KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2014 Tomáš Zdechovský: Politika státu vůči rodinám s dětmi je tristní
Zpět

Tomáš Zdechovský: Politika státu vůči rodinám s dětmi je tristní

Přidáno 11. 4. 2014 tiskové oddělení
10.4.2014 Tomáš Zdechovský

Současné demografické trendy tedy nejsou zrovna povzbuzující. Potěšením nemůže být ani to, že Česká republika není v Evropě výjimkou, jako spíše zemí potvrzující tendenci patrnou v řadě dalších zemí. Postupně stárneme. Další generaci ale potřebujeme nejen pro fungování důchodového systému.

 
Po deseti letech je nás opět méně. Co stojí za tímto neblahým trendem? Jednak se samozřejmě jedná o problém porodnosti, která je opět nižší než úmrtnost. Druhá příčina tkví v tom, že počet vystěhovaných převýšil počet těch, co se přistěhovali.

Husákovy děti už stárnou

Obojí má přirozeně za následek snížení počtu obyvatel o 3700. Jedná se sice o nepatrný pokles, ale v nejbližší době se nečeká žádné zlepšení. Naopak, silné ročníky z řad Husákových dětí už stárnou a příliš mnoho dalších děti už nejspíše mít nebudou.

Bylo by naivní myslet si, že problém úbytku obyvatel lze řešit pouze nařízeními seshora. Stát není všemocný a vše záleží i na lidech samotných. Existují ale opatření, která by mohla přinést prospěch a zlepšit postavení matek s dětmi. Přirozeným řešením se mohou stát např. nabídky zkrácených úvazků, zjednodušení zavádění školek na pracovištích a možnost práce z domu.

Možností, jak zlepšit postavení matek s dětmi, potažmo rodin, existuje nepřeberné množství a některá už byla realizována. Je třeba nepolevovat v úsilí a nadále zlepšovat podmínky pro výchovu dětí. Děti přece mají být pro společnost přínosem, a ne diskriminujícím faktorem. Tomu by se měla přizpůsobit i politika státu, který by měl vedle daňových úlev podporovat pracující rodiče dalšími výhodami například v důchodovém systému. Tyto rodiče přispívají nejen do důchodového systému, ale jejich děti

Česká společnost se musí přestat k rodinám s dětmi chovat macešsky

Vraťme se ale ještě na chvíli k problému vystěhovalectví, protože i ono je dalším ukazatelem toho, že v Česku musí být něco špatně. Nadešel čas položit si otázku: Proč lidé nechtějí žít v České republice a raději se stěhují jinam? Něco musí být špatně a nedostatek pracovních příležitostí zdaleka nebude postačujícím vysvětlením.

Při cestě ze Švédska jsem potkal Čecha, který odešel po prezidentských volbách s rodinou do Norska. Chce, aby jeho děti vyrůstaly v normální společnosti, kde najdete u soudů a úřadů logiku a právo. V České republice to prý nenašel. Navíc finanční podpora rodin tam má podle něj logiku. A například se lze inspirovat v tom, že je otcům umožněno starat se o své malé děti v rámci tzv. otcovské péče, což podporuje stabilitu rodin.

Dříve či později bude nutné oba problémy řešit a není proto od věci začít co možná nejdříve. Jde o budoucnost státu i prestiže samotné České republiky. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že úroveň každé společnosti se pozná podle toho, jak si dokáže vážit svých rodin. A protože rodinu má téměř každý, musí každý začít nejdříve u sebe.

kategorie Z médií