KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2013 Vláda se Sobotkou a Babišem? To je oběť
Zpět

Vláda se Sobotkou a Babišem? To je oběť

Přidáno 30. 12. 2013
Mladá fronta DNES | 28.12.2013 | Rubrika: Sobotní rozhovor | autor: Václav Dolejší
Daniel Herman, poslanec KDU-ČSL
 
Sociální demokraté stáli za jeho vyhazovem z ÚSTR, přesto je Daniel Herman ochoten usednout v jejich vládě jako ministr kultury. S Andrejem Babišem si chce osobně promluvit o jeho angažmá pro StB, protože za minulostí podle něj nelze dělat tlusté čáry.
 
Katolík s židovskými předky, který vždy dával najevo sympatie k židovství, prošel za padesát let svého života mnoha profesemi: pomocný dělník v pekárnách, student teologie, kněz, arcibiskupův sekretář, vedoucí kanceláře Jana Švejnara, absolvent několika stáží v Německu a v USA. Naposledy byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), odkud byl vyhozen. A nyní jako poslanec za KDU-ČSL se má stát ministrem kultury.
 
* Nepopřete jako bytostný antikomunista sám sebe, když budete v křesle ministra kultury sedět ve vládě a spolupracovat s premiérem Sobotkou, jehož ČSSD vás nechala vyhodit z ÚSTR, a s vicepremiérem Babišem, jenž relativizuje svou minulost u StB?
 
Samozřejmě o tom přemýšlím, nelze o tom nepřemýšlet. Vstoupil jsem do aktivní politiky vědomě a dobrovolně s tím, že to opravdu chápu jako službu. Slovo ministr a ministrant pochází od stejného latinského slovního základu ministrare, což znamená sloužiti. Jestliže se to chápe jinak, tak je to špatně. To nemyslím jako frázi, ale jsem o tom bytostně přesvědčen. Docela jistě by nám bylo pohodlněji v opozici. Ale pocit spoluodpovědnosti za tuto zemi velí jít do toho. Je to prostě challenge, je to výzva. Bude to velmi těžké. Ve chvíli, kdy člověk vstoupí do politiky, si musí uvědomovat, že se musí pohybovat v mantinelech reálných možností. To znamená neztrácet ideály. Já už jsem prošel lecčíms, ztratil jsem mnoho iluzí, ale ne ideály. Prostě tančíme s tím, kdo je na parketu.
 
* Jak coby někdejší předlistopadový spolupracovník Svobodné Evropy vnímáte slova Andreje Babiše, že nevěděl, jaký ten režim je, protože v novinách a televizi o tom nic nebylo?
 
Nejenže jsem spolupracoval se Svobodnou Evropou, ale tři roky jsem vedl ÚSTR. Prakticky denně jsem se zabýval otázkami vyrovnání se s minulostí. Já bych se chtěl s panem Babišem přímo o té věci pobavit. Obecně mohu říct, že jsem četl mnoho vázacích aktů různých lidí. Režim, který u nás vládl mezi roky 1948 a 1989, byl zločinný a zavrženíhodný. Byl to totalitní režim, jenž má na kontě statisíce obětí. Můj kamarád se po výslechu na StB probudil z bezvědomí v kaluži vlastní krve. Sám jsem zažil vyšetřování pod namířeným samopalem. Na druhou stranu není možné generalizovat a paušalizovat. Podpis na vázacím aktu vypadá vždy stejně. Ale jednou je za tím životní drama, jindy je za tím pragmatický kalkul. K tomu je třeba přistupovat velmi citlivě. Jedno indiánské přísloví říká: Pokud jsi neušel v mokasínech druhého pár mil, tak se nevyjadřuj k jeho životu. Podobně platí křesťanské: Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
 
* Co tedy chcete panu Babišovi říct?
 
Chci znát jeho příběh a mluvit o tom přímo s ním. O těch věcech je nutné hodně vědět. Relativizování minulého režimu a jeho podstaty pokládám za velmi nebezpečné. Absolutně se nemusíme na ničem shodnout, ale jako lidé spolu musíme komunikovat. Žijeme tady společně a není možné se míjet a mlčet. To prostě nejde. Já věřím tomu, že vzájemným působením na sebe můžeme něco vytvářet. Nikoli zabarikádováním se v nějakých pozicích. Já se budu vždy snažit dávat debatu do mantinelů pravdy. Jedině dialogem a ochotou komunikovat můžeme něco dokázat.
 
