nic bourat, nemá prý připravené žádné odvolávací dekrety.
 
* LN O ministerstvu kultury se zpravidla rozhoduje, až když už jsou ta ostatní rozebraná, a jako silový resort ho nikdo nevnímá. Tentokrát se brzo rýsovalo, která strana se ho ujme, i personální obsazení, ale to nejspíš souvisí s církevními restitucemi. Jak se dá pozvednout prestiž kultury, a to nejenom u veřejnosti, ale i u ostatních politiků?
 
Záleží na tom, co chápeme silovým resortem. Když to vezmeme ekonomicky, tak finance nebo vnitro jsou silnější. Co se ale týká významu a vlivu na společnost, tak určitě nebudu přehánět, když vyslovím domněnku, že kultura je jedním z nejdůležitějších resortů, protože zasahuje vrstvu lidí, kteří tvoří veřejné mínění. Podle mého názoru v tom hraje velkou roli padesát let totality, které máme za sebou. Můžeme říct, že už je to historie a že nemá cenu se k tomu vracet. Když ale sečteme dobu nacistické a komunistické totality, tak máme za sebou jen polovinu té doby v demokracii. A těžko předpokládat, že renesance hodnot bude trvat kratší dobu než její devastace. Strom roste sto let, ale porazí se za pár minut. Destruovat něco je snazší, než to obnovovat.
 
* LN A jak tedy konkrétně hodláte postupovat?
 
Je nutné přesvědčovat. A to mohou jen přesvědčení. Kultura je integrální součástí života a to kultivované niveau naší společnosti je třeba znovu obnovit. A to trvá. Na tom je třeba spolupracovat s dalšími přesvědčenými lidmi, a to jsou hlavně lidé z umělecké sféry.
 
* LN To je rajská hudba, ale i vaši předchůdci hovořili o navýšení rozpočtu, rozcvičovali si na to svaly, ale tváří v tvář realitě a ministerstvu financí se jejich bohulibé záměry rozplynuly. Myslíte, že vám se to nestane, a jak chcete získat peníze pro svůj resort?
 
KDU-ČSL už v předvolebním období deklarovala, že na kulturu má být věnováno jedno procento z rozpočtu. A to se podařilo včlenit do koaliční dohody, což je dobré znamení. Na druhou stranu papír snese všechno, to také víme. V minulosti jsme se dostali asi nejblíž této hladině v době, kdy byl ministrem Václav Jehlička také za KDU-ČSL, tehdy to bylo zhruba 0,9 procenta. Prostě možné to je a je třeba na tom pracovat. Asi vám tady nebudu sypat z rukávu konkrétní recepty, ale sama jste jmenovala ministerstvo financí, které rozhoduje. Čili je nutné tam získat přesvědčené partnery a na tom už pracuji. Pak jsou tady mimorozpočtové zdroje, a pokud je mi známo, tak nebyly dobře využívané. Existuje možnost získat evropské fondy, norské fondy, švýcarské fondy. Další, třetí složkou, která se v oblasti živého umění stále víc projevuje, je mecenášství. Spolupráce soukromého a veřejného sektoru je trend budoucnosti.
 
* LN A co přerozdělování financí přímo v samotném úřadě? Budete usilovat o zásadní evaluaci?
 
Já se neodvažuji od stolu hodnotit, co je špatně. Zhodnocení současného stavu je ale nutné a požádal jsem některé lidi, aby se na to podívali. Ale určitě zde nechci vynášet zdrcující kritiky svých předchůdců.
 
* LN To je ale problematika, která se zdaleka netýká posledních ministrů. Jde například o kofinancování projektů z vázaných prostředků z Evropské unie. Jsou to často nesmyslné akce v regionech se sporným využitím. Třeba jako mezinárodní taneční centrum ve Valticích. Co si o tom myslíte?
 
Vím, že s evropskými fondy se nehospodaří nejlépe, a proto to pokládám za jednu z věcí, které je třeba se věnovat. Teď ale nechci komentovat jednotlivé projekty, musím se s tím vším nejdřív seznámit.
 
* LN Budete prosazovat daňové asignace?
 
Daňové asignace by znamenaly zásah do daňového systému. Vím, že tato praxe existuje v řadě evropských zemí, je určitě dobré se s tímto modelem obeznámit, ale nemyslím si, že je to program pro nejbližší období v České republice.
 
* LN Každoročně se ale snižují peníze v grantovém systému. Scénář je stále stejný: zástupci živého umění začnou řvát a poté se zázračně najdou peníze. Tento princip funguje roky. Není to trapné a nedůstojné?
 
Především já jsem týmový hráč, a jestli něco nemám rád, tak je to centralismus. Ctím princip subsidiarity. To znamená, že chci nejprve postavit fungující silný tým svých spolupracovníků. Vítám možnosti konzultace s institutem IDEA profesora Švejnara, s kterým jsem spolupracoval řadu let jako vedoucí jeho kanceláře. Díky tomu můžu věci předkládat odborníkům, například z CERGE-EI, z nichž mnozí byli i členy NERV. Říkáte, že umělci a zástupci živého umění začnou řvát, ale to už je krajní moment.
 
* LN Jenže ono už nic jiného nezbývá, vždyť jde o existenci důležitých projektů.
 
Právě této fázi chci předcházet. Myslím si, že je třeba hodně komunikovat. Já už jsem s tím začal. Scházím se se zástupci různých segmentů živého umění. V minulosti se ne vždy doceňoval význam komunikace. Tu je nutné pěstovat, protože se tak může najít řešení problémů dřív, než se začne tzv. řvát. Já řvaní nemám rád, to většinou nastupuje, když docházejí argumenty. Chápu, že umělecká scéna je emotivní, ale já jsem zastáncem klidných řešení. To je moje přesvědčení, můj naturel. S tím se také snažím do složitých jednání vstupovat a třeba v Ústavu pro studium totalitních režimů, který byl hodně neklidnou scénou, se mi to podařilo. Doufám, že se mi to podaří i na kultuře.
 
* LN Minové pole jsou i příspěvkové organizace. Máte už představu, co podniknete s Národní galerií, která přežívá v provizoriu?
 
Myslím si, že prodlužování provizoria není dobré, že je třeba, aby byl přehledný plán do budoucnosti, kontinuita, aby se dalo něco plánovat, nějaké kroky. Tím neříkám, že ten stav, který je, je způsobený něčí zlou vůlí, prostě je to tak.
 
* LN Já bych vám oponovala, zlé vůle tam bylo víc než dost.
 
Nechci to hodnotit, ani jsem nebyl u posledního jednání mezi Jiřím Balvínem a Jiřím Fajtem. Definitivní řešení se musí najít co nejdříve, a jakmile budu jmenován, hodlám se tím zabývat. Vážím si přístupu pověřeného ředitele Víta Vlnase, není to pro něj úplně komfortní situace a je nutné najít cestu, která by nebyla vítězstvím jednoho proti druhému, ale výsledkem společného konsenzu.
 
* LN Usilujete tedy o něco na způsob kolektivního vedení, jak jste údajně prohlásil?
 
To jsem nikdy neprohlásil. Kolektivní vedení není možné. Já jsem zastáncem systému subsidiarity, to ovšem znamená, že každý musí mít jasně své pravomoci dané a v jejich rámci se musí pohybovat.
 
* LN Jmenovaným ředitelem je ale Jiří Fajt. Uvedete ho do funkce, nebo ne?
 
Já sám ještě nejsem jmenovaným ministrem. Nechci říkat definitivní personální odpovědi, protože je to těžké. Určitě je to jeden z vážných kandidátů, který má za sebou jistou historii, mezinárodní rozhled a renomé. Je třeba ty věci zhodnotit, podívat se na ně a najít řešení, které bude nejlepší.
 
* LN A co s dalšími příspěvkovými organizacemi? Co třeba Národní muzeum, kde už je také jeden ředitel velmi dlouho. Nehybnost v těchto institucích nikomu neprospívá.
 
Já se také pohybuji na veřejné scéně delší dobu, a tudíž jsem se setkal s různými lidmi v různých pozicích. Národní muzeum teď prochází zatěžkávací zkouškou velké rekonstrukce. S panem ředitelem Lukešem se znám řadu let, byl dokonce členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů, jeden z těch, kteří rezignovali poté, co mě vloni na jaře odvolali. Takže to pro mě není neznámý člověk. Já z principu nejsem přítelem revolucí, většinou nic dobrého nepřinesly. Myslím si, že je dobré se nejprve seznámit s věcmi, komunikovat s těmi, kteří mají odpovědnost za to, co dělají. A ve spolupráci s nimi hledat, jak stav zlepšit. Já rozhodně nepřicházím s vizí všechno zbourat.
 
* LN Tak jsem to ani nemyslela, ale u nás je takový zvyk, že být ředitelem deset, patnáct let žádná míra. Anebo rovnou navždy. Přece i pro manažery je osvěžující, když se posunou jinam. Tenhle systém by přece měl mít pravidla.
 
To s vámi souhlasím, ale určitě by se to mělo hledat v dialogu. Ale jak jsem naznačil, nemám už připravené odvolávací dekrety. Tak to opravdu není můj styl.
 
* LNA církevní otázky? Nepřipadá vám, že jejich začlenění pod ministerstvem kultury je reziduum komunismu?
 
Nepřipadá. Vysoké procento památek je sakrálního charakteru a logiku to má. Nevidím to jako problém, standardy jsou nastavené, a budu-li pověřen touto službou, jsem rád, že přichází ve chvíli, kdy kámen, který na vztahu státu a církví ležel dlouhá desetiletí, je odvalen.
 
* LN Vaši koaliční partneři ale mají řadu výhrad.
 
Pokud naši koaliční partneři mají nějaké otevřené otázky, tak už zasedli k jednacímu stolu se zástupci církví. Když spolu lidé mluví, je to lepší, než když spolu nemluví. Pokud dojdou k férové dohodě a modifikaci, KDU-ČSL rozhodně nebude mít zájem ji jakkoli blokovat, ale pro nás je to věc uzavřená.
 