* I podle šéfa ČSSD Bohuslava Sobotky už "uplynula od listopadu 1989 dostatečně dlouhá doba a lidé, proti kterým byl lustrační zákon namířen, už nepředstavují pro stát riziko".
 
S tím nesouhlasím, protože ještě sedmdesát let po druhé světové válce jsou stíháni váleční zločinci z období nacismu. Určité věci jsou nepromlčitelné. Jestliže jsme v situaci, kdy někteří mučitelé mají větší důchody než jejich bývalé oběti, tak je to v nepořádku. Byť to zákon o třetím odboji částečně vyrovnává, není možné to přejít mlčením.
 
* Lidovci šli do voleb s antikomunistickou rétorikou a jako zastánci církevních restitucí. Jak moc jste zvažovali vstup do vlády s ČSSD a hnutím ANO?
 
Ono je velmi důležité, jak to má člověk srovnané uvnitř. Odpustit je nutné, ale to neznamená zapomenout. Absolutně nesouhlasím s nějakými tlustými čarami za minulostí. Já mám dva blízké přátele, kteří byli příslušníky represivních složek před rokem 1989. A vím, že existuje konverze, proces přerodu člověka. Dávejme si šanci. Tohle se mi zdá na křesťanství jako úžasná nabídka. Nikdy není definitivní tečka. Nemá cenu žít v zákopech. Voliči rozhodli a teď je na nás politicích, abychom se s tím vypořádali. Nesmíme tím voliče obtěžovat.
 
* Vnímají to vaši voliči jako zradu, nebo vás naopak chválí, že jste zastoupili cestu k moci komunistům či Okamurovi?
 
Jako přesvědčený antikomunista se vždy vynasnažím, aby komunisté neměli možnost se podílet na správě této země. Vzpomeňte si, že před volbami se spekulovalo o možnosti ústavní většiny ČSSD a KSČM. A výsledky voleb jim nedávají ani prostou většinu. Musím říct, že do jisté míry i vstup lidovců do této vládní koalice chápu jako jakousi pojistku v této věci. To není optimální řešení, taková většinou ani neexistují. Často je to volba mezi větším a menším zlem. Do jisté míry je to i podíl na oběti. Já šel do politiky za KDU-ČSL, protože jsem chtěl, aby moje životní cesta byla srozumitelná a čitelná. Naprosto nejvíc odpovídá mému přesvědčení křesťansko-demokratický program. Já pocházím z jižních Čech, kde za humny máme zemi, která je laboratoří úspěchu. A tou je Bavorsko, kde vládne CSU šedesát let.
 
* Pojďme ke kultuře. Jak vůbec můžete spravovat resort, o který jste ani nestáli? Vždyť váš předseda Pavel Bělobrádek řekl, že kultura byla na posledním místě seznamu ministerstev, o něž KDU-ČSL měla zájem.
 
Myslím si, že některé výroky tohoto typu nebyly úplně šťastně formulované. Kultura je resortem, který v minulosti spravovali křesťansko-demokratičtí ministři Jindřich Kabát, Pavel Tigrid, Jaromír Talíř nebo Václav Jehlička. Kultura je naopak něčím, co je pro život společnosti naprosto zásadní. Já rozumím zmíněným výrokům v tom smyslu, že pro život společnosti jsou některé silové resorty, jako finance, vnitro nebo zemědělství, výraznější. Také rozumím tomu, že strana, která je v potenciální koalici nejmenší, musí vydávat signály, že si chce říct o některé z těch silných resortů. Ale upozorňuji, že kultura není finančně tím silným ministerstvem, ale významově je velmi silným resortem. Myslím, že rozval kultivovanosti našeho společenského života je velmi hluboký. To je pole, na kterém chci pracovat. Přece je logické, že právě KDU-ČSL se svou tradicí je přizvána k práci v tomto resortu.
 
* Jak hodnotíte trio předchůdců Besser, Hanáková a Balvín, kteří čelili silné kritice kulturní obce?
 