* LN Různé instituce a podniky se vzpírají vydat to či ono, například Národní galerie. Jak se k tomu budete stavět?
 
Nejde o to, jestli někdo chce něco vydat, nebo ne, platí zákon a o sporných otázkách rozhoduje soud. Všechno musí být transparentní. Předpokládám, že si nikdo, ani na straně církví, ani na straně státních institucí, nemyslí, že já bych snad podporoval řešení, které by se pohybovalo mimo rámec zákona.
 
* LN Máte také odpůrce, kteří proti vám podepisují petici. Co tomu říkáte?
 
Jsem rád, že žijeme v době svobody slova a každý má právo se vyjádřit k čemu chce. Dosud se nenarodil člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. A to se týká i mě. Jestliže mají někteří lidé s mojí osobou problém, pak je jistě v pořádku, když se obrátí na kompetentní orgány. Já to nepokládám za věc, kterou bych se měl více zabývat.
 
* LN Mimo jiné tvrdí, že představujete bezpečnostní riziko pro stát, protože se účastníte akcí Národní rady íránského odporu. Jste pro nás bezpečnostním rizikem?
 
Jedno z velkých bezpečnostních rizik pro celý svět je právě režim, který v Íránu vládne. Skupina, se kterou já jsem v kontaktu, je přesně ta, jež se snaží toto riziko snížit. Ale to mí kritici vědí. Když jsem byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, tak se na nás obraceli zástupci opozičních skupin z různých zemí světa, které jsou svírány autoritativními režimy. Byli to i představitelé Národní rady íránského odporu, což je opozice vůči režimu, který v Teheránu zavedl Chomejní a který bych přirovnal k vládě islámské inkvizice. Írán se pak jako jeden z největších vývozců ropy přes své obchodní kontakty snažil, aby tato skupina byla zařazena na seznam teroristických organizací, což se podařilo. Exilová část íránské opozice se ale nevzdala a snažila se vysvětlovat své pozice. A v roce 2009 Evropská unie a posléze i USA tuto organizaci ze seznamu vyškrtli. Navštívil jsem i velké setkání íránského exilu a měl tu čest poznat zajímavé osobnosti evropské politiky. Byli tam lidé blízcí Evropské lidové straně, ale i kanadští a američtí politici včetně bývalého newyorského starosty Giulianiho.
 
* LN Znamená to, že tato organizace má značnou podporu západních politiků?
 
Jednoznačně. Obvinění, kterému čelím, je naprosto bizarní. To je jen mydlení schodů pod mýma nohama. Protože se tam účastní i další naši politici a ty nikdo nezmiňuje, čili to znamená, že jde o útok namířený na mou osobu. Beru to jako předvolební sport, a kdyby nebylo tohoto, tak si ti lidé najdou něco jiného.
 
* LN A jak je to s vaším kněžstvím?
 
V roce 1989 jsem byl vysvěcen na kněze a v roce 2005 jsem odešel z aktivní duchovní služby a požádal jsem Svatý stolec o tzv. laicizaci. O dva roky později mi bylo vyhověno. Je to standardní kanonicko-právní proces, který katolická církev zná.
 
* LN A proč jste se takto rozhodl, sehrál v tom svou roli i celibát?
 
Když jsem se rozhodoval ke vstupu do kněžského semináře, byl jsem ovlivněný tehdejší společensko-politickou situací. Pocházím z rodiny, kterou drsně poznamenal jak nacismus, tak komunismus, a v církvi jsem našel pozitivní alternativu a potkal jsem tam i skvělé lidí. Takže to byla do značné míry forma mého protestu proti komunistickému režimu, protože církev tehdy takový prostor nabízela. Nepopírám, že v mozaice mého uvažování o setrvání v kněžské profesi byla i otázka celibátu. Já sám neumím říct, kolik procent to v tom hrálo.
 
* LN Podpořil jste nyní stavbu Kaplického knihovny. Proč?
 
Znal jsem pana architekta osobně, měl jsem možnost s ním přímo mluvit o jeho projektech, které podle mého názoru jsou úžasné. Nevím, jestli je to jeho výrok, ale rozhodně od něho jsem slyšel, že svoboda a demokracie budují, totalita destruuje.
 
* LN A co když se tam zase bude chtít někdo přivazovat jako Václav Klaus? Tím chci říct, že knihovna měla hysterické odpůrce, kteří dokázali projekt zničit.
 
Nikdo nemůže nikomu bránit ve vyjádření názoru, ale myslím si, že bychom měli být někde dál, než aby tato, dovolím si říct, lidská malost vítězila nad silou ducha. Takže budu-li moci pomoci realizaci této vize, tak budu rád.
 
* LN Ale bez peněz, a byla by to velká suma, to nepůjde. Stavba musí mít podporu státu.
 
Jistě. A o tom zase musí přesvědčovat přesvědčený, což v mém případě je splněno na sto procent.
 
* LN Budete tedy za knihovnu bojovat?
 
Válečnické kategorie nemám moc v oblibě, ale budu se o to maximálně snažit.
 
kategorie Aktuality