Podle mého názoru je velmi důležité s kulturní obcí komunikovat. Nebyl jsem u toho tak blízko, ale myslím, že právě komunikace nebyla tak intenzivní, jak by být měla. Pokud budu pověřen řízením ministerstva kultury, na tohle budu klást zásadní důraz. Dodávám, že česká kultura je mimo jiné také pořád velmi zajímavým exportním artiklem.
 
* Jak má vlastně stát řídit kulturu? Někteří exministři ji občas chápali jako kořist - bez jakékoliv koncepce něco změnit tu v Národním divadle, tam zase v Národní galerii...
 
Nechci činnost svých předchůdců hodnotit jen tak od zeleného stolu. Pokud tím budu pověřen, tak se určitě budu věcmi probírat a seznamovat se s jednotlivými kroky. Ale zatím je vše v kondicionálu, ministrem nejsem, vláda ještě nevznikla. Nechtějte teď po mně konkrétní plány typu, co udělám s problémem okolo ředitele Národní galerie.
 
* Vidíte v polistopadové historii nějakého ministra kultury jako svůj vzor?
 
Ano, jednoznačně. Na vysokém piedestalu mám právě Pavla Tigrida, jehož jsem měl čest osobně velmi dobře znát. On ke mně chodil domů, dost jsme se spolu bavili. Pavel Tigrid byl skvělý člověk, výborný ministr. Velmi si ho vážím, toho bych viděl jako jeden ze svých velkých vzorů.
 
* Končící ministr Jíří Balvín nedávno souhlasil s vydáním dvou Rubensových obrazů řádu augustiniánů. Další žádosti o vydání uměleckých děl však v Národní galerii ještě leží, urychlíte to?
 
Pokud tady budou sporné věci, tak je věcí soudu, aby rozhodl. Církevní restituce jsou bohudíky uzavřené. A celá KDU-ČSL si myslí, že je to tak dobře. Vždyť tahle záležitost je pětašedesát let otevřená, nesli za ni odpovědnost komunisté. Nějakých čtyřiadvacet let se řešila. Pro nás je to dnes uzavřené téma. Musíme se pohybovat v právních mantinelech. A to platí, jestli tam bude ministr za křesťanské demokraty, sociální demokraty nebo za hnutí ANO.
 
* Teď jde ještě o to, jestli kultuře dostatečně rozumíte a jste odborník podle měřítek prezidenta Zemana, aby vás jmenoval?
 
To nevím, o tom jsem s ním nemluvil. Ale když jsem mu přál hezké svátky na vánočním koncertu na Pražském hradě, tak se mnou mluvil velmi pozitivně a říkal: S vámi problém nemám. Obecně ta debata, jestli prezident musí jmenovat každého, nebo může někoho odmítnout, je zajímavá, ale není na to jednotný právní názor.
 
* Jak hodnotíte dosavadní působení Miloše Zemana na Hradě? Ptám se vás proto, že mezi voliči KDU-ČSL má Zeman hodně kritiků.
 
Prezident Zeman byl zvolen v demokratické volbě. V některých věcech se s ním ztotožňuji víc, jiným ne úplně rozumím. Prezidentský souboj byl dost vyrovnaný, rozdíl nebyl zase tak velký. Takže pochopitelně je tady dost velká množina lidí, kteří jsou nespokojeni a vidí to jinak. Mně se líbí americká praxe, kde prezidentští kandidáti jsou velmi ostrými rivaly. A ve chvíli, kdy jeden vyhraje, tak druhý jde a pogratuluje mu. Nakonec tohle gesto udělal i Karel Schwarzenberg, to se mi líbilo. Důležité je, že je to naše volba, že o hlavě státu nerozhodují někde v Moskvě, v Bruselu ani ve Washingtonu.
 
* Vy se dobře znáte s profesorem Janem Švejnarem, jemuž jste v letech 2008 až 2010 vedl jeho pražskou kancelář. Chce za čtyři roky kandidovat v přímé volbě na prezidenta?
 
On je dnes naplno zapojený na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Má tam spoustu programů. Co bude za čtyři roky, uvidíme. Bude to jistě souviset s tím, jakou misi bude v Americe mít. Ale kandidaturu bych nevylučoval. Pan profesor Švejnar je jedním z nejsolidnějších lidí, které jsem v životě potkal. Myslím, že by to byl velmi dobrý kandidát pro nejvyšší pozici v naší zemi. Jako prezident by byl velkým přínosem, o tom nemám nejmenší pochybnosti.